GLOSA: Povinně zálohovat PET lahve? Či nezálohovat? To je to, oč tu běží
V posledních měsících běží intenzivní debaty o povinném zálohování PET lahví a hliníkových plechovek. Stojí proti sobě dvě skvěle argumentačně vybavené lobbistické skupiny a někde uprostřed je spotřebitel. Povinné zálohování tlačí především velké nápojářské společnosti, pro které jsou investice do odběrných automatů, zaměstnanců a prostor pro skladování PET lahví daleko únosnější investicí než pro menší nápojáře.
Cílem této glosy je shrnout argumenty obou stran a na závěr požádat Váženého čtenáře o jeho názor formou ankety. EU stanovila vysoké cíle pro přechod na tzv. cirkulární ekonomiku v komunálním odpadovém hospodářství. Cílem má být naprosté omezení tzv. skládkování a velká priorita je kladena na třídění odpadu. K cíli (90%) účinnosti sběru může být dosaženo dvěma způsoby. Tím prvním je stávající cesta třídění odpadu (slavné žluté popelnice). Odpad z těchto žlutých popelnic putuje do třídiček a menší část do spaloven odpadů. Podle průzkumů je prokázána účinnost sběru tímto způsobem 82 % z PET dodaných na trh. Kritici tohoto systému naopak tvrdí, že recyklací plastů se dosáhne pouze 43 % využití, kdežto při zálohovém systému, kdy se PET recykluje zpět do lahve, výrazně vzroste recyklace plastů.
Je nutno dodat, že zavedením povinných záloh se sníží množství „paliva“ městských spaloven, které vyrábí levné městské teplo a elektřinu. Pro spotřebitele bude dopad dvojí. Jednak dojde k navýšení ceny nápojů o zálohovanou část a také nutnost v pravidelných intervalech docházet do sběrných míst, kde se PET lahve budou vracet. Kritici stávajícího systému tvrdí, že Česko je zaneřáděné PET lahvemi a povinné zálohování je způsob, jak se tohoto negativa zbaví. Spoléhají se přitom především na občany s nízkými příjmy, kteří budou popelnice „luxovat“ za účelem vlastního přivýdělku. Když odmyslíme povinné cíle pro cirkulární ekonomiku, které nám uložila EU a ze kterých vyplývá, že každý členský stát může k těmto cílům dojít svou vlastní legislativní cestou, tak se nabízí možnost této ankety jako reálného ukazatele co vlastně český spotřebitel chce a unese. Proto na závěr následující anketa.
