Úterý, 5. října 2021, 16:00
Přesně před 85 lety, 5. října 1936, se v Praze narodil poslední československý a první český prezident. Václav Havel vstoupil do povědomí lidí již v 60. letech 20. století, a to díky svému působení v divadle. Během normalizace pak patřil k nejvýraznějším představitelům československého disentu. Po listopadu 1989 se stal vrcholným politikem. Havlovo jméno vždy vyvolávalo silné emoce a zatímco ve světě na něj jako na básníka, dramatika či spisovatele vzpomínají většinou s obdivem, názory na jeho působení v české politice se různí. Pojďte si spolu s Drbnou připomenout Havlovy vzestupy, ale také pády, a nahlédnout tak pod pokličku osudů tohoto výjimečného představitele československé a později české nejen politické scény.
Václav Havel se narodil v Praze jako starší ze dvou synů do rodiny známého pražského podnikatele Václava M. Havla a jeho manželky Boženy. Václav Havel byl vnukem československého diplomata Huga Vavrečky i stavitele paláce Lucerna Vácslava Havla. Jeho strýcem pak byl zakladatel AB Barrandov Miloš Havel a mladším bratrem Ivan M. Havel.
Po únoru 1948 Havlův rodinný původ výrazně ovlivnil jeho osud, když se Havel směl vyučit jen chemickým laborantem. Kulturní rodinná tradice přesto Havla orientovala k humanistickým hodnotám české kultury. Po návratu z vojenské základní služby pracoval nejdříve jako jevištní technik, a to nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. Postupem času se vypracoval na dramaturga i díky dálkovému studiu na Divadelní fakultě Akademie múzických umění.
Autorsky spolupracoval na několika představeních a působil jako asistent Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Nakonec se prosadil jako dramatik, první hry psal pro domovské Divadlo Na zábradlí (Vyrozumění či Ztížená možnost soustředění). Po nástupu normalizace Havel uplatnil svá dramata v zahraničí, na česká jeviště se Žebrácká opera (1972), Audience (1975) nebo Largo desolato (1984) dostaly v hojné míře až po listopadu 1989.
Václav Havel vstoupil do literárního života ve svých devatenácti letech v roce 1955. V tomto roce poprvé publikoval v časopise Květen, v roce 1964 vydal jak první verzi básnické sbírky Antikódy, obsahující experimentální poezii, tak studii o Josefu Čapkovi, kterou napsal spolu s Věrou Ptáčkovou. Jako první Havlova hra se na jeviště dostala Zahradní slavnost, a to v prosince 1963.
Ve veřejné diskusi byl Havlův hlas slyšet již na konci 60. let, kdy se podílel na protiokupačním vysílání rozhlasu v roce 1968 a od 70. let se Havel zařadil mezi nejvýraznější postavy disentu. Václav Havel byl několikrát ve vězení, a to celkem na téměř pět let. Ve vězení prodělal těžký zápal plic, což natrvalo ovlivnilo jeho zdraví. Kvůli nádoru mu už jako prezdientovi v roce 1996 lékaři odebrali část plíce. Postihlo jej také prasknutí tlustého střeva a dramatická operace na dovolené v Innsbrucku na jaře 1998.
Havel měl nejsilnější vliv na domácí politiku v prvním období po listopadu 1989. V té době se také mohl opřít o přízeň výrazné většiny obyvatel. Velkého uznání se mu dostávalo v zahraničí, opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu za mír, síla jeho osobnosti napomohla vstupu ČR do NATO.
„Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo Havel a Čech jedno a totéž. Havel položil Prahu a Českou republiku na mapu doby po studené válce,“ prohlásila o něm bývalá americká ministryně zahraničních věcí a česká rodačka Madeleine Albrightová.
Do prezidentského úřadu byl tak poprvé zvolen hned v prosinci 1989, kdy byl parlament stále ještě ovládán komunisty. Podruhé to bylo v červenci 1990. O dva roky později, kdy bylo zřejmé, že společný stát zanikne, Havel z funkce prezidenta odstoupil. Ani jeho velká autorita nic nezměnila na vleklých diskusích o státoprávním uspořádání a následném rozpadu Československa.
V lednu 1993 se po vzniku samostatné České republiky stal jejím prvním prezidentem a na další pětileté období jej parlament zvolil v roce 1998. V úřadu prezidenta Havel zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky měl však také řadu kritiků.
V úřadu prezidenta, který Václav Havel zastával dvanáct let, zboural mnohá dosavadní tabu. Pražský hrad po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důležitost. Zatímco v zahraničí byl ikonou boje za svobodu a demokracii, v České republice jeho popularita v době jeho prezidentování spíše klesala.
Jeho koncept takzvané nepolitické politiky měl řadu kritiků, kritizován byl i za příliš „měkký“ postoj k bývalým komunistům a také za rozsáhlou amnestii vězňů odsouzených za bývalého režimu, kterou vyhlásil v prosinci 1989 krátce poté, co vystřídal Gustáva Husáka.
Zatímco je jeho působení na domácí politické scéně vnímáno nejednoznačně, v zahraničí je nejznámějším českým politikem polistopadového období. Havlovou snahou bylo vždy zajistit návrat České republiky mezi západní demokratické země a především ji začlenit do Evropské unie a Severoatlantické aliance.
Sám Václav Havel se také ve velkém zasloužil o propagaci země, k čemuž sloužily mimo jiné jeho časté mediálně sledované cesty. Ta nejslavnější byla zřejmě první návštěva Spojených států v únoru 1990. Uskutečnila se necelé dva měsíce po Havlově zvolení. Jeho projev v Kongresu 21. února si tehdy vysloužil aplaus na otevřené scéně.
Václav Havel se již v roce 1956 seznámil s Olgou Šplíchalovou. Ačkoliv oba pocházeli z odlišného rodinného prostředí, brzy se velmi sblížili. Po osmileté známosti se v roce 1964 vzali. Od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře.
Středa, 27. ledna 2021, 09:00
Olgu Havlovou, manželku prvního českého prezidenta, si přátelé pamatují jako přísnou a odvážnou ženu, která byla vždy připravená pomoci. Pocházela ze Žižkova a byla o pár let starší než Václav. Manželovi byla velkou oporou v těžkých dobách. Po...
Olga Havlová se po boku hlavy státu věnovala především charitativní činnosti. Inspirována prací ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, založila v roce 1990 Výbor dobré vůle, jehož činnost se zaměřila na pomoc tělesně a mentálně postiženým. V lednu 1996 však po těžké nemoci zemřela. O rok později se Havel oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou.
Havlovu poprezidentskému období dominovala lidská práva, kdy opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku nebo se angažoval kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji. Několikrát vyjádřil své obavy také o osud demokracie v Rusku.
Jako dramatik se poté Václav Havel znovu připomněl v roce 2008, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení. Později se věnoval projektu své prezidentské knihovny a natočil film podle své poslední hry, který měl premiéru v březnu 2011. Zemřel 18. prosince 2011 ve věku 75 let na své chalupě v Hrádečku na Trutnovsku.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
