Kateřina Šťastná v Artiu: výstava Intervaly přítomnosti jako mapa těla a prostoru

 Výstava vznikla přímo pro specifickou architekturu Artia, kde se lidé míjejí, potkávají a zanechávají po sobě stopy – fyzické i symbolické. Šťastná zde rozvíjí své dlouhodobé téma tělesnosti, dechu a vzájemného ovlivňování člověka a prostředí. Tentokrát však posouvá svou práci do nové roviny: propojuje monumentální sochy, intimní textilní výšivky i reliéfy do jednoho celku, který návštěvníka vtahuje do fyzického i mentálního zpomalení. Intervaly přítomnosti nejsou klasickou výstavou, ale zkušeností, která se odehrává v těle diváka.

„Právě dech se postupem času stal zásadním zdrojem, který podobu mé práce postupně formoval. Stylizovaně zjednodušená figura, se kterou pracuji, by se totiž dala označit jako má představa o tom, jak by mohl vypadat dech v okamžiku, kdy je definován tvarem lidského těla,“ přibližuje výstavu sama autorka. Ve výstavě Intervaly přítomnosti Šťastná vytváří celistvé prostředí, kde se jednotlivé části vzájemně doplňují a reagují na architekturu Artia. Výstava vznikla jako site-specific projekt, který pracuje s prouděním lidí, světlem, zelení i akustikou prostoru.

Divák se stává součástí díla – jeho pohyb, dech i přiblížení aktivují jednotlivé vrstvy instalací. „Výstava Kateřiny Šťastné odhaluje odpovědnost v rovině schopnosti se zastavit, uvědomovat si svět kolem sebe i ostatní žijící postavy v něm, pochopit význam vlastního otisku, odrazu i stopy, kterou za sebou zanecháváme,“ doplňuje výstavu kurátorka Anna Pulkertová.

Díla vybízejí návštěvníky k tomu, aby zvedli hlavu a prožili s monumentálními sochami pod pulzujícím světlem moment sblížení se. Moment, kdy ve víru tance těla tanečníků splývají a ztrácí jasné kontury. Mezi zelení pak společně se sklonem vlastního pohledu na vodní hladině návštěvníci objeví ticho spojené se spící postavou. Látka uprostřed srdce Artia zaznamenávající odraz těla ve vodě se pohupuje vlivem okolního prostředí, stejně jako se naše nitro chvěje při každém setkání s podstatou vlastní existence. O kousek dál jednotlivé panely svou velikostí nejen vytváří rozšířený rám drobným výšivkám, ale dostávají zároveň člověka do interakce se svým bezprostředním okolím a jeho vlastní fyzickou přítomností.

Výstava tak proměňuje Artium v místo zpomalení, soustředění a vědomého bytí, kde se každý krok stává součástí příběhu prostoru i vlastního těla. Kateřina Šťastná (*1996) nejprve studovala na VUT v Brně fotografii, později přešla na sochařství. Magisterská studia již započala v Praze na AVU na soše pod vedením Lukáše Rittsteina a skončila pod vedením Tomáše Hlaviny a Jimeny Mendoza. Během svých studií absolvovala umělecké stáže v Miláně na Accademia di Belle Arti di Brera, v Talinnu či na keramickém symposiu v Barceloně. Ve své tvorbě zkoumá vztahy a souvislosti, které vyplývají z fyzické existence našich těl. Zajímá ji, jak se nevědomě podílíme na proměně našeho bezprostředního okolí. K tomu využívá sochu, reliéf, kresbu i drobnou výšivku na plátně. Často se u ní objevuje stylizovaně zjednodušená figura, která vychází z představy, jak by mohl vypadat dech v okamžiku, kdy je definován tvarem lidského těla. Vystavuje v České republice i v zahraničí. V Košicích byla realizována bronzová socha ve veřejném prostoru, kterou Kateřina Šťastná navrhla pro firmu Telegrafia.