Účet Sparty v Lize mistrů. Nemoderní hra, opakující se chyby a lhaní si do vlastní kapsy

Skončilo utkání s Interem Milán a všichni ve Spartě si vydechli. Po předvánočním šestigólovém výprasku s Atlétikem Madrid se báli, aby neslízli další debakl od italského velkoklubu. Nakonec prohráli jen 0:1, což brali všema deseti.

„Jsem rád, jaký výkon jsem viděl a co do toho hráči dali," prohlásil Lars Friis a dodal: „Inter bude usilovat o celkový triumf v Lize mistrů. Hraje strašně rychle na míči, byl to náš nejrychlejší soupeř v soutěži. I proto mám velkou radost, jak jsme na to dokázali zareagovat. Naše bránění bylo mnohem lepší než předtím. Ta naše hluboká krize, v níž jsme se ocitli, byla taky zapříčiněná psychikou.“

Pokud dánský kouč mluvil upřímně, není to dobrá zpráva pro Spartu. Signalizuje, že hlavnímu kouči stačí ke štěstí, když jeho tým utrpí milosrdnou porážku 0:1 s mužstvem, které přijelo do Prahy s cílem vstřelil gól a pak hrát na údržbu.

Ano, pokrok to je, 0:1 je lepší než 0:6, ale pokud chce hrát Sparta pravidelně Ligu mistrů a hodlala by se v ní zařadit do lepší společnosti, nemůže otevírat šampaňské v situaci, kdy se jen vyhne nášupu. Musí si nastavit vyšší cíle a přestat se schovávat za alibi.

Po prohře 2:4 na Feyenoordu Rotterdam si Lars Friis povzdechl: „Feyenoord má tři a půl krát větší rozpočet než my, ale nemyslím si, že by byl dnes tři a půl krát lepší.“ Majitel Sparty Daniel Křetínský přitom patří mezi nejbohatší lidi v Evropě a několikrát veřejně deklaroval, že nemusí prodávat hráče z Letné kvůli penězům. Takže poukazovat na rozdílný budget není ani před ním rozumné.

Hřebíkův návod

Ostatně že v první řadě nejde o peníze, ukázala Sparta v Lize mistrů v sezoně 2001/2002. Kvalitou hry si vysloužila postup do jarní osmifinálové skupiny. Na podzim smetla Feyenoord Rotterdam 4:0, když soupeře přejela celoplošným presinkem z dílny tehdejšího trenéra a vizionáře Jaroslava Hřebíka.

Mimochodem, tyhle úspěchy dokázala výhradně s českými a slovenskými hráči. V útoku byl Lukáš Hartig, kterého si kouč Hřebík vytáhl z okresního přeboru. Ale protože tým měl jasný a progresivní herní rukopis, ve kterém všichni přesně věděli, co mají dělat, přehrál i kluby s vyšším rozpočtem. A od expertní skupiny UEFA získal pochvalu za nadčasový fotbal.   

Právě v tomhle je zakopaný pes. A ne ve výmluvách, že česká mužstva jsou předem odsouzena v Champions League, když už se do ní prokoušou, k roli fackovacího panáka. Nebo že musí nejdřív nakoupit mraky cizinců a potom se můžou začít měřit s nejlepšími.   

Zaprvé musíte mít konkurenceschopnou hru!!!

To současná Sparta pro elitní mezinárodní scénu nemá. A neměla ji ani za Briana Prisekeho, viz 11 gólů ve dvojzápase s Liverpoolem.

Friis po duelu s Interem Milán vypíchl, že bránění týmu mělo kvalitnější parametry než na podzim.

Kdepak, přes zimu se nezměnilo téměř nic. I když se vedení klubu rozhodlo po škaredé první polovině sezony vyměnit asistenta zodpovědného za defenzivu. Za Švéda Askoua naskočil veřejnosti neznámý Michal Vávra. Dostal patřičnou mediální publicitu a kredit od Tomáše Rosického.

Ale zapadla míra rizika s jeho povýšením. Na Letné předtím vykonával roli dovednostního kouče, dříve dělal v mládežnických akademiích.  Jenže teď převzal vládu nad týmovou defenzivou a týmovým presinkem top domácího seniorského celku.

Je patřičně prověřený na tuhle pozici?

Můžete si odpovědět sami. Každopádně v tak vysoké a odpovědné funkci by měl být člověk, za kterým už něco stojí. Jsou výjimky typu Pepa Guardioly, jenž skočil do trénování barcelonského áčka po pouhé roční praxi u rezervy katalánského obra, ale není jich mnoho. Třeba však Vávra napodobí Guardiolu.

Laci, nástražná mina

Rozjezd v jeho podání přesvědčivý nebyl. Letenští volali před startem jara po kompaktnosti, po tom, že nikdo nesmí vypadnout z bránění a že musejí být odvážní směrem vpřed. Skutečnost byla odlišná, byť si to na Letné po utkání nikdo nepřiznal.

Abychom si to doložili, použijeme dvě akce, které skončily gólem ve Vindahlově bráně. Jeden byl uznaný, druhé ne kvůli miniaturnímu ofsajdu. Obě situace však obnažily přetrvávající sparťanské neduhy.

Domácí přišli ve 12. minutě v rozehrávce před vlastním pokutovým územím o míč. Veljko Birmančevič se o něj nechal obrat. Neměl to být problém ubránit. Za balonem měli sparťané 8 hráčů, kdežto soupeř jen 3.

Ovšem to by se museli všichni chovat podle pravidel zónového bránění. To se však nedělo. Letenští při bránění praktikovali rozestavení 5-3-2, čímž chtěli vyztužit střed i nebezpečné krajní prostory. Ale na levém okraji dali do spolupráce hráče, kteří nevynikají obrannými schopnostmi. A to jsou ještě slabá slova.

Platí to pro Birmančeviče, Ryneše a především Laciho. Ten už dlouhodobě nepřepínáním do defenzivy a chybnými posuny připravil týmu v evropských pohárech nejednu nepříjemnost a stal se nástražnou minou v letenském obranném schématu.

Ovšem Sparta, ani on se nepoučili.

Laci měl při Birmančevičově ztrátě míče před sebou Lautara Martíneze, jenž o pár vteřin později skóroval. Kdyby Laci zajistil prostor na levém okraji sparťanské obrany, jak se v zónovém bránění slušelo, gól by nepadl. Místo toho však Laci zamířil do středu hřiště a kanonýr Interu mohl v pohodě skórovat.

Za Rynešovými zády totiž vznikla díra, do které si mohl Lautaro nerušeně naběhnout a napálit míč s pomocí odrazu od země pod břevno. Také by nemělo zapadnout, že gólový centr letěl dlouhou dobu, že bylo v silách Ryneše odhadnout dráhu letu a nenechat si balon prosvištět nad hlavou.

Nezajištěný průchoďák na levé letenské straně byl dárkem pro Inter, protože ten v tomhle teritoriu skrývá jednu z největších zbraní – nizozemskou raketu Dumfriese. O to víc zarážející bylo, že to sparťanský trenérský štáb dopustil a ani na to v průběhu zápasu nereagoval.

Při druhém gólu, který byl naštěstí pro Spartu po intervenci VAR odvolán, vyplavalo na povrch, že sparťané opravdu přes zimu moc nepohnuli vpřed s kompaktností. Připomeňme si, že její klíčovým předpokladem jsou malé vzdálenosti mezi hráči a řadami.

A teď si pusťte zpětně inkriminovaný útoku Interu a podívejte, jak daleko jsou od sebe sparťané stojí. Proto mohl Bastoni pohodlně odehrát přihrávku od lajny doprostřed.

Proto mohli profíci z Interu vzápětí uniknout jednoduchou narážečkou tříčlenným sparťanským rozevřeným kleštím.

Proto pak mohl Lautaro vyslat do uličky mezi sparťany kolmici na Di Marca.

Aby toho nebylo málo, tak ve finále ještě Dumfries zvládl úspěšně koncovku, navzdory tomu, že hosté byli vůči sparťanům v početní menšině (2 na 4).

Když to shrneme: chyby, s nimiž šli Letenští vstříc vánočním svátkům, zimní příprava se soustředěním v teple nerozfoukala. Byť už obrannou práci mužstva měl na starost nový asistent trenéra.

Hlavní trenér přesto defenzivě vysekl poklonu. Upřímně, nepřekvapilo to. Kdyby Friis dokázal postřehnout chyby, už by je ze sparťanské hry postupně odstranil. Ale Laci, a nejen on, nedotaženosti dál vesele opakují.

A dánský kouč to nejenže přehlíží, ale nechá Laciho po podzimní porážce v Plzni udělat v pozápasovém kolečku plamenný projev ke spoluhráčům. Má na to rádoby vůdce, který si neplní týmové principy, právo?

Ve správném týmu nikoli.

A jak je možné, že skautské oddělení Sparty vybere do klubu hráče, který má nedostatky v parametrech pro Ligu mistrů. Vždyť ji přece Letenští hodlají hrát rok co rok.     ¨

Pokud si v tomhle klubový management neudělá pořádek, jarní progres nenastane. Anebo z mezinárodního pohledu jen o zanedbatelný kousek.