Magdaléna Musilová: Středoškolačka roku, která propojuje vědu, tanec a osvětu

Jak jsi se k soutěži Středoškolák roku dostala? Přihlásila jsi se sama? 
Ano, do soutěže jsem se přihlásila sama, chtěla jsem rozšířit svoji sociální bublinu o inspirativní lidi, což se mi rozhodně povedlo a našla jsem komunitu, ve které se lidi nejenom inspirují, ale také vzájemně podporují a vytváří prostředí naplněné takovou krásnou čistou energií.

Jaké jsou tvoje dojmy z komunity Středoškolák roku? Potkala jsi tam zajímavé lidi?
Rozhodně, potkala jsem lidi, kteří se věnují obdivuhodným činnostem, zapojují se do skvělých projektů, nebo je sami organizují, jsou CEO studentských firem, věnují se sportům, jsou součástí vědeckých týmů, nebo jsou umělci, píšou texty i hudbu, ovládají nástroje, dobrovolničí. Komunita Středoškoláka roku je jedinečná v tom, že i když jsme každý jiný a věnujeme se různým věcem, můžeme se setkávat, vytvářet nové projekty a spojovat se bez konkurenčního tlaku.

V přihlášce do soutěže Středoškolák roku jsi uvedla osvětu v oblasti degradace půdy v českém zemědělství. Co tě motivovalo se zajímat o tohle téma?
K tématu jsem se dostala náhodou. V prvním ročníku střední školy jsem se přihlásila na stáž pod Ústavem geoniky Akademie věd ČR, kde jsem začala pracovat v oddělení environmentální geografie. Měla jsem možnost podílet se na projektech kombinujících geografii a environmentální témata. Jeden z projektů, Posílení resilience venkova prostřednictvím aktivizace lokálních aktérů a vlastníků půdy, se zaměřoval na vytvoření odolné krajiny pro budoucí generace. V rámci něj jsem dostala úkol vytvořit dceřiný projekt zaměřený na dopady sucha na českou zemědělskou krajinu, který nejen mapuje současný stav, ale slouží i jako nástroj osvěty v této oblasti.

Ve své osvětové činnosti zaměřené na environmentální problémy jsi se soustředila na mládež. Jaké dopady si slibuješ?
Myslím si, že děti a mládež mají momentálně největší potenciál měnit nejen do budoucna krajinu a prostředí kolem nás. Hlasy mladých lidí jsou čím dál více slyšet, a to je moc dobře. Ať už prostřednictvím sociálních sítí, nebo různých komunit má mládež sílu předávat důležité myšlenky i starším generacím a inspirovat je. Zároveň je podle mě cesta vzdělávání mládeže tou správnou cestou, jak vychovat celou generaci, a tím pádem i generaci následující, v respektu k přírodě a v souladu s ní.

Během stáže na AV ČR jsi se také věnovala tématu taktického urbanismu a mapování bariér. Jak takové mapování probíhá?
Mapování bariér jsem se věnovala v projektu Strategické nástroje pro utváření bezbariérového prostoru města, který byl pod záštitou Technologické agentury ČR. Cílem bylo zmapovat trasy mezi institucemi s vysokou prioritou bezbariérového přístupu, jako jsou nemocnice, školy pro děti se znevýhodněním, Dopravní podnik města Brna a další. Taktický urbanismus se zaměřuje na fyzickou proměnu urbánního prostředí s cílem zlepšit jeho užívání pro všechny uživatele.

Jaká byla tvoje spolupráce s magistrátem města Brna a jakým způsobem tvoje práce přispěla k odstranění bariér?  
Spolupráce a komunikace s magistrátem města Brna byla klíčová hlavně z toho důvodu, že samo statutární město Brno je vlastníkem většiny bariér, jelikož se často jedná o bariéry, které se nachází v rámci komunikací, chodníků, městské zeleně atp. Mým úkolem bylo připravit veškeré podklady pro spolupráci a samotná komunikace potom spadala pod ostatní členy výzkumného týmu.

Kromě toho se věnuješ taky párovým standardním a latinskoamerickým tancům. Jak jsi se k tanci dostala?
Tancovat jsem začala až poměrně pozdě. Jako malá jsem se na závodní úrovni věnovala aerobiku a sportovnímu aerobiku, z důvodu zranění jsem ale musela trénink přerušit a po návratu se mi nedařilo vrátit do dobré výkonnosti, v tu dobu v televizi zrovna běželo StarDance a když jsem mamince řekla, že se mi tancování moc líbí, vzala mě do SZUŠ, kde probíhaly taneční kurzy vedené brněnskými trenéry z taneční školy Danza Brno a v páté třídě jsem začala tančit se svým spolužákem.

Co považuješ za svůj největší úspěch v tanci?
Já mám vytančenou druhou nejlepší výkonnostní třídu ve standardních tancích, se kterou taneční pár může soutěžit na tuzemských soutěžích, myslím, že právě to je zároveň i mým největším úspěchem, pokud bych něco za úspěch chtěla vysloveně označit.

Máš v soutěžním tanci do budoucna další cíle?
Určitě ano, se standardní taneční formací se s mou domovskou taneční školou nyní připravujeme na mistrovství světa, které se uskuteční v prosinci, a zároveň teď začínám trénovat v Praze. S tanečním partnerem bychom si určitě chtěli vytančit vyšší výkonnostní třídy ve standardních i latinskoamerických tancích, připsat si na konto nějaký start na MČR a také na zahraničních soutěžích.

Jak relaxuješ ve volném čase? Máš nějaké další oblíbené aktivity, které tě baví?
Odpočívání je dovednost, kterou musím rozvíjet a učit se ji, to mi přirozeně úplně moc nejde. Ale samozřejmě vidím, že je to potřebné a nutné a že bez kvalitního odpočinku nelze být maximálně produktivní a neustále aktivní. Snažím se tedy naslouchat svému tělu i hlavě, prioritizovat spánek a mentální odpočinek, být v přírodě, poslouchat hudbu, tančit si jen tak pro radost, a nejen pro výkon.

Jak se ti daří skloubit všechny tvoje aktivity s učením ve škole? 
Škola pro mě byla a je vždy prioritou, kvalitní vzdělání je pro mě naprosto zásadní a klíčové, a tak studiu věnuji hodně času i energie. Skloubit více časově náročných aktivit vyžaduje dobře zvládnutý time management a často nutnost prioritizace.

Na jakou vysokou školu jsi nastoupila?
Od září jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem nastoupila na Fakultu tělovýchovy a sportu obor fyzioterapie. Protože jsem se ale chtěla věnovat i tématu výživy, nakonec jsem zvolila cestu dvou vysokých škol a současně studuji také nutriční terapii na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Proč studium právě těchto oborů? Proč jsi jako variantu neviděla všeobecné lékařství?  
Snažím se upřednostňovat systém preventivní péče před systémem akutního lékařství, pokud to samozřejmě momentální zdravotní stav pacienta umožňuje. Ráda hledám cesty, jak využívat potenciál našeho těla na maximum přirozenou a udržitelnou cestou. Ve své praxi bych chtěla poskytovat klientům komplexní terapeutickou péči, zahrnující fyzioterapii, nutriční terapii a ideálně i psychoterapeutickou složku.

Je něco, co ti na tvojí cestě pomohlo nebo pomáhá a chtěla by ses o to podělit?
Snažím se naučit pouštět kontrolu. Jsem hodně systematická a potřebuji mít přesný rozvrh. Pokud něco není perfektní, nejsem spokojená, a vystoupit z poměrně striktního systému je pro mě náročné. Co se nyní učím, je pracovat se svým perfekcionismem, využívat jej jako silnou stránku a eliminovat aspekty, které mě brzdí nebo vyvolávají nepříjemné pocity.