Začíná třídenní festival dokumentárních filmů Nezlomní a obětovaní. První ročník se koná online

Muzeum paměti XX. století

Festival pořádá Muzeum paměti XX. století od 10. do 12. listopadu 2020. Všechny filmy, úvody a diskuse budou dostupné zdarma formou livestream z pražského Bio Oko na TOMTO ODKAZU.

Zařazené snímky do filmové přehlídky se vracejí především ke dvěma totalitním režimům v Československu. Název festivalu odkazuje na osudy mnoha lidí, kteří vzdorovali nacistické okupaci či komunistickému režimu často za cenu nejvyšší osobní oběti. Jedním z cílů Muzea paměti XX. století je připomínat odpůrce a oběti totalitních režimů a přispět k pochopení modelů autoritativního vládnutí.

 „Dokumentární historické filmy reflektující období totalitních režimů považuji za nesmírně cenné. V historii lidstva neměli nikdy naši předkové takovou příležitost přiblížit svědectví o dramatických a mnohdy tragických osudech jednotlivců i celého společenství. Pomocí těchto snímků můžeme také pochopit naši současnost,“ říká ředitel muzea Jiří Šesták.

Přehlídka se uskuteční v Bio Oko. Vzhledem k momentální koronavirové pandemii budou přenášeny úvody, besedy a filmy formou livestream na adrese muzeum20stoleti.cz a nezlomniaobetovani.cz.

Dokument o Janu Palachovi či o bratrech Mašínech

Většina filmů české provenience byla zapůjčena Českou televizí, menší část pak přímo jejich autory. Nedílnou součástí projekce budou také debaty s tvůrci většiny filmů a odborníků, kteří přiblíží okolnosti jejich vzniku a historický kontext. Na konci přehlídky budou předány dvě ceny tvůrcům filmových dokumentů.

Filmy, které budou na festivalu představeny, tvoří mozaiku lidských osudů, z nichž je každý svým způsobem jedinečný a hodný velké úcty. „Životy a činy těchto lidí nesmí být v našem vlastním zájmu zapomenuty,“ říká předsedkyně správní rady Muzea paměti XX. století a radní hlavního města Prahy Hana Kordová Marvanová.

Některé filmy pak podle Kordové Marvanové na zvratech a dramatech v životě jednoho člověka vyprávějí příběh celé Evropy XX. století, například snímky Hitler, Stalin a já o životě Hedy Margoliové-Kovalyové. Některé dokumenty, jako například film o Janu Palachovi, jeho polském protějšku Ryszardu Siwiecovi nebo třeba o bratrech Mašínech, pak působí jako pohledy do duší lidí, kteří statečně čelili tlaku totalitního režimu.

„Nechybí ani pohled na postoje čelných komunistických funkcionářů během pražského jara (snímek Spřízněni volbou) nebo na okolnosti vzniku dokumentu Anticharta nazvaného Anticharta, mechanismus loajality,“ dodává Kordová Marvanová, která je přesvědčena, že film a umění může působivě přiblížit hrůzy totalitních režimů a jejich zničující vliv na osudy lidí.

Česko-polská spolupráce

V rámci festivalu jsou zažazeny tak tři polské snímky, což je symbolický začátek spolupráce s podobným festivalem v polské Gdyni. Letošní ročník byl připraven ve spolupráci s Polským institutem v Praze, který zajistil zapůjčení těchto filmů. „Mezinárodní festival dokumentárních filmů NNW v Gdyni je pro nás velkou inspirací a velmi si ceníme pomoci jeho zakladatele, režiséra Arkadiusze Gołębiewského,“ připomíná spoluautor programu festivalu, historik Petr Blažek.

Podle ředitele Polského institutu v Praze Macieje Ruczaje je právě zkušenost totality tím, co Poláky a Čechy nejsilněji spojuje ve zlém, ale i v dobrém, kdy právě sdílená zkušenost nesvobody sblížila tyto dvě země ke konci doby komunismu. „Myslím, že nás trochu naočkovala proti totalitním tendencím, přítomným i v dnešním světě. Inspirativní může být i srovnání reflexe nad minulostí, tak jak probíhá prostřednictvím muzejnictví či právě filmové tvorby,“ doplnil Ruczaj.