středa 7. prosince 2022 Ambrož

Není to jen o financích. Když nemáte správné vedení, neprorazíte na světovou úroveň, říká závodník Tomáš Enge

V loňském roce uplynulo 20 let od momentu, kdy Tomáš Enge jako první a zatím poslední Čech usedl do monopostu formule 1. Pětačtyřicetiletý Liberečan se motorsportu věnuje stále. Nejen o tom, jak je složité probojovat se na světovou úroveň v motorsport, se rozpovídal v druhém díle seriálu Bez servítků.

Vaše jméno je spojeno především s motorsportem. Kdy jste k němu začal tíhnout?
Neměl jsem moc příležitost dostat se k závodním autům jako malý kluk. Táta sice závodil, ale já jsem o tom moc nevěděl. Vnímal jsem jen okolí mého školního života včetně školních sportů. To byl tehdy hokej a skoky na lyžích. Táta potom začal stavět závodní auta u nás v garáži a v tu chvíli jsem to začal vnímat daleko víc. To bylo tak v mých jedenácti letech.

Pokud se nepletu, máte pětiletého syna. Co když přijde v nějakém pokročilejším věku s tím, že se chce věnovat motorsportu? Podpoříte ho?
Zatím to neřeším. Nejsem na to řešení sám, jsme na to dva. Momentálně má manželka takový názor, že si má hrát s hokejkou na bruslích. Nechci být takový otec, který plánuje dítěti celé dospívání.

Proč se žádnému českému jezdci za ty roky nepodařilo napodobit vaše úspěchy? V řadě sérií, které jste jezdil, zůstáváte i po dvaceti letech jediným Čechem.
Hraje tam roli několik aspektů. Primárně jde o peníze. Dostat se do světa motorsportu můžete třeba přes motokáry, to je celkem levná záležitost. I tak sezona na vyšší úrovni vyjde třeba na milion korun. To jen tak pro vysvětlení.

Máme tady v Česku závodníky, kteří mají finance na to, aby si zaplatili závodění ještě před tím, než se stanou profesionálními jezdci, kteří by mohli být placeni třeba automobilkou. Za sebe ale říkám, že velmi často nemají vedení, které by jim dovolilo prorazit. Sám jsem s tím měl problém. Závodění je nejen o financích, ale o přesnosti a dělání věcí naprosto strojově. Na to musí mít jezdec naprosto uvolněnou psychiku.

Takže v cestě za profesionálním závoděním hraje větší roli hlava než finance?
Řekl bych to jinak. Hraje velkou roli. I já s tím měl velké problémy. Sám jsem udělal spoustu zbytečných chyb během své kariéry. Vždyť se v motorsportu pohybuji třicet let. Bojujete s velkou nervozitou, protože chcete uspět. Tím si vytváříte velký tlak. To vám často nedovoluje dělat věci přesně. Tím se zpomalujete na trati. Vypiplat závodníka, který bude mát náturu a „koule“ na to, aby prorazil na mezinárodní scéně, tak k tomu často nemají jezdci, kterým financují a vedou jim kariéru tatínkové, zkušenost.


10. září 2001: Tomáš Enge pojede jako první český závodník v historii Velkou cenu formule 1. Vedení stáje Prost dalo jezdci příjemný dárek k úterním pětadvacátým narozeninám, když ho angažovalo pro nedělní patnáctý závod mistrovství světa v Monze. Autor: Michal Růžička/MF Dnes + LN / Profimedia

Říkáte, že jste sám měl problém s hlavou. Co vám pomohlo si vše srovnat a fungovat strojově, jak říkáte vy?
Jednoznačně zkušenosti s každým najetým kilometrem. Prostředí, ve kterém se pohybujete, vás formuje. Myslím si, že kdybych měl tenkrát možnosti, které mají dnešní sportovci, tak bych byl určitě dál než jsem se dostal. Nemyslím tím jen finance, ale profesionální přípravu mimo okruh, třeba tu mentální.

Jako první „komunistické dítě“ ve formuli 1 jste zažíval obrovský tlak veřejnosti a médií. Nikdo z východu Evropy to tehdy nedotáhl v okruhovém závodění tak daleko, jako vy. Jak jste to zvládal?
Ten tlak byl primárně v Česku. Než jsem jel první závod v Monze v roce 2001, tak jsem byl v Česku jen na jeden den, když byla tisková konference. Jinak jsem byl s týmem a připravoval jsem se v zahraničí. Chtěl jsem být maximálně odproštěný od tlaku. Po závodě to už bylo těžší a začal jsem z toho být mentálně unavený. Monza dopadla dobře, dojel jsem do cíle na 12. místě, ale pak jsem se na dalších závodech úplně necítil. V posledním závodě v Japonsku jsem měl při volném tréninku velkou nehodu a ten tlak médií, sponzorů a české veřejnosti byl velký. Nějak jsem se s tím popasoval, ale upřímně už nevím jak. Stálo to hrozně moc sil.

V motorsportu se pohybujete stále. Jak velkou roli hráli finance před dvaceti lety a jak velkou dnes?
Úplně stejnou. Buď jste jezdec nějakého juniorského programu, kde vás finančně podporují značky jako Red Bull nebo různé automobilky. Druhá možnost je vyšlapávat si tu cestu k profesionálnímu závodění sám, což obnáší shánění financí po své ose. To je prostě pořád stejné, jako před dvaceti lety. Takhle si jde prošlapat cestu klidně až do formule 1, ale stojí to neskutečné peníze.

V současnosti máme zástupce v šampionátu formule 3. Je Roman Staněk tím, kdo by mohl reálně jít ve vašich stopách?
Roman Staněk je velice pilný a talentovaný jezdec, který to má v sobě. Má navíc hodně natrénováno a naježděno. Úplně si ale nejsem jistý, jestli má správné vedení. V poslední době se nepohybuje tam, kde by se měl pohybovat, pokud by chtěl pomýšlet na postup do formule 2 nebo 1. Může to být dané jen smůlou nebo třeba psychickým rozpoložením. Vidím tu spíš potenciál v pár motokárových nadějích, ale to je otázka let, než se třeba prosadí.

Když se podíváme na kolektivní sporty, jako třeba fotbal a hokej, fungují v tuzemsku poměrně propracované akademie, které vychovávají mladé naděje. Nechybí něco podobného právě českému motorsportu?
Motosport je specifický sport, který má v tuzemsku určitou podporu směrem k mladým, primárně od Autoklubu ČR. Ten podporuje vybrané mladé závodníky a série od motokár přes autokros po motocykly. Není to ale tak, že by tu byla jakási akademie nebo něco takového. Musíme si přiznat, že motorsport je v Česku prostě malým odvětvím. Je tady poměrně dost lidí, co závodí, ale sledovanost není tak velká, jako u rozšířenějších sportů. Jen pro zajímavost, u naších německých sousedů je motorsport na třetím místě ve sledovanosti. Před ním je jen fotbal a volejbal. Právě třeba tam jsou juniorské programy propracovanější, podobně jako ve Francii nebo Anglii.

Vyzkoušel jste si v roce 2021 Dakar. Plánujete na první start příští rok navázat? Je to nějaká cesta, kterou chcete jít v dalších letech?
Pracuji na tom, abych se tam vrátil. Zatím to ale stojí na několikrát zmíněných financích. Celkově ale můžu říct, že jsem nadšenec do rally dlouhou dobu. Když jsem jezdil formuli 1, tak jsem ve volnu na Playstationu mnohem radši hrál Colin McRae Rally než okruhy. Tím, že jsem okruhy jezdil v reálu, tak mi to na konzoli přišlo úplně mimo realitu. Jezdil jsem také dlouho jako divák na mistrovství světa. To bylo období, kdy jezdil Honza Kopecký a Roman Kresta. Poprvé jsem si rally vyzkoušel v roce 2003 a od té doby jsem nasbíral přes třicet startů. Pořád s touhle motoristickou disciplínou tak nějak koketuji.

V Praze otevřou oděvní banku s oblečením pro potřebné

Klub svobodných matek ve středu v Troji otevře oděvní banku. Získané oblečení od dárců či firem by měla po roztřídění rozdělovat potřebným. Spolupracovat chce s potravinovými bankami a většími organizacemi pro lidi v nouzi, kde by bylo možné pak...

Takže rally je aktuálně motoristickou metou, kterou máte?
Mám dvě mety. První je návrat do Le Mans, kde bych si chtěl připsat desátou účast a druhou metou je právě Dakar. Tam můj věk nehraje zas až tolik roli.

Jak se vůbec tvářila vaše rodina na to, když jste oznámil, že máte v plánu startovat na Dakaru?
Moc se na to netvářili, ale manželka ví, že jsem závodník a Dakar je můj dlouholetý sen. Rodina mi fandí a jejich podporu se jim snažím vracet.

Na kolik vůbec vyjde takový Dakar?
Je to hodně rozmanité. Málokdo ví, že ve startovném je přeprava, pojištění a podobně. Jen startovné vyjde třeba na 60 tisíc euro. Když jedete na motorce v kategorii, kde startujete bez doprovodu s jednou bedýnkou dílů a nářadím, vejdete se i s nákupem motorky do milionu a půl korun. Když jedete se servisním doprovodem, tak to vyjde třeba na částku kolem tří milionů korun. S bugginou, co jsem jel já, to vyjde na čtyři až pět milionů. S autem se budeme pohybovat mezi deseti a třinácti miliony. U kamionů je to v podobných částkách.

Je díky historickým úspěchům Čechů a zájmu veřejnosti jednoduší shánět peníze na Dakar než na okruhové disciplíny?
Stoprocentně. Okruhových disciplín jsou desítky nebo stovky, ale Dakar je jen jeden. Jak říkáte, na Dakaru naše země zanechala obrovskou nesmazatelnou stopu. Jsou ho v Česku plná média a lidi to baví. Takže ano, je to jednodušší.

Češi historicky zajížděli skvělé výsledky v kategorii kamionů, kde soupeřili především s ruským Kamazem. Ten se velmi pravděpodobně kvůli invazi Ruska na Ukrajinu neobjeví na startu v roce 2023. Pokud tomu tak bude, souhlasíte s tímto rozhodnutím?
Úplně si nedokáži představit, že by Kamaz startoval. Už v letošním roce na poslední chvíli bylo zakázáno startovat běloruskému MAZu, který kvůli sankcím Evropské unie cestou k nalodění v Marseille dostal zákaz startu. Prezident FIA je z Emirátů, jsou tam politické tlaky a já do toho upřímně úplně nevidím. Asi se nechci vyjadřovat k tomu, jestli by měl Kamaz startovat nebo ne. To je na někom jiném.

Čemu teď Tomáš Enge věnujete nevíce času? Je to stále motorsport?
Snažím se věnovat co nejvíce dětem. Zrovna dneska jsem vstával v pět ráno, abych všechno stihnul. Profesně dělám především koučink a práci s jezdci. Rozjíždím také sérii závodích simulátorů, který ponese mé jméno. Každý, kdo si simulátor pořídí, bude mít přímo mnou vytvořené nastavení. Snažím se do něho přenést všechny své závodní zkušenosti. Do toho si čas od času zazávodím v reálném závodním stroji.

Ohodnoť článek

Autoři | Foto ČTK/Michal Kamaryt, Michal Růžička/MF Dnes + LN / Profimedia

Štítky Tomáš Enge, formule 1, sport, motorsport, Bez servítků

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.