pondělí 4. července 2022 Prokop

(NE)OBYČEJNÍ: Komiks, straight edge a děti. Přečtěte si příběh Toy Box, autorky žižkovského Péráka

Toy Box je ilustrátorka, streetartová umělkyně a autorka komiksů. Jejím domovem je Praha, kde před pár dny dokončila nové dílo. Díky Toy Box ožil na zdech Husitské ulice na Žižkově příběh prvního českého superhrdiny Péráka, který v minulosti likvidoval nacisty a díky pružinám na svých nohách se dokázal velmi rychle pohybovat po českém hlavním městě.

„Maluju od malička, jen postupně dělám čím dál větší obrázky“

S Toy Box se scházíme v kavárně jen pár kroků od její nové malby Péráka v Husitské ulici na Žižkově. Pijeme kávu, přímo z okna koukáme na zatím rozpracovanou malbu a povídáme si. Postupně přijde řeč na umění, děti, ale taky na pracovní zkušenosti. Toy Box, jejíž vlastní jméno je Klára, má totiž zkušenosti mimo jiné s novinařinou.

„Nerada o tom mluvím, ale ještě než přišel Babiš, tak jsem pracovala v Mladé frontě. Tam jsem nastoupila po gymplu, psala jsem do středočeské i pražské přílohy, ale když jsem nastoupila na druhou vysokou školu, tak mě vyhodili, protože už toho na ně bylo moc,“ vzpomíná.

„Maluju od malička, jen postupně dělám čím dál větší obrázky,“ říká Toy Box, která má kořeny v subkultuře technařů. „Jezdila jsem se soundsystémem a při těchhle akcích jsem začínala malovat sprejem na různé opuštěné objekty. Pamatuju si, že jsem takhle malovala v rámci jedné akce třeba na Krymu ještě v době, než ho zabrali Rusové.“

„Teď dělám hlavně komiksy, ale vždycky mi byl hodně blízký street art. V minulosti jsem třeba lepila svoje velkoplošný komiksy, měla jsem sérii s názvem Paní Věra. Vždycky jsem to měla tak, že jsem částečně pracovala, částečně jsem studovala a částečně jsem dostávala první zakázky na grafiku, na ilustrace a tak. Začínala jsem tak, že jsem dělala letáky pro kámoše a pak pro kámoše kámošů. Později jsme dělali docela dlouho sítotisk a právě v té době vznikl první návrh Péráka,“ ukazuje Toy Box na malbu.

„Znám to tady moc dobře. Žižkov se mi moc líbí, je skvělej“

„Mám kořeny v komiksu a jsem ilustrátorka. Nemám ráda, když o mně někde napíšou, že jsem sprejerka Toy Box. To není pravda. Opravdoví sprejeři mají úplně jinou hru a kdybych řekla, že jsem sprejerka, tak tím bych jejich věci srážela.“ Svým naléhavým vysvětlováním rozdílu mezi komiksem a sprejerstvím mě Toy Box rozesměje.

„A jak vzniká Pérák?“ provokuju otázkou. „No sprejem. Ale to je něco jinýho,“ odpovídá se smíchem Toy Box. „Hlavně tam nesmíš napsat, že mám kořeny v graffiti,“ uzavírá rezolutně, ale k tomu se ještě dostaneme.

Z Neratovic se Toy Box přistěhovala do Prahy kvůli studiu na vysoké škole. Bydlela v Řehořově ulici, jen pár metrů od místa, kde dnes maluje Péráka. „Na tu cyklostezku, pod kterou teď vzniká Pérák, jsem chodila venčit psy a taky bruslit. Znám to tady moc dobře. Žižkov se mi moc líbí, je skvělej.“

Český superhrdina Pérák bojoval proti německým okupantům. Teď bude mít v Praze podobiznu

Na pražském Žižkově vznikne nástěnná malba prvního českého superhrdiny Péráka. Ten vznikl v období druhé světové války, byl to člověk s pružinami na nohou, který bojoval proti německým okupantům. Pérák býval viděn ve všech čtvrtích Prahy, jeho...

„Úplně střízlivá jsem vlastně asi šest let, co jsou na světě moje děti“

Toy Box spadá mezi lidi, kteří vyznávají životní styl straight edge. „Mám kolem sebe spíš lidi, kteří jsou taky straight edge, třeba moje dvě hodně blízký kámošky. Je jasný, že v mainstreamové společnosti ti lidi nabízej chlast a ty ho odmítáš. Ale mně už ani ne, protože kolem mě to o mně všichni vědí.“

Přívrženci straight edge odmítají jakékoliv drogy, ať už legální nebo nelegální, tedy alkohol nebo cigarety. Ti radikálnější odmítají i kávu a čaj a také promiskuitní sex. Straight edge se často pojí také s vegetariánstvím nebo veganstvím.

„Nikdy jsem alkoholu moc neholdovala, protože mi to nechutnalo a taky jsem nikdy neztratila takovou tu reakci, kterou mají mladí, kteří začínají pít, že se oklepou, protože jim celý tělo řekne fuj, co to do mě dáváš, vždyť to je jed! Tohle jsem nikdy nepřepila.“

„Úplně střízlivá jsem vlastně asi šest let, co jsou na světě moje děti. Stejně nemám svědomí se nějak vyndat. Zajímavý ale je, že ten alkohol se tak nějak automaticky pojí s umělcema, kteří jsou vnímaní obecně tak, že žijí jako bohémové,“ říká Toy Box, ale já kontruju, že možná žije bohémsky, i když v trochu jiném smyslu. Před pár lety se jí totiž kvůli malování rozpadl vztah.

„To je specifická věc komiksů. To tě úplně sežere, protože na tom strávíš strašně moc času. Když mám nakreslit normální knížku, tak je v ní třeba 36 stránek, ale kdyby to byla komiksová knížka, tak je v ní 36 krát sedm nebo deset obrázků. Ty musíš stejně každou tu postavu nakreslit v různých fázích, na což není žádná finta, to prostě musíš udělat, což strašně konzumuje čas. Tehdy se stalo to, že jsem dokreslila komiks, měla jsem radost, proběhl křest, přišla jsem za bývalým přítelem, který mi řekl, že náš vztah chcípl už před půl rokem, ale ty sis toho vůbec nevšimla, protože sis kreslila knížku. Na to si od tý doby dávám pozor. A vlastně to ani s dětma není možný takhle dělat.“

„Mám výhodu v tom, že mě můj partner podporuje“

„Šest, šest, deset a dvanáct,“ vyjmenovává Toy Box věk svých čtyř dětí. „Teď mám výhodu v tom, že mě můj partner podporuje, takže máme domácí práce rozdělené napůl. Máme to tak, že jeden týden má na starosti on a jeden já. Dny máme hodně naplánovaný a je vždycky úplně jasný, kdo má na starosti děti, kdo je vyzvedává a kdo je uspává, takže já vždycky jasně vím, kdy mám segmenty času, který můžu věnovat jen nerušené práci.“

Většinu práce Toy Box tvoří komerční zakázky. „Třeba teď jsem dělala obálku knížky Hry, sítě, porno od Michaely Slussareff. Aktuálně pracuju na ilustracích do knížky o výcviku psů.“ V mezičase Toy Box pracuje na svých obrazech, aby mohla udělat výstavu.

Práce Toy Box můžou lidé vidět taky přímo na ulici. Minulý rok vznikla na budově metra na Florenci malba s výjevy z Kambodži a Mongolska. „Jde o projekt Tváře klimatické změny, který ukazuje, že země, které nejvíc způsobují klimatickou změnu, nebudou ty, na které ta změna dopadne nejvíc, ale že spíš dopadne na chudé země jako je třeba právě Kambodža nebo Mongolsko.“

Silná témata jdou ze mě a nápadů mám spoustu, říká pražský umělec ChemiS

ChemiS je třiatřicetiletý umělec, který v Praze žije od vysoké školy. Říká o sobě říká, že s cílem vyvolat u lidí úsměv i zamyšlení cestuji napříč světem se sprejem v ruce. Přečtěte si rozhovor, ve kterém je řeč o nejsilnějších dílech, ale i o...

„V Praze si lidi vymysleli Péráka jako mýtického ochránce Pražanů“

Dalším venkovním kouskem z dílny Toy Box v Praze je Pérák. „Galerie hlavního města Prahy v rámci projektu Umění pro město prostřednictvím muralů přináší umění do veřejného prostoru. Mě a dalších asi pět umělců oslovili, abychom udělali návrhy právě na tyhle dvě stěny. Já jsem ty návrhy poslala tři, takže tou četností jsem konkurovala a je pro mě čest, že si vybrali právě návrh ode mě a že to byl právě Pérák.“

„Umístění Péráka na tyhle plochy jsem konzultovala s etnologem a etnografem Petrem Janečkem, kterému v září vychází kniha o Pérákovi. Když jsem se účastnila té soutěže, tak jsem přemýšlela o tom, co dává smysl namalovat na toto místo, aby to nebylo vytržené z kontextu. Vznikly z toho dva nápady vycházející z místních městských legend. První legenda vypráví o dvou zlodějkách ze Žižkova, které okrádaly chlapy. Tou druhou legendou byl právě příběh Péráka.“

Legenda o Pérákovi začala právě v industriálních čtvrtích jako jsou Holešovice a Žižkov. „Je to první český superhrdina, který má znaky těch klasických superhrdinů. Pohybuje se pomocí pružin na nohách, díky kterým dokáže přeskočit celé vltavské údolí. Bojuje proti náckům. Je to městská legenda, vymysleli si ho lidi stejně jako si teď lidi na Ukrajině vymysleli Ducha Kyjeva. V Praze si lidi vymysleli Péráka jako mýtického ochránce Pražanů.“

Abler? „Ten tam mohl umřít, když to dělal“

Přes obě části malby Péráka na obou stranách ulice je aplikovaný antigraffiti nátěr. „Já ho dávám vždycky, když mám pocit, že ta malba je v ohrožení, což tady určitě je. Ale zároveň ty graffiti respektuju a snažím se je v maximální možné míře zachovat, protože street art z graffiti vychází, spoustu z těch lidí znám a respektuju a podle způsobu, jakým je to udělaný, je vidět, že kromě kriminálního postihu riskovali tvůrci v tomhle případě i život,“ rozesměje se Toy Box a ukáže na piece od Ablera, který je ve výšce devíti metrů.

„Ten tam mohl umřít, když to dělal. A mně přijde úplně bezcitný tam přijet na plošině a přemalovat to, takže jsem to začlenila do toho svýho obrázku a přetřela jsem to taky tím antigraffiti nátěrem, čímž to zakonzervuju v podstatě navždy, protože je respektuju.“

Ohodnoť článek

Foto Ivo Spisar

Štítky (ne)obyčejní, rozhovor, street art, Toy Box, Praha

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.