Na většině vyšších odborných a vysokých škol byla od poloviny března zavedena distanční výuka. Ta nyní skončila a začalo zkouškové období. Jak studenti pražských škol vnímají koronavirová opatření, se kterými se jak oni, tak školy musely a stále musí vypořádávat?
Studentům začalo zkouškové období. Takové, které předtím ještě nezažili. Některé školy, například Vysoká škola ekonomická v Praze už umožnily prezenční zkoušky, na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole dopravní Masná jsou zkoušky distanční formou. Jak koronavirový semestr studenti hodnotí?
Přístup univerzity hodnotím veskrze kladně. Velmi jsem ocenila, že se postarala o přístup do JSTORu (digitální knihovny s akademickými materiály), se kterým hodně pracuju. Každý vyučující se s pokračováním semestru vypořádal trochu jinak, nicméně všichni udělali, co mohli, abychom ve výuce pokračovali co nejvíce naplno. Měli jsme konferenční hovory místo přednášek, odevzdávali práce přes internet a podobně. Co se zkoušek týče, v současné době je již možné, aby testy a ústní zkoušky probíhaly na fakultě, každopádně v květnu se zkoušelo přes internet. Nemohu samozřejmě mluvit za celou fakultu, možná jsem měla jen štěstí na učitele, ale přijde mi, že si Filozofická fakulta s touto situací úspěšně poradila.
Naše škola se k restrikcím postavila vesměs statečně. Většina předmětů se převedla do on-line podoby. Komunikace probíhala výhradně e-mailem, video přednášek jsem měl jen pár. Zkoušky a testy byly formou videa. Většina učitelů byla až na výjimky vstřícná, když jsem potřeboval posunout termíny odevzdávání, protože jsem se v e-mailové komunikaci a ve studiu přes internet trochu zamotal, tak s tím nebyl problém. Rozdíl byl ale třeba v tom, že věci, které se měly probírat na hodinách se zadaly jako úkol na samostudium, a tím jsme měli o trochu víc práce, ale nebylo to o moc těžší. Jediným mínusem byla občasná chaotičnost různých sdělení a úprav nařízení. Chaos je pro naši školu, dá se říct, typický a ač to bylo někdy otravné, není to nic, na co bychom jako studenti nebyli zvyklí.
Nemůžu říct, že by mi to vyhovovalo. Po vládních nařízeních se celá naše výuka stala distanční. Studuju informatiku a spíš bych potřeboval, aby mi někdo ve škole látku vysvětlil, sám se k tomu moc nedokopu. Neměli jsme žádné video přednášky. Dostávali jsme materiály a úkoly, které jsme pak měli odevzdávat vypracované. Zápočty jsme potom dostali z nějakých předmětů za odevzdané úkoly a seminární práce, vše on-line. Vždycky jsme ale měli vysvětlené, jak úkoly udělat a dostávali jsme zpětnou vazbu. Zkoušky byly donedávna taky přes internet. Stáhli jste si zadání a poté jste ho vypracované vložili zpátky na web. S uvolněním opatření ale teď už máme normálně písemné i ústní ve škole. Učitelé byli vstřícní a ochotní, komunikace nevázla a ač mi, jak už jsem říkal, tato forma nevyhovovala, škole se nedá vytknout nic.
Popsala bych to jako jeden velký zmatek. Neustále se měnily časy video přednášek, které si učitelé upravovali podle toho, jak se jim to hodilo a také se pořád měnily termíny jednotlivých zkoušek, což nejen mně způsobilo značné komplikace. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jak to se zkouškami bude, všichni žili v určité nejistotě. Zkoušky se z prezenčních měnily na distanční a naopak, a to v rámci dnů. Například jsem se učila na zkoušku, myslela jsem, že na ní mám týden a najednou zjistím, že jí píšu další den. Škola se k celé krizi měla postavit úplně jinak a měla vycházet studentům vstříc, což se nedělo. Na druhou stranu, žádná vládní nařízení škola neporušila, po celé budově jsou lahve s dezinfekcí a nápisy nařizující rozestup dva metry. Na prezenční zkoušku musíte přinést čestné prohlášení o tom, že nemáte viditelné příznaky onemocnění, jinak vás ke zkoušce nepustí. Co se tedy týče formálních náležitostí a vládních nařízení, VŠE je splňuje na jedničku. U záležitostí týkajících se studia je to, alespoň na naší fakultě, úplný opak.
Koronavirus sice změnil způsob mého studia, negativně se ho ale dotkl minimálně. Ze začátku, takže od poloviny března, nám chodily emaily s úkoly, ale poměrně rychle jsme se přesunuli na internet a měli jsme videopřednášky, kde nám poté byly úkoly zadávány. U některých předmětů jsme měli zápočty za odevzdané úkoly a u některých zápočtové testy přes internet. Zkoušky byly a jsou formou video hovorů a přišly mi stejný, jako bych je dělal ve škole, prostě zapnete kameru a povídáte si. Jediné komplikace byly s internetem, občas mně nebo učiteli vypadlo spojení. Jednou jsem musel odpověď na otázku třikrát opakovat, protože mě učitel jednoduše neslyšel. Kromě problémů s internetovým připojením mi přišlo studium stejně náročné, jako kdybychom byli ve škole prezenčně. Možná bych ale byl radši ve škole, součástí výuky jsou totiž i praxe. Ty jsme měli tak, že jsme měli doma pracovat na něčem, co má v sobě nějakou elektroniku a poté z toho sepsat protokol. Já pracoval na autě, jeden spolužák na airsoftových pistolích. Šlo jen o to, abychom nevyšli ze cviku a někdy bylo těžké se k práci dokopat a když jste ve škole, tak nemáte moc na výběr.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
