Vojta Koštíř je milovník přírody, který se rozhodl, že do Prahy vrátí vzácný druh motýla a kvůli tomu začal v hlavním městě pást kozy a ovce. Zní to sice, jako by spolu tyto dvě informace neměly přímou souvislost, opak je ale pravdou. „Jsem spíš ochránce přírody než pasák koz,“ usmívá se čtyřiadvacetiletý student zoologie na Univerzitě Karlově a trpělivě se pouští do vysvětlování souvislostí mezi pastvinami, kozami a motýly.
Sraz máme před budovou přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na Novém Městě. Vojta přijíždí autem, které dává tušit, že jsem udělal dobře, když jsem místo kabátu zvolil pohorky a bundu do lesa. V mém přesvědčení mě utvrdila situace, která se stane o chvíli později. Do kufru auta jsme museli nacpat ovci i se dvěma jehňaty.
Vojta je student druhého ročníku magisterského studia zoologie, od malička miluje přírodu a mezi lidmi, kteří okrajově vědí, co dělá, se o něm mluví jako o pasáčkovi koz. To však není úplně přesné vyjádření. „Jsem spíš ochránce přírody než pasák koz,“ usmívá se Vojta Koštíř a pouští se do vysvětlování souvislostí mezi pastvinami, kozami a motýly.
Čtyřiadvacetiletý Vojta je sice pražský rodák a vyrůstal na Jižním Městě, ale lásku v přírodě získával na Sázavě, kam s rodiči od malička jezdil na chalupu. „Tam jsme byli v podstatě od dubna do října, pamatuju si, že mě příroda fascinovala už v době, kdy jsem začal chodit. Když mi bylo šestnáct, začali jsme jezdit do Radotínského údolí s pákovými nůžkami a prořezávali jsme keře, což ale nemělo moc význam, takže jsme v roce 2017 přivezli první kozy,“ popisuje Vojta.
„Tehdy vznikla taková vtipná situace, protože jsem si kvůli příjezdu koz musel přesunout maturitu na jiný den v tom maturitním týdnu, ale pochopili to.“
Pastva koz probíhala na teplých stráních v okolí Prahy od pradávna. „Pomáhá k záchraně hmyzu, motýlů, ale i některých ptáků, kteří nepotřebují les, ale spíš rozmanitou krajinu s loukami, keři nebo stromy, kde si mohou hledat útočiště a potravu a hnízdit,“ vysvětluje Vojta.
Hlavním důvodem, proč se před lety rozhodl iniciovat pastvu ovcí a koz v Praze, je snaha o záchranu konkrétního druhu motýla. „Ovce a kozy jsme začali pást proto, že jsme chtěli zachránit poslední místa v Radotínském údolí, kde žije okáč metlicový. To je motýl, který potřebuje osluněné kmeny stromů. Právě kvůli němu jsme začali pást kozy a ovce. Nešlo nám o to, abychom mohli pást zvířata, ale o to, aby ta zvířata svou aktivitou tvořila prostředí, kde se bude dařit motýlům.“
Celé realizaci pastvy předcházelo vyřízení povolení od majitelů pozemků a další papírování. „S naší aktivitou oslovili magistrát. Ten platí za různé práce na ochranu přírody jako jsou pastva, výřezy křovin v Prokopském údolí nebo například v Divoké Šárce. Finance od magistrátu však nemohou pokrýt okrajové části Prahy, kde jsou takové práce také potřeba. Proto jsme si před pár lety řekli, že založíme projekt Pražská pastvina.“
O Pražskou pastvinu se nestará jen Vojta. „O ovce a kozy a věci kolem nich se starají hlavně Jirka Kohout a Martina Skohoutilová, což jsou oba skvělí lidé, na kterých pastva v podstatě stojí. Moje starost je hlavně sad v Zadní Kopanině. Tam se staráme o ovocné stromy, děláme nové výsadby a tam právě teď jedeme.“
A autem zastavujeme na krajnici, otevíráme branku a vstupujeme do sadu, kde jsou desítky ovocných stromů. Vojta jde pro baterii a mezi stromy vysvětluje, že každý, kdo by chtěl pomoci s prací v přírodě, je vítán. „Každou neděli máme brigádu, kam může přijít opravdu úplně kdokoliv z veřejnosti. Na brigádách krmíme ovce a kozy ovocem a zeleninou, přesouváme je z ohradníku do ohradníku a děláme různé práce, které jsou zrovna potřeba.“ Zájemci, kteří si chtějí vyzkoušet práci se zvířaty v pražské přírodě, najdou kontakt na Vojtu nebo Martinu na webu Pražské pastviny.
Naložili jsme nabitý akumulátor a míříme pod Lahovický most. Když dorazíme na místo, naskytne se nám hodně bizarní podívaná. Parkujeme u mostního pilíře, pár metrů nad našimi hlavami projíždějí stovky aut a jen několik kroků od nás se v relativně bujné vegetaci pasou ovce a kozy. „Teď přes zimu jsou už některá stáda na seně, ale snažíme se provozovat i zimní pastvu, protože ta narušuje vegetaci a pak se mohou objevit takzvané semenné banky a vzácné druhy rostlin, které se dlouho neobjevovaly.“
Překračujeme elektrický ohradník a drbeme zvědavé ovce a kozy, které návštěvu hned přišly zkontrolovat. „Tohle jsou obrovské magistrátní pozemky, které byly dlouho zanedbávané, zarostlé invazními rostlinami a zavezené různými odpadky. Naším plánem je tady z toho udělat přírodní park, kde se budou pást zvířata, ale budou se sem moci přijít rekreovat lidé, protože tady neroste nic vzácného, takže jejich přítomnost to tady nebude narušovat,“ popisuje Vojta svůj projekt, který aktuálně připravuje s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy a spolkem Beleco.
„Když už jsme tady, vezmeme tuhle ovci a její jehňata jednomu kamarádovi, od kterého je mám půjčené. Chyťte ty jehňata, já vezmu ovci,“ instruuje Vojta mě a fotografa Honzu. Nedalo to moc velkou práci. Za chvíli už je ovce i s jehňaty relativně pohodlně vměstnaná do kufru auta a dýchá Honzovi zezadu na krk. Vojta ještě odběhne zapojit baterku, aby elektrický ohradník zase pár dnů fungoval a jedeme vrátit ovce.
Když se Vojty ptám, proč to všechno vlastně dělá, odpovídá jednoznačně, že kvůli ochraně přírody. „Díky úsilí velkého množství lidí z Jaro Jaroměř nebo například Pavla Skály a dalších ze Spolku Třesina se nám podařilo zachránit okáče skalního, což je vzácný motýl. Ještě v roce 2016 to vypadalo, že vyhyne, ale díky znalostem a snaze těchto lidí se podařilo ho zachránit. Máme chov a motýly vysazujeme na dvě pastvou připravené plochy v Českém krasu, právě díky chovu se podařilo zachránit tu poslední přežívající populaci v Českém středohoří.“
Vojta působí velice skromným, ale přitom sebevědomým dojmem a znalosti o přírodě ze sebe sype s překvapivou samozřejmostí. Nezbývá než mu přát dostatek sil v další práci a mnoho podobně naladěných kolegů.
Foto Anh Tuan Tran
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
