čtvrtek 2. prosince 2021 Blanka

Zvonkohra i největší varhany v Česku. Pojďte spolu s Drbnou nahlédnout pod pokličku Kongresového centra Praha

Kongresové centrum Praha (KCP) letos oslavilo čtyřicet let od svého otevření. Za tu dobu se Palác kultury (Pakul) stihl stát místem několika sjezdů KSČ, ale i dějištěm nejrůznějších kongresů, koncertů či společenských událostí. Víte však, že v největším ze sálů byly původně varhany? A že má KCP také svou zvonkohru, kterou však nikdo ještě neslyšel hrát? Pojďte spolu s Drbnou nahlédnout do prostor pražského kongresového centra a odhalit tak nejedno tajemství, které tato budova skrývá.

Sedmdesát sálů a kapacita kolem deseti tisíc osob

Budova pražského kongresového centra se nachází mezi Nuselským mostem a Pankráckým náměstím u stanice metra C Vyšehrad. V současné době se jedná o největší kongresové centrum v Česku. Výstavba budovy byla zahájena v roce 1976 a ke slavnostnímu otevření došlo o pět let později, v roce 1981. Od tohoto roku bylo také místo známo jako Palác kultury (Pakul).

Podle Adély Müllerové z KCP jsou téměř všechny salonky, kterými spolu s ní projdeme, původní. „Veškeré interiéry, kterými projdeme, jsou originál. Akorát ve Společenském sále a v Kongresovém se dělaly nějaké renovace, jako je výměna koberců, čalounění sedadel. Ale jinak 90 procent všeho je tady původního.” Dozvídám se, že také všechny salonky byly promyšleny do posledního detailu. Podle Adély Müllerové jsou i designy dost futuristické a navíc je všude skvělá akustika.

V KCP se nachází celkem sedmdesát sálů a celková kapacita centra je až deset tisíc lidí. „Máme jedenáct vchodů a devět pater (šest nahoru a tři dolů). V minus trojce máme i bazén. Jde o hasičskou nádrž a máme i vlastní hasičskou jednotku.“ 

Je to z toho důvodu, že je budova rozlehlá a komplikovaná, takže kdyby se zde něco stalo, tak aby se místo hašení požáru nehledali také ztracení hasiči. „Když by k nějaké události došlo, vždy nejdříve kontaktujeme naši hasičskou jednotku. Ti vyhodnotí situaci a následně by se volaly externí jednotky,“ dodává Müllerová.

Jak se záhy dozvídám, tak byli hasiči potřeba zatím pouze jednou, a to když v garáži hořelo auto. V budově jako takové zatím hasiči za čtyřicet let zasahovat zatím nemuseli.

Rozpočet byl dvě a půl miliardy korun

Výstavba kongresového centra trvala necelé čtyři roky a rozpočet na stavbu byl dvě a půl miliardy korun československých. „Takže to, jak to tady vypadá a jak je to precizní, je a i díky tomu, že na stavbu byl k dispozici obrovský balík peněz. I v té době to byly obrovské peníze,” doplňuje Müllerová.

Již v té době se počítalo, že stavba bude nejen jakási výkladní skříň komunismu, ale že také bude hostit mezinárodní kongresy na světové úrovni. Jak se záhy dozvídám, tak i dnes se kongresové centrum řadí mezi deset nejlepších kongresových center na světě.

Kromě již zmíněných sjezdů komunistické strany zde probíhaly například sněmy Svazu socialistického svazu mládeže. „Našli jsme různé fotografie, například jak pionýři běží Kongresovým sálem a nechávají si podepisovat Gustava Husáka a pomalu u toho pláčou,” usmívá se Müllerová.

Kasino i krematorium

Naši procházku po Kongresovém centru Praha (KCP) začínáme v Konferenčním sále, kterému se přezdívá Star Trek Room. Ten mají ve velké oblibě filmaři. Jak se záhy dozvídám, tak tady bylo kasino nebo krematorium. A právě s druhým zmíněným se pojí úsměvná historka. „Když tady bylo postavené krematorium, tak sem pak na konci dne šla uklízečka a když viděla všude ty věnce a tu umělou mrtvolu, tak se samozřejmě velmi lekla,” směje se Müllerová.

Během celého covidového období bylo v sále uděláno live studio. Nacházela se zde velká LED televize a byla to také jedna z aktivit, která centru pomáhala přežít. Z dobových snímků by pozorný divák poznal, že je v místnosti nový koberec, jelikož původně byl na místě modrorůžový a uprostřed byl pak oválný stůl. Původně tedy byl sál zamýšlen pro vládní jednání.

Naše zraky se záhy obrátí ke stropu, který má designově vyřešené krytí osvětlení. Střídají se zde například šupinky, hranaté objekty a tak dále. Něco podobného se v budově nachází také nad vchodem do Kongresového sálu z druhého patra.

Z Konferenčního sálu vedou tajné dveře do menšího sálu bez oken, který je zamýšlen například pro VIP hosty, kteří se účastní soukromých jednání nebo pro filmaře, aby si sem mohli schovat techniku.

Dvě stě uměleckých děl v celé budově

Pokračujeme dále na chodbu a zastavujeme se u dřevěné plastiky, která je rovněž originální. Jedná se o jedno z dvou set uměleckých děl, která se v KC nacházejí. Ne každý ví, že v době, kdy se stavělo právě KC a veškeré veřejné budovy, tak jedno až čtyři procenta z rozpočtu musely jít na umění. A vzhledem k tomu, že rozpočet na KC byl dvě a půl miliardy, tím pádem byl obrovský rozpočet i na umění. „Veškeré umělecké kousky pocházejí od českých umělců,“ doplnila Müllerová.

Všechny interiéry i rozložení KC jsou původní. Jediné, co je jinak, jsou dvě terasy ve druhém patře, kde byla původně jedna velká otevřená. „Před měnovým fondem bylo třeba vyjít z konferenčních prostor, takže se to zastřešilo a poslední kousek otevřené terasy je už pak jen malý. Jinak konstrukčně nebylo v budově měněno nic.” I když v letech 2016 a 2017 prošla budova rekonstrukcí, měnily se jen kotelny, klimatizace a audiovizuální technika.

Natáčely zde velké produkce od Netflixu i HBO

Nedá mi to se nezeptat na to, zda je tak rozlehlá budova dostatečně využívána. „Covid nás teď určitě zabrzdil, takže jsme se propadli od nějakých 80 procent. Na druhou stranu tady měl zase příležitost opomíjený segment, což jsou filmaři, kteří se nám sem za standardní doby, kdy se pořádají kongresy, nevejdou,” říká Müllerová.

Dozvídáme se, že v uplynulém roce tady byly velké produkce od Netflixu, HBO, Amazonu a natáčely se tady velké filmy, a to například s Adamem Sandlerem. Filmaři prý budovu milují a za normálních okolností, když se pořádají kongresy, tak tolik prostoru pro natáčení nemají.

Kongresy se do KC však postupně začínají zase vracet, Tím, jak je budova rozlehlá, jsou organizátoři schopni dodržet i to, že každý účastník dodrží přísná hygienická opatření. „Nyní je spíš problém v cestování, takže jsou ty kongresy třeba hybridní, což znamená, že jsou někteří účastníci na místě a zbytek je on-line.

Nyní se nacházíme v samotném jádru budovy, které je stejné ve všech patrech. Z této vykachlíkované části pak probíhá veškerá distribuce například občerstvení, když jsou v budově různé akce. Dole se nachází kuchyně, takže všechna příprava jídla probíhá zde.

Do největšího výtahu se vejde auto i kůň

V budově se pak nachází několik desítek výtah, a to v různých sekcích. Jsou pojmenovány písmeny, my se zrovna nacházíme u písmene C, což znamená central, jak se záhy dozvím. Kousek dál se nachází největší výtah v budově, kam se vejde například i auta. „A když tady byl muzikál Popelka, tak tudy vozili i koně,“ směje se Müllerová.

Dojdeme do třetího patra v severní části. Jedná se o kongresovou část, kde se nacházejí nádherné výhledy na Prahu a jelikož je v době naší návštěvy krásně, tak v dáli zahlédneme i Říp. My se zastavujeme u původního gobelínu, který se jmenuje Praha hudební, a jsou na něm znázorněni tři nejvýznamnější čeští skladatelé a výjevy z jejich oper.

Záhy se dozvídám další zajímavost o budově, a tou je fakt, že je v KCP přetlaková klimatizace. „To znamená, že jde čerstvý vzduch sem a ten vydýchaný rovnou ven. Takže se tady nefiltruje jako třeba v nákupních centrech. A ten čerstvý, když jde sem, tak jde přes nějaké filtry, tím pádem se tady téměř nepráší,” dodává Müllerová.

Komorní sál alias Plyšák

My už postupně vcházíme do Komorního sálu, který má pracovní název Plyšák. Je zde opět velmi zajímavý strop a také dobrá akustika, což podtrhuje i dokument o KCP, který tady zrovna v nepřetržitém sledu běží. Podium, na kterém nyní stojí židle, když je potřeba, zajede dolů a z místnosti je rázem vcelku prostorný sál. „Co se týče té plyše na obležení, tak jde o techniku, kdy se plyš na podklad stříká. To se dělá i dnes.”

Žena s holubicí je na svém místě od prvního otevření centra

Hlavní foyer v KCP se táhne od druhého až do čtvrtého patra. Právě zde se nachází socha s názvem Žena s holubicí, která je nedemontovatelná. Téměř s každým uměleckým dílem se v budově může pohnout, ale zrovna toto je od prvního otevření stále na stejném místě. „Socha pochází od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové a jedná se o tavené sklo a ocelový trám,” doplňuje Müllerová.

Vlastní zvonkohra

Poté se vydáme na opačnou stranu a zaujme nás zvonkohra. Ta prý když se dá do zasuvky, začne hrát. „Bojíme se však, že když bychom ji zapojili, tak tady popadají obklady a popraská omítka. Upřímně my ani moc historicky nevíme, k čemu a proč tady ta zvonkohra byla a ani nevíme, co hraje. Možná to tady bylo dříve i k té hasičské jednotce.” Všimnu si, že sem byl stroj daný až v roce 1986, což je pět let po otevření.

Poté už se přesouváme do Společenského sálu, což je druhý největší sál v budově a rozkládá se od druhého patra až po patro čtvrté. Barevná kombinace sálu je téměř původní. „Oranžová tady byla, ale ještě před rekonstrukcí v roce 2017 tady byly původně oranžové sedačky. Nakonec se však zvolily modré,” popisuje sál Müllerová.

Společenský sál jako místo plesů i předvolební debaty

Sál se hodně využívá na taneční i na plesy. Dříve v něm bývaly například plesy maturitní a všichni doufají, že se sem zase brzy vrátí. Sál je velmi variabilní, nacházejí se zde posuvné stěny, se kterými se dá v rámci kolejnic hýbat. Ty však rovněž nejsou původní. Kapacita sálu je 1200 osob a probíhaly zde například i předvolební debaty, které živě přenášela Česká televize.

Poté se v rámci patra přesuneme na druhou stranu budovy a nacházíme se tak zpět na jižní straně. Stojíme u kultovního točitého schodiště a když se podíváme dolů, tak uvidíme legendární Slunce. „Schodiště je ocelový monolit, schody jsou obložené žulou a jedná se také o architektonickou třešničku, jelikož jde o samonosné schodiště,” říká Müllerová.

Nad schodištěm se nachází lustr, jehož příbuzného poté zahlédneme i v Jižním salonku II. Je tvořen z jakýchsi zkumavek, kdy každá z nich je zastrčena v kovové násadce. Tím pádem, když se někdo potřebuje dostat k žárovce, tak stačí tu zkumavku jen povytáhnout.

Místo setkání Baracka Obamy a Václava Havla

Od schodiště a Slunce zamíříme do Jižního salonku II, kterému místní přezdívají Obama Room, jelikož právě přesně v těchto prostorách se v roce 2009 při předsednictví EU Barack Obama potkal s Václavem Havlem. V salonku se nachází také další velká zajímavost, a tou jsou křesla z antilopy.

Dříve se salonek jmenoval Prezidentský a jde vidět, že je v zázemí kulantně řešený. Jelikož když sem vcházeli státníci, tak aby se nehádali, kdo je důležitější, tak je z jedné i z druhé strany vchod z předsálí. A nacházejí se tady takové dvě předsíňky, kde se ti dva státnici připravili, pak dal někdo pokyn a vstoupili oba dva naráz,” doplňuje Müllerová.

Svůj salonek zde má i Arnold Schwarzenegger

O patro níž se nachází Jižní salonek přezdívaný Schwarzeneggerův. Je to z toho důvodu, že právě zde Arnold Schwarzenegger natáčel reklamu na Mobile Strike. Salonek je opět hodně světlý. „Už od začátku by koncipován jako celistvé umělecké dílo. Lustr je vyrobený z mosazi a z foukaného skla a zajímavé je i to, že je jiná velikost těch kuliček, aby to celkově dělalo 3D efekt. Křesla tady mají dokonce páčku, takže něco jako kancelářská, která mohou vyjet nahoru a dolů.“

Přes 2700 míst k sezení

Poslední místnost, která nás při naši prohlídce čeká, je ta největší. Do Kongresového sálu jsme vešli z prvního patra, ale sahá až do čtvrtého. Kapacita je něco málo přes 2700 křesel. Ta mají i vlastní klimatizaci a jde o původní technologii. Křesla mají dokonce vlastní stoleček podobně jako v letadle. Ten však nejde odemykat centrálně, takže se každý musí odemykat zvlášť.

Pokud to klient chce, tak je to za celkem tučný příplatek, protože tím, že dva lidé chodí a odemykají stolečky, stráví klidně tři hodiny. Takže se to nedělá moc často.

V Kongresovém sále je všechno laděno do jemných krémových barev na rozdíl od Společenského sálu, kde je zbarvení spíš divoké dynamické.

Podium má 600 metrů čtverečních, takže by se sem s přehledem vešlo basketbalové hřiště a strop sahá téměř až do výšky třiceti metrů. Na oponě, když se zatáhne, se nachází obrovský motiv slunce a je zde také původní výrobní štítek. Opona měří zhruba 40 krát 15 metrů a vyrobená metodou art protis.

Jedná se o československý patent. Je to netkaná textilie a to zlaté je do toho naleptané. Je to největší umělecké dílo vyrobené touto metodou na světě.”

Když se KCP otevíralo, nacházely se na zadní straně podia obrovské varhany, které byly největší v České republice. Varhany však neměly moc využití, ale naštěstí nepřišly vniveč. Před rokem 2000 se demontovaly, putovaly do Ostravy a dodnes tam slouží v Kulturním domě Janáčkovy filharmonie.

Ještě jednu zajímavost se v Kongresovém sále dozvídám, a to se týká repasování. „Byl zde nápad, že by se udělala menší, standardní velikosti sedaček, jakou mají jiná centra, jelikož by se sem vešlo až o třicet procent více návštěvníků. Vzhledem k tomu, že dole je konstrukce pro klimatizaci, tak by to bylo natolik nákladné, že se to neudělalo a zůstalo se u této velikosti,“ dodává na závěr Müllerová.

Na závěr se ještě zeptám, jestli je možné se v obrovském KCP vyznat a zda je vůbec možné se naučit umístění všech sálů i salonků. „Když se v KCP naučíte jedno patro v té veřejné části, tak se orientujete ve všech, ono se to kopíruje,“ usmívá se paní Müllerová a tím se s námi loučí.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto Honza Faltus

Štítky Kongresové centrum, KCP, Palác kultury, architektura, Praha

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Karel Peterka

Že KC pražanům nepřirostlo k srdci svědčí název "PAKUL". Prý kvůli jeho stavbě bylo v Praze postaveno o několik desítek tisíc bytů méně.

pátek, 8. října 2021, 21:50

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.