středa 7. prosince 2022 Ambrož

Městských částí je moc, prospěla by redukce, říká nový starosta Prahy 6 Jakub Stárek

Pražská Drbna spouští seriál rozhovorů se starosty a starostkami městských částí. Vyzpovídali jsme Jakuba Stárka (ODS), který je novým starostou Prahy 6. Povídali jsme si o tom, jak blízko politice vyrůstal, v čem vidí svůj úspěch a jestli by si troufl na křeslo pražského primátora. Řeč byla ale také o tom, jaké problémy nejvíc trápí obyvatele šesté městské části. „Chtěl bych, aby lidé s hrdostí odpovídali na to, že jsou z Břevnova, Bubenče, z Dejvic nebo z jiného místa na Praze 6,“ říká Jakub Stárek v rozhovoru pro Pražskou Drbnu.

„Pokud si tady odsloužím čtyři nebo osm let, tak teprve potom se můžu zamýšlet nad tím, jestli chci postoupit na magistrát nebo do celostátní politiky“

Bývalý starosta Ondřej Kolář (TOP 09) o vás v našem posledním rozhovoru pro Drbnu řekl, že „kdyby on byl starosta po mně, je Praha 6 v dobrých rukou,“. Byl Ondřej Kolář jedním z důvodů, proč jste se rozhodl být starostou?
Já jsem o starostování na Šestce uvažoval relativně dlouho, protože jsem už šestnáct let zastupitel. S Ondrou Kolářem jsme za čtyři roky sdíleli spoustu agend a naše spolupráce byla dobrá. Každopádně jsem nevěděl, že to o mně řekl a jsem za to rád.

Je starostování Praze 6 zatím vaším největším politickým úspěchem?
Určitě. Beru to s velkou pokorou, ale je vidět, že když na něčem intenzivně pracujete, může to znamenat úspěch. A jsem za takovou super příležitost šťastný.

Rozhodoval jste se, jestli budete kandidovat na starostu jiné městské části, než jste zakotvil v Praze 6?
Jsem původně z východních Čech, kde jsem byl do sedmi let. Jsem syn Františka „Čuňase“ Stárka, disidenta, kterého po revoluci pustili z vězení. Hned po revoluci nás chtěl táta přivést do Prahy, kde začal už oficiálně vydávat časopis Vokno, což mu překazil náš rodinný přítel Václav Havel, který mu řekl, že chce někoho z undergroundu mít v bezpečnostní informační službě, takže táta se ujal do určité míry řízení bezpečnostní informací služby. Hned na začátku roku 1990 nás převezl na Prahu 6, přestěhovali jsme se na sídliště, kterému se přezdívalo Obušek, protože tam byly děti disidentů a estábáků, což bylo zajímavé, když jsme si hrávali na policajty a zloděje. I když byl táta na BISce a nemohl vstupovat do politických stran, tak politiku hodně sledoval. Každý večer jsme sledovali zprávy a povídali jsme si o celostátní i světové politice, což mě dovedlo k tomu, že jsem s ním v devatenácti prokonzultoval to, že chci do politiky a vstoupil jsem do ODS.

V čem podle vás tkví váš úspěch? Proč vás lidé volili?
V komunální politice se lidé rozhodují podle jednotlivých osobností nebo podle celostátních preferencí. Praha 6 má přes 100 tisíc obyvatel, takže těch 60 až 70 tisíc voličů se orientuje hodně podle celostátních preferencí, to odhadujeme asi na polovinu z nich. Zbytek se rozhoduje podle osobnostní kampaně a dalších událostí, které se dějí. Dvě volební období od roku 2006 a od roku 2010 jsem byl řadový zastupitel, ale nebyl jsem žádný hrdina tehdejší ODS. Pak přišly těžké časy, kdy jsme po Nečasovi padli z asi jednadvaceti zastupitelů na šest. Tehdy jsem se stal lídrem opozice a poprvé jsem začal na věcech intenzivně pracovat. Předtím jsem byl kariérním úředníkem, pak jsem se stal předsedou ODS na Praze 6, ale přišel zákon o tom, že vedoucí úředník nemůže mít žádné politické preference, takže jsem se musel rozhodnout, zda se budu naplno věnovat politice a nebudu z toho mít ani korunu.

Co vás v tu chvíli přiklonilo na stranu politiky? To nemohla být žádná jistota.
To nebyla vůbec žádná jistota. Když jsem doma řekl, že jsem se rozhodl pro politiku, tak mi žena položila důležitou otázku, kde budeš pracovat? Řekl jsem jí, že ještě nevím, ale že na to mám tři měsíce. V tu stejnou chvíli mi navíc oznámila, že čekáme dítě, takže situace byla velmi turbulentní, ale přesto jsem se rozhodl pro politiku, protože když člověk chce něčeho dosáhnout, musí následovat svůj sen, i když to nevypadá jako nejjednodušší cesta.

Tohle byl sen?
Určitě.

A míříte výš?
Jsem starostou třetí týden, ale pro mě je hlavní tuto pozici ustálit, zjistit všechny věci, které k ní náleží, dobře reprezentovat pozici starosty a stát se starostou pro lidi, kteří budou vnímat, že je tady pro ně. Pokud si tady odsloužím čtyři nebo osm let, tak teprve potom se můžu zamýšlet nad tím, jestli chci postoupit na magistrát nebo do celostátní politiky.

„Sedmapadesát městských částí je moc. Myslím si, že by prospěla redukce“

O vašem tátovi už řeč byla, diskutujete politiku teď víc s ním, nebo s mámou, která kandidovala na starostku Prahy 3?
Víc s tátou. S mámou je to myslím spíš naopak, té předávám své zkušenosti, které jsem nabyl. U nás politickou situaci řešil vždycky táta. On je pro mě člověk, za kterým můžu přijít, když jsem v úzkých a nevím, jak danou situaci řešit. Rozhodnutí, která jsem udělal na základě jeho rad, mě dovedly až sem.

Jak byste vnímal, kdyby se vaše máma Iva Vojtková (ODS) stala starostkou na Žižkově?
Byl bych za to velmi rád. Mohli bychom společně vytvořit silovou dvojku a jako rodina vystupovat na hlavním městě, žádat o věci a vzájemně se podporovat. Myslím si, že provázání s různými městskými částmi je dobrá cesta.

Vnímáte starosty a starostky ostatních městských částí jako kolegy, nebo jako konkurenci?
Jednoznačně jako kolegy. Nejvíce se vídáme se starosty z ODS, bavíme se o strategiích, ale už i v minulém volebním období, kdy jsem byl místostarostou, jsem navštěvoval starosty okolních městských částí a komunikoval jsem s nimi bez ohledu na stranickou příslušnost.

Kdo je podle vás dobrým starostou v Praze?
Pochválím Tomáš Portlíka (ODS) z Prahy 9, který dokázal z míst, kde byly historicky továrny Prahy, vytvořit relativně vyhledávanou čtvrť, kde se lidé cítí dobře. Bylo to skrze inovace a skrze ochotu hodně riskovat, například ze stavebních ploch vytvořit nestavební, aby se vytvořilo náměstí. Cením si spolupráce s Prahou 2, kde byla Jana Černochová (ODS) a teď Alexandra Udženija (ODS), které vedou ve zvyšování kvality života lidí. Mě samotného taky zajímají konkrétní problémy lidí, třeba to, jestli mají blízko do hospody, jestli je jejich hospodský dobrý, jestli mají dobrý pocit, když vyjdou večer ven nebo jestli se nebojí pustit dítě samotné do školy. Na tohle se právě Praha 2 soustředí dlouhodobě. A abych nezmiňoval jen starosty z ODS, musím zmínit i Prahu 7, kde je pan Čižinský sice často vnímán jako konkurent, ale pro mě je to spíš o tom, abych se učil od těch, kterým se něco daří. On je reprezentantem městského liberalismu, který se mi líbí. Daří se mu prohlubovat koncept kulturně-hipsterské čtvrti a dobře se stará o spolkový a sousedský život.

A jak by podle vás měl fungovat primátor vzhledem ke starostům městských částí?
Magistrát je podle mě v Praze dlouhou dobu politicky nestabilní. Když magistrát není úplně rozhodný, posiluje se tím role starostů jednotlivých městských částí. Já osobně bych velmi rád viděl, aby byla jasně vydefinovaná koalice se silným primátorem, který si řekne svoje. Doufám, že řekne, aby byly posíleny rozpočty městských částí, které jsou dlouhodobě kráceny. Chtěl bych primátora, který se těmto výzvám postaví, dokáže dobře reprezentovat hlavní město a podpoří městské části.

Očekáváte, že se setkáte s novým primátorem a dostanete příležitost říct mu, co Prahu 6 trápí?
Myslím si, že to tak určitě musí být. Když se stanete starostou, ztratíte ten ryze stranický punc a nehrajete na sebe a svou stranu, ale snažíte se o to, aby koalice fungovala a věci běžely. Primátor má přesah nejen na koalici, ale i na jednotlivé městské části. Z pohledu primátora je potřeba vědět, co městské části chtějí a vědět, jestli to, co chtějí, je správně pro Prahu a pokud ano, tak v takovém případě hledat cestu, jak to podpořit. Ať už bude primátor kdokoliv, je zvaný do této kanceláře, ale myslím si, že by to mělo být tak, že by starosta měl přijít za primátorem a případně ho potom pozvat k sobě. Sám doufám, že primátorem bude Bohuslav Svoboda (ODS).

Nejsou starostové městských částí v Praze do jisté míry zbyteční? Nespokojila by se Praha jen s jedním primátorem?
Sedmapadesát městských částí je moc. Myslím si, že by prospěla redukce, ale toho teď nelze dosáhnout. Současně zase vidím úplně zásadní roli v reprezentaci těch každodenních trápení lidí v daném místě, což jedna jedenáctičlenná rada na hlavním městě nedokáže zaštítit. Když jsem byl poslední čtyři roky zastupitelem hlavního města, viděl jsem, jak tyto věci vnímají radní a musím říct, že městská část pokryje asi devadesát procent všech apelů od obyvatel na to, co je trápí. Starosta je pro občany nejbližší reprezentant obce, primátor už je spíš reprezentant kraje a někdo, kdo není tak snadno dosažitelný.

Chtěl byste být primátorem?
Teď se chci věnovat Praze 6. Ve chvíli, kdy bych v této roli uspěl, mohl bych uvažovat o roli primátora nebo nějaké jiné. Je pravda, že pokud uspějete na Praze 6, pak se tyto dveře otevírají, ale počkejme na rozhovor za čtyři nebo osm let.

„Chtěl bych, aby lidé s hrdostí odpovídali na to, že jsou z Břevnova, Bubenče, z Dejvic nebo z jiného místa na Praze 6“

Bývalý starosta Kolář je známý svým hodně silným protiruským postojem, bude to teď na radnici jinak?
Postoj v rámci geopolitického pohledu se nemění. V tuto chvíli je naše jednoznačná pozice směrem k západu, ne k východu. Vzhledem k tomu, co prožil můj otec ani nemůžu říct nic jiného, než že v tom budeme pokračovat, ale není to hlavní témata. Teď budeme řešit přesun ke komunálním tématům, už nemáme ten luxus, který jsme si mohli dopřát, čímž myslím, že jsme se stali součástí nějaké geopolitické hry.

Takže se nebojíte toho, že stejně jako váš předchůdce skončíte v policejním úkrytu na tajném místě?
Nebojím se toho. Jediné, čeho se bojím, je případný dopad na moji rodinu, kterou se od toho snažím co nejvíc odstínit. Mám od nich ale velkou podporu, za což jim moc děkuju. Strach ale nemám, neočekávám, že bychom odstraňovali nějakou další sochu nebo vytvářeli nějakou další agendu v tomto smyslu. Spíš se budeme věnovat komunálním tématům.

Například?
Jednou z věcí, kterou trpíme, je problematika spádové turistiky. Máme řadu dětí, které jejich rodiče přihlašují na Prahu 6, aby se dostaly do konkrétní školy. Školský zákon funguje tak, že ve škole vás musejí vzít, pokud jste ze spádového obvodu. Děje se nám tedy to, že měsíc nebo týden před zápisy se k nám zapisují děti ze Středočeského kraje nebo z jiných oblastí v Praze, což znamená, že se významně snižuje kapacita pro naše děti. To je věc, kterou je potřeba řešit třeba i tím, že se budeme soudit s ministerstvem školství a budeme hledat cesty k tomu, jak se systém musí změnit, aby nedocházelo k diskriminaci dětí na území Prahy 6.

Jaká je teď situace kolem školy pro děti ruských velvyslanců? Po vyhoštění jejich části byla škola prázdná, je tomu tak stále? Radní šestky dokonce rozhodli o plánu budovu vyvlastnit.
To byl návrh, který jsem předkládal společně s Ondřejem Kolářem na hlavním městě a rada to odhlasovala. Požádala tedy poslaneckou sněmovnu a vládu o přijetí zákona, kterým by Praha tuto školu získala do vlastnictví a škola tak mohla fungovat například v rámci ukrajinské krize. Bylo to v době, kdy jsme intenzivně hledali místa ve školách pro ukrajinské děti, a nebylo jasné, kolik jich ve skutečnosti bude potřeba zajistit. Nakonec se nám situaci podařilo vyřešit využitím jiných kapacit, aktuálně naše školy navštěvuje kolem šesti set ukrajinských dětí. Nicméně do budoucna bychom pro tuto budovu našli uplatnění – pro vzdělávání šestkových dětí i pro děti z Ukrajiny, jestliže by došlo na další uprchlickou vlnu. Myslím, že v tuto chvíli se bude čekat na mezinárodní diplomatickou a politickou komunitu a ve chvíli, kdy dojde k hromadnějšímu zabavování ruských majetků, tak v takovém případě může dojít i k nějakému pokroku ohledně školy. Do té doby je to mimo naše ruce, my jsme udělali, co jsme mohli. V současnosti je budova nevyužívaná, ale nechátrá

Jaký je největší problém Prahy 6 podle lidí, kteří tam žijí?
Doprava. Když se konkrétně bavíme s lidmi, tak často vědí, že doprava je věc, která je na dlouhé lokte. Lidé často řeší spíš ty záležitosti, které se týkají přímo jich, například opravit chodník před domem, aby se čištění odehrávalo později než v šest ráno a tak dále. Každou takovou připomínku diskutujeme s kolegy a věci řešíme. Doprava je ale nejzásadnější problém.

Jaké tři věci byste chtěl udělat pro Prahu 6 za nadcházející čtyři roky?
Chtěl bych, aby lidé s hrdostí odpovídali na to, že jsou z Břevnova, Bubenče, z Dejvic nebo z jiného místa na Praze 6, když se jich někdo zeptá, odkud jsou. To chceme udržet.

Vnímáte to teď u obyvatel u Šestky?
Ano, ale je tu spousta spícího potenciálu, který je potřeba probudit.

Která čtvrť má podle vás nejvíc to, co jste popsal?
Myslím si, že to jsou právě čtvrti na Praze 6, ale můžou to být taky Vinohrady nebo Letná. Prim ale podle mě hrají Dejvice, Bubeneč, Břevnov, Střešovice, Liboc, Hanspaulka, Baba. Třeba být z Baby je prestižní samo o sobě.

Pojďme na zbývající dvě věci.
Máme řadu projektů, které chceme dotáhnout. Třeba postavit novou léčebnu dlouhodobě nemocných v Ruzyni, kde máme zároveň připravený projekt na byty pro mladé. Chceme zvládnout komunikaci s developery a například i náš úřad projde proměnou. Chceme zahájit novou éru digitalizace, aby úřad mohl fungovat online i offline, aby si lidé mohli vyřídit všechno na webu nebo aby na webu Prahy 6 mohli zaplatit kreditní kartou.

Hodnocení článku je 60 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto Tran Anh Tuan

Štítky rozhovor, politika, starosta, Jakub Stárek, ODS, Praha 6, Praha

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.