Vánoce jsou často označované za svátky klidu, pohody a rodinné blízkosti. Pro lidi s poruchami příjmu potravy ale patří k nejnáročnějším obdobím v roce. Proč právě svátky dokážou úzkosti kolem jídla, těla a kontroly ještě zesílit?

Zpráva o tom, jak se v Rusku luxusní vozy Porsche během jediné noci změnily v nepojízdné kusy kovu, obletěla svět a vyvolala dvě zcela odlišné reakce. Pro širokou veřejnost to byla kuriozita s nádechem škodolibosti. Pro lidi z oblasti technologií, kyberbezpečnosti a byznysu to však byla velmi reálná připomínka toho, jak křehký je dnešní digitální ekosystém a jak rychle se může proměnit výhoda v problém.

Místo prvního vítězství týmu Jindřicha Trpišovského v základní fázi Ligy mistrů stále stejná písnička: před výkopem plno řečí o honbě za premiérovou výhrou, ovšem skutečnost na hřišti je pak bez nároku na úspěch. Tak tomu bylo při prohrách 0:3 na Interu Milán, v Edenu s Arsenalem a na Tottenhamu.

Poruchy příjmu potravy s sebou často přináší systém drobných lží a výmluv. Ty nemocní používají, aby si udrželi pocit kontroly a vyhnuli se situacím, které v nich vyvolávají silnou úzkost. Jak na tyto lži může okolí a rodina reagovat?

Stojím u kasy jednoho velkoobchodu a paní za kasou se ptá: „Naši bonus kartičku máte?“ Začnu nervózně šátrat po kapsách, hledám mobil, zatímco si lidé v řadě za mnou odkašlávají. Začínám se potit. Ale říct „ne“, jen abych nezdržovala, by byla osudová chyba. Za nákup bych zaplatila jednou tolik a na vajíčka bych rozhodně neměla. Konečně mám mobil v ruce, QR kód načtený a já přemýšlím, jestli někdo vynalezl tuto absurditu schválně, aby mě celý život otravoval.

Cvičení považujeme za jeden z nejzdravějších návyků. Jenže i z běhu, posilovny nebo jógy se může stát posedlost. Závislost na cvičení přitom často nebývá vidět – okolí ji zaměňuje za disciplínu a „zdravý životní styl“. Jak poznat, že už pohyb není motivovaný radostí, ale strachem?

Zachraňující se Pardubice si měly odvézt z pražské Sparty, týmu usilujícím o titul, gólový nášup, místo toho však vyloupily Letnou. Šok? Kdepak, to není správné slovo. Nešlo totiž o náhodný a ojedinělý přehmat Priskeho celku v této sezoně. Naopak se jednalo o opakované selhání. Jejich původ má hmatatelné příčiny. Sparťanská generalita je však nevidí.

Ještě před pár desítkami let vypadal „léčebný“ pobyt na psychiatrii zcela jinak než dnes. Místo terapie, empatie a bezpečí pacienty čekaly ledové koupele, přivazování k postelím nebo násilné zásahy do mozku. Strach z psychiatrie má své historické kořeny — přestože dnešní realita je zásadně jiná.

Poruchy příjmu potravy nezasahují jen do jídla, váhy nebo rodinných vztahů. Dotýkají se i intimního života. Další díl podcastu Stop anorexii proto otevírá otázku, jak poruchy příjmu potravy ovlivňují vnímání vlastního těla, blízkost a intimitu.

Slova, která slyšíme v dětství, se mohou zapsat hluboko – někdy až pod kůži. Dvacetiletá Romana vyrůstala mezi poznámkami o tom, že má moc velký zadek a zároveň příliš malá prsa. Negativní vztah k vlastnímu tělu postupně přerostl v poruchy příjmu potravy.