Možná sochu černého rytíře z nároží nové radnice v Platnéřské ulici a Mariánském náměstí znáte. Ale víte, proč tam stojí? Je to temný příběh, chybí mu naděje na dobrý konec. Podle legendy šlo o rytíře, který zavraždil mladou nevinnou dívku a kvůli kletbě zkameněl. Socha pak stála ve výklenku jednoho z domů. Při asanaci ulice byla přesunuta do muzea, v Platnéřské ulici tak nyní čeká na odpuštění rytíř vysekaný z pískovce na začátku 20. století.
Ale pojďme se podívat na začátek. V době Jana Lucemburského ve čtrnáctém století sídlí v ulici platnéři, tedy řemeslníci vyrábějící rytířská brnění. Odtud dnešní název ulice a také příběh rytíře, který si k jednomu z místních platnéřských mistrů jde nechat opravit svou černou zbroj.
A tady se všechno zvrtlo. Zbrojíř má dceru. Krásnou dceru, a rytíř se do ní ihned zamiluje. Jenže dívka ho odmítá, rytíř žárlí a probodne ji dýkou. Umírající dívka ještě stihne vyslovit kletbu. „Ani ty hněvu neujdeš, v kámen se proměníš a tisíc let stát tu budeš,“ prokleje ho a černý rytíř na místě zkamení.
Pro zkamenělého rytíře pak vytvoří podstavec a postaví ho jako sochu do průčelí domu číslo 119/19 a postupně se mu začne přezdívat Železný muž.
Jenže příběh nekončí. Podle kletby dostane rytíř příležitost jednou za sto let svůj hřích vykoupit. Zachránit ho ale může jen nevinná dívka, která v tentýž den a hodinu, kdy došlo k vraždě, vyřkne slova odpuštění.
Jednou za století se rytíř opět promění v člověka a pátrá po takové dívce. Svítá mu naděje, do domu, kde došlo k vraždě, se právě po sto letech stěhuje dívka s matkou. Den před výročím zůstává doma sama, když za sebou slyší těžké kroky.
„Jen ty mě můžeš zachránit. Přijdu zase zítra a když mě uvidíš, popros boha o odpuštění a spásu mojí duše. Ale nesmíš to nikomu říct.“ Takhle nějak prosí rytíř dívku o spásu. Jenže ta matce ještě večer vše řekne, má strach. Druhý den tak na rytíře čekají obě. Rytíř vejde a vidí, že je vše ztraceno. „Dalších sto let!“ vykřikne a zmizí.
Pokud je známo, další takovou příležitost už černý rytíř nedostal, navíc na přelomu století byl jeho dům zbourán a socha přesunuta do Muzea hlavního města Prahy v ulici na Poříčí na Florenci, kde je dodnes k vidění. A tam čeká na odpuštění.
V Platnéřské ulici stojí jiná socha. Jen ji najdete o kus dál na Mariánském náměstí. Navrhl ji Ladislav Šaloun a v roce 1910 ji z královédvorského pískovce vytesal pražský sochař Eduard Zvelebil. Vedle nohy sedí mladá dívka, zřejmě ta, která snad může černého rytíře z kletby vysvobodit.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
