Předposlední zářijový víkend se v portugalském Lisabonu konalo mistrovství světa v Aeropressu. Za Česko se soutěže účastnil Jirka Chábera, novinář a kávový nadšenec, který na českém národním šampionátu porazil profesionální baristy i majitele kaváren a pražíren.

Počet tatérských salonů by se dal ještě před patnácti lety spočítat v Plzni na prstech jedné ruky. Dnes jsou jich stovky. Trh se zkrátka přehltil a zkušení tatéři nemají už tolik zákazníků jako dřív. Co za tím stojí a jak se změnil přístup lidí ke kérkám? O tom jsme si povídali s tatérem Michalem Urbanem, který je známý jako Dodáč z Wild Lines Tattoo.

Miloslav Burián už je hasičem přes třicet let. Působil v několika pražských jednotkách, velel odřadu při požáru v Hřensku, pomáhal po tornádu na Moravě, zasahoval i po zemětřesení v Nepálu. Letos dostal ocenění Hasič roku, když ve svém volnu zachraňoval ženu při vážné dopravní nehodě. Proč si vybral toto povolání, jak se vyrovnává s náročnými momenty a co ho na práci nejvíc baví i frustruje, si přečtete v dalším díle seriálu (Ne)obyčejní.

Vinohrady jsou pro Johanu Fundovou životní láskou. I když se tu nenarodila, cestu si do čtvrti našla v dětství a od té doby ji nepřestala fascinovat. Vnímá její jedinečnou atmosféru, kterou tvoří architektura, různost obchodů a obyvatelé. Nedávno o Vinohradech vydala knihu, ve které slavnou oblast popisuje vlastními slovy i skrz rozhovory s místními. Jak si vytvořila vztah ke čtvrti a jak vznikala samotná kniha, si můžete přečíst v dalším díle (Ne)obyčejných.

Mojmír Chytil je čtyřiadvacetiletý útočník pražské fotbalové Slavie. Vyrůstal v malé vesnici Skalka nedaleko Prostějova a přímo za domem měl fotbalové hřiště, jehož poloha dost možná určila směřování jeho dalšího života. Má za sebou dvě operace kolene, přesto se dostal do národního týmu, v jehož dresu se při premiéře uvedl vstřelením hattricku během deseti minut. Dnes střílí góly za Slavii před Tribunou Sever a říká o sobě, že je z něj Slávista. Už jo.

Ľuboš Slivka je šestadvacetiletý výčepní ve vůbec prvním Lokálu v Praze, Lokálu Dlouhááá. V charakteristické restauraci, kde se místní návštěvníci mísí se zahraničními turisty, se vypijí průměrně dva tisíce plzeňských piv denně. Jak je možné stát denně patnáct hodin na nohou a u toho zvládat s úsměvem plnit přání hostů? A co znamenají všechny odznáčky na jeho kožené zástěře? Pusťte se do čtení dalšího dílu seriálu (Ne)obyčejní.

Petr Löwy od dětství roky závodil na skejtu a patřil mezi ty nejlepší. Ze světa skateboardingu ale odešel, už si neměl co dokázat. Stejně jako pro prkno se pak nadchnul pro další věci, našel se v duchovnu a vietnamštině. Ke skejtu se nakonec vrátil, aby učil ty nejmenší jezdce v Praze.

Třiatřicetiletý Jiří Kolka pracuje jako hrobník na Olšanských hřbitovech, největším pražském pohřebišti, už deset let. Jiří svým vzezřením i chováním boří mýty a stereotypy, které kolují kolem hrobníků. Kdo by čekal, že vedoucím hrobníkem na Olšanech bude starý otrhaný opilec, spletl by se. „Ta doba už je pryč, místo lahví Braníku, co tam bývaly před lety, se nám v pracovní kuchyňce hromadí kelímky bílého jogurtu,“ směje se Jiří nad důkazem toho, že doba se změnila a že hrobníci musejí a chtějí být ve formě.

Lenka Štěrbová je několikanásobnou mistryní České republiky v dálkovém plavání a nejmladší Češkou, která přeplavala kanál La Manche. U toho ještě zvládla vystudovat medicínu a během covidu pomáhala jako medik v nemocnicích. Trénuje bazénech v Podolí a na Vinohradech, v zimě skočí i do Vltavy a v uplynulých dnech závodila se světovou špičkou na stále ještě probíhajícím mistrovství světa v Japonsku.

Milan Suchý je jeden z pracovníků pražského letiště, který nastoupil v roce 1989 jako geodet, ale postupně se přetransformoval v pracovníka na IT oddělení. Zažil dobu, kdy letiště dostalo první počítač a v práci byl i tehdy, když spadly budovy Světového obchodního centra v New Yorku. Letiště působí jako jeho životní láska, ale při povídání s ním jsem zjistil, že těch lásek má ve svém životě hned několik.