Na budově Tesly v pražských Holešovicích v těchto dnech vzniká velkoplošná nástěnná malba, jejímž autorem je kanadský umělec žijící a tvořící v Praze David Strauzz. David na portrét ženy použije speciální barvy, které umí čistit okolní vzduch podobně jako les. Na malbu o velikosti 350 metrů čtverečních se použije 130 kilogramů ekologické barvy, kterou tvoří pouze minerální látky. Barvy fungují na principu fotokatalýzy, kontaktem barvy s energií slunečního záření dojde k chemickému rozkladu škodlivých látek, které se transformují na již bezpečné molekuly solí.
Vaši rodiče emigrovali do Kanady, vy už jste se tam narodil. Mluvili jste doma Česky?
Moc ne, protože rodiče se soustředili na práci, takže používali spíš angličtinu, ale když na mě táta křičel, bylo to většinou v češtině. Česky táta křičel třeba když jsem hrál fotbal nebo jsem se choval neslušně, což bylo celkem často vzhledem k tomu, že jsem graffiti umělec.
Hrál jste fotbal v Torontu?
Kanadský fotbal není moc dobrý, hrál jsem za Londýn v Ontariu, kde jsem se narodil. Když mi bylo 15, měl jsem možnost hrát v Německu, čemuž jsem jako Kanaďan nemohl uvěřit a pak v 18 jsem mohl hrát za školu v USA, ale už mě zajímaly jiné věci, hlavně umění.
Takže jste občan jak Kanady, tak České republiky? Proč jste se rozhodl být tady?
Přesně tak. Jsem tady, protože moje žena, která je Kanaďanka, dostala práci na Harvardově Univerzitě v Bostonu, kde působila jako profesorka. Já jsem v Bostonu měl ateliér. V roce 2013 mi umřela máma na rakovinu a to byl moment, kdy jsem si řekl, že se budu naplno věnovat umění. Jenže americký život není úplně pro mě, protože my jsme v Bostonu žili asi dva měsíce a najednou vybuchla bomba na Bostonském maratonu. To už jsme si pomalu začali říkat ok, kam půjdeme dál? Nakonec jsme si řekli, že zkusíme žít v České republice, když mám české občanství.
Co vzniká tady?
Myslím, že za tuhle sezónu to bude jedna z největších nástěnných maleb v Praze! Bude to obrovský portét.
Kdo tam bude?
Dělám abstraktní portréty neznámých lidí. Einstein nebo Marylin Monroe už byli namalovaní milionkrát. Já rád maluju obyčejné lidi. Tady maluju portrét jedné ženy, která je z Prahy, a se kterou jsem se potkal jednou, přišla mi krásná, ale smutná. Vím o ní, že v poslední době hodně tvrdě řeší svoje psychické problémy.
S malováním muralů máte zkušenosti. Nebojíte se výšek?
To ani ne, ale když je silnější vítr, že je to na plošině často podobný pocit, jako když jedete na snowboardu. Zrovna včera jsem to řešil s ženou, která je psycholožka. Když jsem to vyslovil, že se v tom větru cítím jako na snowboardu, tak už jsem se nahoře cítil daleko líp. Když to houpá, není to nic moc.
Máte ještě pocit adrenalinu při malování?
Tady stoprocentně! Chvilku to trvá, než se to ráno rozjede, ale pak už je to adrenalin. Ale hlavně při malování mám obrovskou radost z toho, že tahle aktivita, kterou miluju, mi může vydělat na život. Za to jsem opravdu vděčný pánu Bohu, že tady v České republice můžu dělat tuhle práci.
Kdy jste naposledy udělal nějaký tag na ulici?
V Praze jsem udělal jeden malinký tag. V devatenácti letech mě chytili v Torontu, dostal jsem 2000 dolarů pokutu, doma mi sebrali všechny skici, a tak jsem si řekl, že ilegální graffiti už dělat nebudu. Pro umělce je to obrovská svoboda, když dělá ilegální graffiti a respektuju je, ale já ilegální graffiti nedělám.
Co chystáte po tomto muralu?
Teď budu mít asi tři skupinové výstavy a pak se budu připravovat na další muraly. Jeden budu malovat v Plzni, jeden v Poděbradech a v Chebu budu malovat někde uvnitř. Takže mám práci, mám obrovskou radost, že mám možnost dělat, co mám rád a zůstávám pokorný.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.