Evropský parlament hlasoval dne 16. 2. 2023 o Ukrajině tentokrát pod názvem „První rok ruské invaze a útoku proti Ukrajině“. Jednalo se výročí rok trvajícího hrozného konfliktu.

Už jí nebylo pomoci a ten pocit bezmoci nepřeji nikomu. Neuměla se nadechnout, všude se rozlévala krev, tak strašně moc krve. Byl jsem s ní do posledního dechu, hrozně se trápila. Střelil jí špatně… Přála jsem si, aby každý její nádech byl posledním, aby to sípání přestalo. Věty, ze kterých mi doslova přebíhá mráz po zádech. Přesně tak popisuje na sociálních sítích poslední chvíle života desetileté fenky Dixie její majitelka. Poslední únorový den navečer ji při procházce kolem cyklostezky zastřelil nezodpovědný myslivec. A to přesto, že se oba majitelé nacházeli v době výstřelu od svého psa jen několik metrů. Výrazně tak ohrozil i jejich život.

V českých médiích se periodicky opakují zprávy o tom, jak by Britové radostně hlasovali pro nový vstup do EU při případném referendu o opětovném vstupu Velké Británie do EU. Vychází z různých průzkumů veřejného mínění, většinou bez uvedení vzorku testované populace a hlavně kdo to zaplatil.

Novinové titulky překypují názvy summitů a konferencí. A ne málo čtenářů se může ptát, k čemu to vlastně všechno je. Na to je jasná odpověď: tak se dělá mezinárodní politika. Tyto akce sdružují lidi, kteří by se na jednom místě jen těžko potkali. Mnichovská bezpečnostní konference je prominentním příkladem. Přezdívá se jí „Davos bezpečnosti“ podle známé konference Světového ekonomického fóra ve Švýcarsku. Letos nelze titulek o bezpečnostní konferenci jen tak přejít. Pro Českou republiku byla totiž mimořádně důležitá.

Jak známo, termín „Sophiina volba“ pochází z nejznámějšího románu amerického spisovatele Williama Styrona a značí výběr ze dvou špatných řešení. V románu jde o volbu, před niž Sophii postaví sadistický německý lékař při jejím příchodu do koncentračního tábora. Nechá ji vybrat si z jejich dvou dětí jedno, které bude dále žít. To druhé bude odvezeno do nedalekého tábora, určeného pouze pro likvidaci vězňů.

V Evropském parlamentu se neustále někdo zaštiťuje demokracií a evropskými hodnotami. Pak dojde k nechutné akci po hlasování o zařazení Ruska na seznam států podporující terorismus, což mnozí nepovažují za snahu o ukončení konfliktu. Stejnou rezoluci odmítl tehdy také americký ministr zahraničí Blinken, kterého asi nikdo nepovažuje za ruského agenta.

Obstrukce ve Sněmovně. Takový evergreen nejen práce poslance ale i veřejné debaty. Často máme pocit, že všude jinde to mají vyřešené. Zaujalo mne proto projednávání důchodové reformy ve Francii. Opozice mu čelí podáním 20 tisíc pozměňovacích návrhů. Ne že bych je četla všechny, navíc desítky z nich jsou úplně shodné, nebo třeba jen navrhují doplnit čárku nebo změnit slovo, ale třeba ten od zelených navrhující, aby se návrh zákona o důchodové reformě přejmenoval na zákon proti volnému času mě pobavil.

Nacházíme se v roce 2023 a opět řešíme, co je nejlepší pro děti. Že by dítě “mělo být” pomazleno, že zásadní je věk do 3 let. Že maminky by s ním měly být do této doby doma. A vždy, když se strhne podobná debata, dozvíte se, jak to kdo má, jak to kdo měl. Dětmi jsme byli všichni a děti má většina z nás, asi si proto všichni myslíme, že tomu rozumíme.

Na bruselském náměstí Madou se tyčí budova Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž. Pro mnohé nejmocnější ředitelství uvnitř celé Evropské komise, mající celosvětovou působnost v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Až dosud se toto ředitelství „proslavilo“ především miliardovými pokutami za zneužití dominantního postavení velkých amerických technologických firem jako je Google, Facebook nebo Microsoft.

Stále zřetelněji se ukazuje základní problém přímé volby. Tím je neustálé a těžko zastavitelné rozdělování společnosti na dva tábory. Vyhrocená kampaň a vyčerpávající mediální debaty, které na pracovištích i v rodinách generují spory mezi zastánci jednoho či druhého kandidáta rozhodně k zakopávání příkopů mezi lidmi nepomáhají. Ba naopak. A teď si představme, že by do druhého kola postoupili dva totožní kandidáti typu Andrej Babiš. Kandidáti, kterým jde o všechno, jednají bez skrupulí a morálních zábran a nevadí jim živit strach a nenávist ve společnosti.