Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Každý z nás má v sobě přirozenou potřebu zastávat se menšího a slabšího proti velkému a zlému. Pokud ovšem ten menší a slabší není tím zlým.
Konflikt na blízkém východě trvá desetiletí a přesně tak dlouho je předmětem zpráv ve Střední Evropě. Jeho nejnovější výbuch (podle mého názoru nevyvolaný teroristickým hnutím, které jej způsobilo, ani Íránem, který zorganizoval a financoval, ale Ruskem v pozadí) přinesl do našeho virtuálního, a nejen virtuálního prostoru zajímavý jev. Mnoho lidí má potřebu a tendenci zastávat se pachatelů nepředstavitelných zvěrstev a relativizovat pozici Izraele, který se brání. Zkrátka říkat, že „je to složité“.
Není.
Každý z nás je kromě jiného vybaven vzorci klanového chování. Je to sada někdy naprosto jasných, jindy jen subtilních tendencí reagovat na konkrétní situace konkrétního typu konkrétním způsobem. Je to proto, že tímto způsobem tíhneme k podpoře „svého“ klanu, k jeho obraně proti cizím klanům a k udržování vztahů se sobě podobnými.
Jedním z takových vzorců je onen princip Davida a Goliáše. Pokud jsme svědky konfliktu mezi zdánlivě silnějším a zdánlivě slabším, dáváme se na stranu slabšího. Máte také tendenci projikovat, tedy připisovat slabšímu spíše pozitivní vlastnosti a spojovat ho s tím, co vnímáme jako správné, případně sami se sebou.
Důsledkem tohoto psychologického fenoménu je jednak podpora teroristům, jednak snaha relativizovat ublížení těm, kteří teror nezpůsobili, a dokonce v nich hledat spoluviníky. Tato snaha, kterou můžeme nyní vidět třeba na našich sociálních sítí jako podporu „Palestincům“ (pojem je velice široký a nejde o něj), hledání různých chyb, křivd a násilí ze strany Izraele protože „Ale oni to způsobili“ a podobně není nic jiného než faktický projev paradoxu, kdy se má naše mysl problém vypořádat s tím, že něco, co nám připadá jako malé a sympatické, nadto podobně jako my sami utlačované a ublížené, je ve skutečnosti zlo. Zde je také vysvětlení, proč se tímto způsobem chovají často lidé, kteří sami sebe označují za různé menšiny; někdy takové, které by sami Palestinci velmi rychle odsoudili k smrti.
Že nejde o zlý úmysl, ale o psychologický jev, kterému dokonce můžeme dát jméno vůbec neznamená, že ti, kteří se ho dopouštějí za své chování nenesou zodpovědnost. Naopak, nesou a měli by nést v maximální míře, protože, jak velmi trefně prohlásil bývalý prezident spojených států G.W. Bush, „Na vině je jen jedna strana a Izrael to není“.
Hezký den.
Vidíte to jinak? Napište mi na síti X.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
