Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
První pořádné sluníčko už tady letos bylo, první teplý víkend už máme taky za sebou, a tak se začaly parky, stezky a promenády zase plnit lidmi, kteří se vyrazili rekreovat. I když už nemáme zavřené okresy, často nám chybí fantazie, abychom vyrazili někam dál, než kam sahají hranice Prahy, a tak skončíme buď zase ve Stromovce, v Riegráčích, na Letné, na Náplavce nebo na stezce k Nové Trojské lávce. Máňo, představ si! Na té stezce ti zase bylo tolik blbců!
Tak za prvé, samej důchodce na elektrokole, Máňo! Dědek si jede, nehledí vlevo vpravo, kolo jede za něho, takže šlapat skoro nemusí, frčí rychlostí malé motorky a o používání brzd nemůže být řeč. Bába se smrtí v očích stačí držet dědovo tempo. Když se jí do cesty přimotá nepozorné dítě, mají oba co dělat, aby to neskončilo karambolem. Něco bych těm blbcům na kole i řekl, ale nezabrzdili, takže mě už nemohli slyšet.
Za druhé, Máňo, jsou tam samí mladí na těch jejich longboardech. Vypadají na tom jako šašci, ale aby si dávali pozor, to ne! Jenom na stezce z Libně k Trojské lávce do mě skoro narazilo asi deset osmnáctiletejch pipin, který sice jely na longboardu, ale svou pozornost věnovaly čumění do mobilu, takže se vždycky strašně divily, když jsem je okřikl, ať čumí na cestu.
A za třetí Máňo, pokud mladí nejedou na longboardu, tak jdou pěšky v partě, ideálně roztažení přes celou šířku stezky, a když mají uhnout na jednu nebo na druhou stranu, tváří se strašně ublíženě. Když je chce člověk trochu srovnat a říct jim, jak se mají správně chovat na stezce, tak to ani není možný, protože mě, slušnýho člověka, ani neslyší přes svou debilní muziku z přenosnýho repráčku, kterej mají přirostlej k ruce zhruba od dvanácti let, ke druhé jim už ve věku devíti let přirostl telefon.
No a Máňo, za čtvrté, teď se podrž. Do cesty se mi totiž přimotal důležitej blbeček se psem. Ten čokl to šněroval z jedné strany na druhou, a když jsem toho pejskaře míjel, tak jsem o to jeho stupidní vodítko málem zakopl. Tak jsem mu jasně vysvětlil, že má mít svého psa pod kontrolou a pokud ho pod kontrolou nemá, tak tady nemá co dělat! Ten čuměl!
Máňo, za páté, BĚŽCI! Jako bychom tu měli málo lesů, Marie! Každej idiot si zrovna dneska musel natáhnout legíny, upevnit si držák na telefon na rameno, dát sluchátka do uší a vyrazit na tu stejnou trasu jako já. Kvůli těmhle volům, kteří předbíhají chodce někdy zleva a někdy zprava, je to na té stezce úplně nesnesitelný! Můžeš mi říct, proč tam lezou, Marie?
A pozor, Marie, míříme do finále! Máňo, za šesté, fakani všude! Víš Máňo, co je super nápad? Vzít svoje nevychovaný děcko na procházku na cyklostezku plnou pejskařů, blbců na longboardech, cyklosenilů na elektrokolech a ozvučených partiček stupidních adolescentů! Ne, to není super nápad! Však jsem tomu fotrovi řekl, ať si tu svou drobotinu trochu ukázní.
Pokud jste se v některé z těchto skupin poznali, zkuste se trochu zamyslet. Sám spadám do tří skupin, někdy jsem pejskař, někdy kličkující maratonec a někdy jedu na kole, i když není elektro. Tímhle textem jsem chtěl jen připomenout, že tolerance je super a že někdy je potřeba snažit se dívat na svět i očima lidí kolem sebe a nemyslet jen na svoje potřeby.
Zas tak složitý to vlastně není. Když se vydáte na cestu, kde je zastoupená většina výše zmíněných skupin, pak stačí dodržovat následující rady. Na elektrokolech (a vlastně na čemkoliv) jezděte opatrně, při jízdě na longboardu nečumte do mobilu, při běhání si držte stopu, při chůzi ve skupince nezabírejte celou šířku stezky a při venčení psa si ho na stezce držte zkrátka. A taky si dávejte pozor na děti, ty se vám do cesty můžou přimotat kdykoliv a je s tím třeba počítat.
Foto Facebook Jan Kadlas
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
