Z novináře youtuberem. Vnímal jsem, že některá témata nedokáži přenést do textu tak, aby rezonovala, říká Antonín Havlík

Kdybychom byli v Americe, tak Václav Klaus je otec zakladatel, říká Youtuber Jan Špaček

Čtvrtek, 17. listopadu 2022, 12:00RozhovoryBez servítků

Youtuber tak trochu jinak. Tak by se dal stručně charakterizovat Jan Špaček. Třiadvacetiletý student politologie na svém youtubovém kanále zveřejňuje reportáže s českými politiky a dalšími účastníky předvolebních akcí. S exministrem Karlem Havlíčkem...

Všichni vás znají jako Tonyho, kdo je ale Antonín Havlík?
Antonín Havlík byl píšící redaktor, který ve své práci začal vnímat nějaké mezery a nedostatečnost. Začal jsem si říkat, že některá témata, která bych pojal jako text, by vůbec nerezonovala. Mám takovou zkušenost z on-line médií i printu a za ty roky vím, že jsou témata, která si lidi prostě nepřečtou. Všiml jsem si ale, že v obrazu a zvuku je možné lidem předložit i témata, která by nečetli. Proto jsem se nejspíš přesunul k Segmentu a jménu Tony.

Jste stále píšícím redaktorem?
Už ne, od poloviny června je to minulostí. Psal jsem naposledy pro deník Právo, ale tím, že mě Youtube tolik vytěžoval, tak jsem tam skončil.

A psaní vám nechybí?
Asi trochu jo. Jsou naopak i témata, které se obrazem špatně předávají. Zároveň ve velké redakci máte redakční proces, který mi chybí. Možná víc než samotné psaní. To, že v redakci máte k ruce editora, který v textu vidí věci, které vy nevidíte, je skvělé. Naopak celý Segment si dělám sám. Všechno, co zazní ve videu, je z mého scénáře. A s tím mám někdy trochu problém. Proto si samotný scénář nechám někdy odležet do druhého dne, abych v něm viděl nedostatečnosti.

Jak dlouho jste se k spuštění Segmentu připravoval? Jde o něco, co nemá svým obsahem na českém Youtube příliš velkou konkurenci.
Připravoval jsem se na to dlouho. Myšlenky na založení kanálu jsem měl už třeba před pěti lety. Nikdy jsem ale nebyl schopný se do toho nějak pustit. Byl jsem nervózní, jestli dokáži mluvit na kameru. Nebyl jsem na to zvyklý. Musel jsem se proto naučit mluvit a hlavně stříhat videa. To byl proces, který mi trval od začátku loňského roku a než jsem to vyladil do podoby, kdy jsem si za výtvorem stál, tak to trvalo do léta. To jsem si udělal pilotní epizodu v různých variantách. Vůbec jsem si totiž nebyl jistý, jestli je to dobré, nebo ne. Až poté, co jsem všechno vyladil, jsem si byl jistý, že s tím můžu jít ven. Bylo to hodně učení.

Proč právě název Segment?
Hledal jsem nějaké slovo, které bude výstižné a trefné. Segment je trochu abstraktní slovo, pod kterým si člověk může představit leccos. Právě to je to, o čem je ten můj kanál. Nemá žádné tematické ohraničení. To jsem ani nechtěl. Videa vycházejí z toho, co mě zajímá. Je v tom určitá tvůrčí svoboda, kterou mi Youtube poskytuje.

Váš kanál oslavil rok, počty zhlédnutí videí jdou do milionů. Jaká je vize dál?
Vize je jednoduchá. Nechci, aby Segment stál jen na jednom člověku. Chtěl bych, aby tam byl někdo další, ale k tomu se musím dopracovat. To samozřejmě nelze hned. Snažím se o to, aby Segment pravidelně vydával videa a do budoucna třeba i častěji, k čemuž se zatím nedokáži propracovat, protože to dělám sám. Když se podívám, kde bych celý projekt rád viděl za pár let, tak bych byl rád, kdyby vznikaly pod Segmentem takové malé dokumenty. Třeba tak, jak je známe z Netflixu. Byl bych rád, kdyby to bylo trošku propracovanější a objevovalo se tam víc lidí. To by mohla být nějaká vize. Ale je to ještě daleko a vlastně je to trochu i mimo Youtube koncept. Na téhle platformě musíte dělat trochu kompromisy, protože vás hodně svazují pravidla.

Plánujete zůstat „na volné noze“?
Právě nezávislost, kterou mám, je nesmírně důležitá a klíčová. Sám jsem za ten rok nekývl na žádnou placenou spolupráci. Bojím se, že by to vytvářelo nějaký tlak na mou osobu a tvorbu. Už teď se člověk musí přizpůsobovat podmínkám Youtube. To je podle mě problém pro řadu tvůrců. Youtube je přísný a člověk na to musí neustále myslet. Kontroverzní témata nekompromisně demonetizuje, protože se snaží být přístupný inzerentům. Někdy tedy až moc. Na začátku mé tvorby jsem měl docela štěstí, že mě algoritmus vypíchl a doporučoval. Za to jsem vděčný. Dokud to půjde, abych byl nezávislý a závislý sám na sobě, tak se toho budu držet.

Často sledujeme v médiích žebříčky nejlépe vydělávajících youtuberů. Vy jste také youtuber, ale s trošku jiným obsahem. Jak se „inteligentní“ tvorbou dá uživit?
Pokud máte štěstí a ten algoritmus si vás vyhlídne, tak vám to výrazně pomůže. V mém případě to pomohlo a kdybych měl shrnout, kdy mě tvorba začala živit, tak zhruba po půl roce. Je tady ale několik dobrých kanálů, které mají třeba jen tisíc odběratelů, přitom je jejich tvorba taky dobrá. Vlastně neznám recept na úspěch. Je potřeba najít nějaký kompromis a zábavní prvek, který do toho přenesete. Potřebujete zaujmout.

Přemýšlíte nad kroky, jak se dostat blíž ke svým sledujícím?
Určitě plánuji livestreamy, to je podstatné pro tvorbu komunity na internetu. Potom by mohlo následovat živé setkávání s fanoušky. Zatím ve spojení s komunitou nejsem tak, jak bych si představoval. Pořád se to tvoří a formuje. Jsem stále na začátku a na tyhle věci je asi brzo. Co se ale týče osobního setkávání, tak mě překvapuje, kolik lidí mě na ulici poznává a oslovuje. To jsem jako píšící novinář neznal. Moje články si mohly přečíst statisíce lidí, ale jako píšící novinář to nezažijete. Je to takové zvláštní.

Kolik času zabere tvorba jednoho videa?
Většinou týden, někdy i déle. Pracuji většinou od pondělka do pátku. Začíná to nápadem, těch mám běžně hodně. Pak se to nějakou rešerší pokouším přetavit v něco, co bude lidi zajímat. Člověk musí vymyslet jakési styčné body, které budou zajímavé. Pak se to přesune ke scénáři, na kterém trávím asi nejvíce času. Je to hrozně náročná práce se zdroji. Potom začne natáčení, to patří mezi ty nejjednodušší části. A v závěru je v plánu stříhání. To je taková piplačka, protože se pořád snažím video vylepšovat. Někdy to proto trvá déle, než by mohlo, ale zároveň mě to baví.

Vaše videa jsou hodně o ověřování informací. Přistihl jste se někdy, že jste pracoval na tématu, které jste nedokázal natolik dobře ověřit, abyste ho dokázal natočit a publikovat?
Pokud jsem na takové téma narazil, tak jsem ho raději nedělal. Teď asi nedokáži říct, o jaké téma šlo, ale vím, že jsem se setkal s tématem, které jsem nechal být. Jsou to většinou vědečtější témata. Zatím nemám kapacitu na to, abych vyrazil někam do terénu a témata ověřoval přímo v terénu.

Proč je podobně edukativního obsahu na českém Youtube málo?
V téhle tvorbě je hodně důležitá novinářská zkušenost. Někteří youtubeři se snaží o informační kontent, ale právě tohle jim chybí a často to rozhoduje. Jako novinář po řadě let strávených v médiu už víte, co by mělo zaznít a jak by to mělo vypadat, aby to bylo komplexní.

Často se mluví o tom, že se v Česku nedělá maximum pro vyvracení dezinformací. Vy přitom s podobným obsahem pracujete. Nebyla by cesta, kdyby zainteresované instituce spolupracovaly například s youtubery, kteří s podobným obsahem pracují?
Ještě jako novinář píšící pro Právo jsem o dezinformacích hodně psal. Zajímalo mě, jak stát na úrovni institucí s dezinformacemi bojuje. Už tehdy jsem tam viděl obrovské selhání a mezery státního aparátu. Možná tam byla i nedostatečná politická vůle. Projekty, které stát rozjel, nešly úplně správným směrem a pokud se už dohodl s nějakými influencery, tak to dopadalo tragicky až tragikomicky. Asi tu chybí někdo, kdo by měl odvahu jít společnou cestou s inteligentními influencery. Pořád je tu také stigma, že Youtube je něco pro děcka a jeho váha je podceňována.

Teď se vás zeptám spíš jako novinář novináře. Vidíte nějaký pokrok v boji s dezinformacemi na úrovni státu?
Je tady pořád velká neaktivita ze strany státu. Nevím, proč to tak je. Kdysi tu byl větší potenciál, ale postupem času, jak jsem se bavil s některými politiky, jsem nabyl dojmu, že jim to přijde zbytečné. Často se opírají o to, že s dezinformacemi bojuje řada soukromých institucí, a to jim ve výsledku stačí. Právě tahle rezignace na nějaký boj rozhoduje o tom, že stát nic nedělá a ani nechce dělat a možná ani neví, jak to dělat. Například školství dostává velmi málo prostředků a tam by to přitom mělo začínat. To, že se nedějí žádné spolupráce s influencery, to je jen důsledek téhle situace a celé bubliny problému.

Takže vstupujete trochu na „pole neorané“.
To ano, ale na druhou stranu, když uděláte nějaké video, které bojuje s dezinformacemi, sejde se vám tam v komentářích obrovské množství trollů. Za ten rok jsem se musel naučit, že potýkat se s hejtry na internetu je přirozené a člověk s tím musí umět fungovat. Už v rámci novinářské práce jsem to zažíval, ale tady jdete ven se svým obličejem a lidé mohou útočit přímo na vás. Zvyknout si na to je malinko těžší a leckoho to může odradit. Nikdo nechce, aby ho někdo urážel třeba kvůli vzhledu.

Byla kritika směrem k vám skutečně někdy taková, že jste si řekl, že je to za hranou?
Ano, ale nikdy jsem si neřekl, že bych kvůli tomu skončil s natáčením nebo s tímhle obsahem. Občas to přijde, ale je to menšina. Neberu si to osobně.