„Nepřeháněj, vždyť nejsi tak hubená.“ „Čím jsme si to zasloužili?!“ A nebo ticho. Jaké jsou nejhorší reakce rodičů, když se jim dítě svěří s poruchou příjmu potravy? A proč některé věty dokážou zlomit víc než nemoc sama? Co říct a co raději nikdy neříkat? Nikdy není pozdě to zkusit jinak.

Nevstupuj dvakrát do stejné řeky. Co musí udělat Brian Priske, aby po comebacku do Sparty tohle moudro postavil na hlavu? Tady jsou tři doporučení.

Zvracení, přejídání, výčitky. Ale taky normální váha, úsměv na veřejnosti a ticho za zavřenými dveřmi. Mentální bulimie je porucha, kterou si často dlouho nikdo nevšimne — ani okolí, ani samotný člověk, který s ní bojuje.

Jak říct rodičům, že mám poruchu příjmu potravy? Není snadné přiznat, že se s něčím trápíme – natož když jde o něco tak složitého a stigmatizovaného, jako je porucha příjmu potravy. Proč je důležité mluvit s rodiči, jak najít odvahu a slova, která pomohou, a co čekat po otevření tak těžkého tématu?

Filip Turek oznámil, že bude na podzim kandidovat do Poslanecké sněmovny. Na první pohled nic překvapivého – preference jdou dolů, popularita bledne, je třeba přidat plyn. Tento krok působí jako jasná reakce na to, že Motoristé za poslední týdny ztratili dech.

Český fotbal má nového šéfa. Skutečným vítězem jsou však zastánci nechvalně známých kapříků a nakloněných rovin. Hlavně ti dostali Davida Trundu k veslu, čímž se ani on sám netajil. Berbrovské klice tím narůstají opět křídla, desátky za prokázanou službu si totiž umí vybrat i s úroky.

V roce 1944 se skupina zdravých mužů dobrovolně podrobila drastickému experimentu – půl roku žili na polovičním příjmu kalorií. A výsledky šokovaly. Minnesotský hladový experiment nám i po více než 80 letech dává děsivě přesný vhled do toho, co se děje v hlavě člověka, který hladoví, ať už dobrovolně, nebo ne.

Prezident Petr Pavel zatím vystupuje jako učebnicový ústavní prezident. Nehází vládě klacky pod nohy, nezasahuje do její každodenní práce, nevytváří politické krize. Dodržuje ústavu – a co je možná důležitější – respektuje i ústavní zvyklosti. A právě tím u mnoha lidí vznikl dojem, že máme v čele státu někoho, kdo chápe svoji roli nikoli jako aktivního hráče, ale jako stabilní kotvu.

V Česku může nabízet terapeutické služby téměř kdokoliv – a řada lidí to také dělá. Bez výcviku, bez vzdělání, bez odborného dohledu. Varovným příkladem je příběh dívky s anorexií, která hledala odbornou pomoc – ale místo toho se ze strany terapeutky dočkala výčitek a odsouzení.

Mysleli jsme si, že tohle už máme za sebou. Že spolu s odchodem Miloše Zemana skončila i ta trapná epizoda české diplomacie, kdy jsme pravidelně vídali našeho reprezentanta na vojenské přehlídce v Moskvě – po boku podivných politiků, nebo rovnou diktátorů a loutek. Jenže česká politická scéna má zvláštní dar vracet se k nejhorším tradicím s novou energií. A tak se letos na Rudém náměstí objevil europoslanec Ondřej Dostál, připraven poklonit se režimu, který denně vraždí civilisty na Ukrajině.