Pražská zoo jako první v republice odchovala bércouny Petersovy

inulý týden bylo potvrzeno, že jde o samce a samici. Ačkoliv mohou bércouni na první pohled připomínat hlodavce či rejsky, mají v rámci starobylé skupiny savců Afrotheria geneticky blíže ke slonům, damanům nebo třeba hrabáčům. Tento druh bércouna, který obývá jen malé území Tanzanie a Keni, vyniká svou sytou barvou i velikostí.

„Senzační chovatelské úspěchy nejsou nutně reprezentovány známými a výraznými zvířaty. Mláďata bércouna Petersova jsou toho zářným příkladem,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek a dodal: „Věřím, že díky aktuálnímu odchovu se půvab těchto fascinujících tvorů dostane k další části veřejnosti a po cestě za gorilami či slony se u bércounů budou zastavovat jejich noví obdivovatelé.“

„O existenci mláďat nejprve svědčily pouze zvuky a změny v chování samice. Své potomky totiž rodiče odchovávají v hnízdě, kde je nemohou chovatelé snadno pozorovat. Mláďata se rodí osrstěná a vidoucí a i jejich následný vývin je skutečně pozoruhodně rychlý – během několika týdnů přecházejí na pevnou stravu a dospívají,“ říká Jaroslav Šimek, zoologický náměstek Zoo Praha.

Expozice bércounů Petersových je plná vegetace a spadaného listí. V něm jsou zvyklí pomocí výborného čichu hledat potravu, zejména bezobratlé živočichy. Vyhrabávají je svým nápadně prodlouženým pohyblivým čenichem připomínajícím chobůtek. Pokud nemohou kořist uchopit do zubů, slízávají ji jazykem.

„Na noc si bércouni vytvářejí hnízdo podobné jednoduché noře, které si vystelou například opadaným listím. Po několika dnech zakládají hnízdo nové,“ vysvětluje kurátor savců Pavel Brandl s tím, že nocují osamoceně. „V přírodě sice tvoří bércouni Petersovi páry se společným teritoriem, které samec chrání, avšak se samicí se setkává pouze během páření.“