neděle 29. listopadu 2020 Zina

Pivo je krásná věc, která otevírá bránu do celého světa, říká Adam Matuška, spolumajitel a vrchní sládek pivovaru Matuška

Adam Matuška, syn Martina Matušky, se kterým v roce 2009 založili v Broumech na Křivoklátsku minipivovar Matuška, je spolumajitel a vrchní sládek již zmíněného pivovaru. S Adamem Matuškou jsme se sešli ještě před vyhlášením nouzového stavu a před povinností uzavření restaurací v karlínském pivovaru a výčepu pod jednou střechou Dva kohouti. Povídali jsme si nejen o pivu, pivovarnictví a o Dnu otevřených tanků, ale také o baseballu, který je Adamovým velkým koníčkem již pětadvacet let.

„V Anglii se k pivu přistupovalo s noblesou, která byla v Česku v té době známá spíš pro víno.“

Jaký byl první impuls k tomu, kdy jste si řekl, že chcete vařit pivo? Nebo jste k tomu dospěl postupně?
Můj táta pracuje v pivovarském oboru už přes třicet let. Já jsem vystudoval střední průmyslovku, ale vůbec mě to nebavilo a pivovarnictví jsem se ani moc věnovat nechtěl. Zlomilo se to ve třetím ročníku, kdy jsem odjel o prázdninách pracovat do pivního baru do Anglie, kde jsem objevil pivní rozmanitost, která u nás ještě vůbec neexistovala. V Anglii se pivo bralo jako degustační záležitost a přihlíželo se k němu s určitou noblesou, která v Česku v té době byla známá spíše pro víno. A tak jsem si řekl, že by bylo dobré dodělat školu a pivu se věnovat. Prvním impulsem byla tedy Anglie, konkrétně pivní bar v Yorku, který se jmenoval Pivní. Založil jej Angličan, který zase lásku k pivu získal v Čechách díky pivu Bernard a rozhodl se otevřít v Anglii pivní bar, kde měl na čepu spoustu piv a mimo jiné i Bernarda. A mezitím si táta v Čechách realizoval svůj sen a postavil v Broumech minipivovar Matuška.

Takže jste potom začal pracovat tam?
Pak to šlo ruku v ruce. Dodělal jsem maturitu, táta zrovna otevřel pivovar a asi měsíc před mou maturitou uvařil první várku. A já jsem asi třetí den po maturitě začal v pivovaru pracovat taky, aby táta mohl pracovat jako sládek v Klášterním pivovaru Strahov, abychom měli na splátky pivovaru, jelikož rozjezd nebyl úplně snadný. Táta pracoval na Strahově a v našem pivovaru jsem vařil pivo já, rozvážel ho do hospod a táta zase obvolával známé, které měl, jestli naše pivo nechtějí zkusit.

Jakým způsobem funguje vaše spolupráce s tatínkem nyní?
Naše vzájemná spolupráce se pořád vyvíjí. Je důležité zmínit, že jde o vztah otce a syna, který tam vždy zůstane. Co se týče výroby nových piv, tak do nich táta nemluví a já si nechávám radit od našich zaměstnanců, jelikož máme šikovné kluky, kteří se o pivo zajímají. Ale táta má taky někdy nápad a uvařil třeba vídeňský ležák Broumy. O pivovarnictví se ale určitě bavíme. Na jednu stranu se od něj táta snaží teď víc oprostit, na druhou máme docela špatné období, asi jako celý gastroservis, takže to teď zase spolu více řešíme. A nějaké rozhodnutí se pak snažíme vždy dělat po společné debatě.

„Pivo je hotové až ve chvíli, kdy se stáčí do sudu.“

I přes ne příliš příznivou epidemiologickou situaci jste měli v půlce září tzv. Den otevřených tanků. Jak akce probíhala? Přišlo vzhledem k nynější situaci dost návštěvníků?
Akce byla super a je to přesně to, co chci dělat pravidelně. Pro nás byla krize těžká i proto, že nás zastihla v době, kdy jsme připravovali rozšíření pivovaru, přikupovali jsme tanky a chtěli dokončit dvorek. To se nám sice povedlo, budova je hotová, ale chybí jí vrchní patro, jako zázemí pro zaměstnance. Také jsme chtěli vybudovat návštěvnickou místnost, kde si lidé sednou a dají si pivo u výčepu, což jsme už nestihli. Každopádně Otevřené tanky byly super a povedly se hlavně díky lidem, kterých přišlo hodně a také dodržovali pravidla. Měli ojedinělou příležitost ochutnat pivo přímo z tanku. Měli jsme šest druhů naražených tanků, lidé mohli ochutnávat jedno pivo, ale jinak uzrálé. Protože piva se neustále mění a obzvlášť ta naše, protože jsou nefiltrovaná a nepasterizovaná. Také na výčepu pivo chutná malinko jinak než v tanku, kde ještě není hotové. Pivo je totiž hotové až ve chvíli, kdy se stáčí do sudu. Takže všechna piva, která lidi ochutnali, byla téměř hotová, ale chuť byla ještě trošku jiná.

Na jaře vznikla iniciativa Zachraň pivo, která měla pomoct minipivovarům, byli jste její součástí? Museli jste nějaké pivo na jaře vylévat?
Ano, byli jsme součástí a určitě nám hodně pomohla. Pivo jsme stáčeli do lahví a začali jsme rozvážet. Pro mě to bylo nejvíce fyzicky náročné období, protože jsme dělali hodně práce za málo peněz, ale určitě nám tato iniciativa pomohla přežít. Pivo jsme naštěstí vylévat nemuseli. Měli jsme sice plný pivovar, ale díky lahvím jsme ho prodali. A pokud je pivo v pivních tancích, tak vydrží.

Jak dlouho takové pivo vydrží?
My máme dobu trvanlivosti dva měsíce, ale pokud pivo neopustí tank, tak tam měsíc až dva navíc ještě může být. Takže pokud je v tanku, může vydržet více měsíců.

„Ročně vyrobíme asi třicet druhů piva.“

Momentálně sedíme u Dvou kohoutů, jaká piva tady čepujete? A kolik druhů piva ročně uvaříte?
V pivovaru Dva kohouti se vaří jedno až dvě místní piva – dvanáctka, spodně kvašený ležák a speciál. Další piva jsou od Matušky, a to Summer Ale, ten je ještě letní a chutná po ovoci. Třináctka Apollo Galaxy, která voní po maracuje, další pivo Raptor Ipa a Raketa. Co se týče celkového počtu, ročně určitě vyrobíme asi třicet druhů. Řadíme se spíš mezi konzervativnější minipivovary, jelikož každý týden nevaříme nový styl piva.

Pivovarnictví vám zabere jistě hodně času, máte také nějaký volný čas? Vím, že hrajete extraligu baseballu, jak to dokážete skloubit?
Není to o tom, kolik má člověk práce, ale o tom, kolik má vůle si volný čas najít. Já jsem čtyři roky baseball nehrál, ale teď jsem se k němu po čtyřech letech vrátil, a to díky koronakrizi. Jelikož jsem byl zavřený doma, začalo se bortit to, co člověk celý život buduje. Začal jsem se tedy více hýbat. A docela mi ten pohyb pomohl se dostat ze stresových situací. Zrovna dnes jedu na zápas.

„Baseball je důležitá součást mého života, která mi ukázala, jak týmově fungovat.“

Jak dlouho už baseball hrajete a jak vás napadlo, že chcete dělat zrovna tento sport?
Máme to všechno tak nějak v rodině. Táta vařil pivo, já vařím pivo. Brácha hrál baseball a já ho hraju od dětství také. Zkoušel jsem i jiné sporty, ale vůbec mě nebavily, takže jsem řekl, že chci hrát baseball jako brácha. Ale rodiče mě nechtěli vozit až do Dejvic, tak mě zkusili dát na basket. Během dvou tréninků jsem však prohlédl, že to není sport, který dělá brácha, a tak mě stejně museli vozit čtyřicet minut do Dejvic na baseball. A u něj jsem vydržel s pauzou doteď. Když jsme vyhráli titul, šli jsme s týmem k nám do pivovaru a uvařili pivo Šampion. Baseball je důležitá součást mého života, která mi ukázala, jak týmově fungovat.

Takže vám spoluhráči někdy pomáhají vařit pivo?
Kluci z baseballu mi pomáhají hodně. Zrovna s Lukášem – sládkem od Dvou kohoutů – jsme se seznámili přes baseball. Chodil k nám na brigádu pomáhat, jelikož ho škola tolik nenaplňovala, tak začal vařit pivo a je už i spolumajitel firmy. Letos jsme měli taky Matuška Day na hřišti a přišlo tam hodně lidí a vyčepovalo se asi 700 litrů piva. Dokonce jsme uvařili pivo Homerun a nabídli jej i jiným baseballovým klubům, které si jej vzaly. Třeba náš největší rival Draci Brno nám pak volal v pondělí, jestli na další víkend nemáme ještě pivo, ale už bylo vyprodané. Takže i takové věci se dají skrz pivo a skrz sport dělat.

„Chtěl bych rozvíjet pivní kulturu spíše v Čechách a v Praze mít reprezentativní hospůdku s našimi pivy.“

Jak byste chtěl pivovar rozvíjet do budoucna? Plánujete export také do zahraničí?
Do zahraničí asi moc ne, protože naše pivo je nefiltrované a nepasterizované, takže si myslím, že není úplně exportní artikl. Ale člověk nikdy neví.

Proč myslíte, že vaše pivo není exportní artikl?
Je tam spousta věcí, které pivo dokážou poškodit. Těmi artikly jsou například čepování, způsob skladování piva a další. A i když exportujeme třeba na Slovensko nebo do Slovinska, tak to určitě není moje vize, aby naše pivo bylo po celé Evropě nebo ve světě. Ale těší mě, když tam je. Chtěl bych rozvíjet pivní kulturu spíš v Čechách, abychom se vraceli k těm ležákům, desítkám a dvanáctkám. Třeba o dvanáctce se ve spojitosti s naším pivovarem moc neví, a přitom si myslím, že ji děláme výbornou. Také bych byl rád, kdyby české pivo ukázalo cestu pivního stylu západnímu světu. V budoucnu bych chtěl v Praze otevřít pivní bar, který by nesl jméno Matuška. V Broumech jsme nedávno otevřeli takový pivní obchůdek, který jsme udělali z autobusové zastávky.

V Broumech jste začínali v garáži a teď jste otevřeli nové prostory. Jak to tam vypadá nyní?
Jsou to v podstatě chalupy. Měli jsme tam jednu chalupu, pak jsme koupili druhou. Naproti tomu jsme postavili další chalupu, kde jsou další tanky. A ještě vedlejší chalupu koupili rodiče. Takže tam teď máme čtyři chalupy, z toho ve třech je pivovar. Rozrůstáme se tedy po chalupách a jsme v centru obce, která má nějakých tisíc obyvatel.

Nemyslíte, že bylo riskantní založit v tak malé obci pivovar?
Zakládal jej táta a vize byla v tom, že jsme v Broumech neměli žádnou hospůdku, a táta věděl, že hospodu nechce z důvodu, že je to velká starost. Takže, když odbočím, tak tady Dva kohouti, které spoluvlastním já, je hospoda s pivovarem. Myslím, že pivo vařit umíme, ale hospoda je úplně jiný obor. Proto jsme Dva kohouty založili společně s Lukášem Svobodou za podpory skupiny Ambiente.

Ostatní pivovary jako konkurenci nevnímám. Vím, že jsou dobré, a velmi je respektuji.

V dnešní době rostou pivovary jako houby po dešti. Jak vnímáte ostatní minipivovary a jak vnímají oni vás?
Se spoustou pivovarů mám velmi dobré vztahy a osobně s nimi nemám žádný problém. V první vlně krize jsme dokonce některé pivovary snažili podporvat skrz náš rozvoz a naše odběratele. Jednalo se o restaurační pivovary, které nemají maloobchodní síť odběratelů.

Neberete tedy ostatní pivovary jako konkurenty?
Ostatní pivovary tak nevnímám. Vím, že jsou dobré, a velmi je respektuji. Samozřejmě tady konkurence je, ale to je v pořádku, přece jen nás tady je už přes čtyři sta. Je to normální trh a každý jej musí dělat nejlépe podle svého vědomí a svědomí.

Plánujete nějaké nové pivo?
Zrovna dnes kluci připravovali velký speciál, pivo dozrávané na dřevě. Bude to Doppelbock, devatenáctka na Vánoce. Nechali jsme si dovézt z Ameriky nakouřené dubové dřevo a do tanku jsme dali dřeva přesně tolik, jaký je obvod tanku, takže tím pádem se stává velkým dřevěným sudem a pivo pak nasaje chuť toho dřeva.

„Pivo je pro mě rozdávání radosti a objevování světa.“

Co pro vás pivovarnictví a vaření piva znamená?
Je to pro mě rozdávání radosti a objevování světa a člověk má díky tomu po světě kamarády. Zároveň je to práce jako každá jiná, která je náročná fyzicky a mnohdy i v nepříjemných podmínkách, třeba v létě je u varny moc horko, v zimě v pivovarském sklepě zase moc zima. Samotná práce v pivovarnictví je regulérní dřina, ale co se týče samotného piva, je to krásná věc, která otevírá brány do celého světa. Jel jsem třeba do New Yorku do pivovaru. Přijel jsem tam a řekl, že se chci podívat do pivovaru a tam mi kluk v holínkách řekl, že bohužel nemají návštěvnické hodiny. Tak jsem mu chtěl dát alespoň pivo, které jsem přivezl ze svého pivovaru. A on hned obrátil a říkal, že jsem měl říct hned, že mám pivovar. Kluk měl mít za hodinu rande a skončilo tak, že jsme tam dvě a půl hodiny kecali, až musela přítelkyně přijít za ním do práce. A když třeba není pivovar, tak je hospoda a člověk se vždy zapovídá s výčepním. A když se jedná o sládka, tak si s ním má vždy co říct.

Pijete jako sládek hodně pivo? Které máte nejraději?
Pivo piju hodně a momentálně mám nejraději desítku. Je to takové čisté pivo a hodně mě baví. Desítka je obecně nejtěžší pivo na uvaření, protože je tam vidět každá vada, jelikož má lehký alkohol a vůně je čistě chmelová. Když řeknu, že má nějaké pivo vonět třeba po maracuje, člověk to tam vždy nějak najde. Ale desítka nemá mít žádnou exotickou vůni třeba do pomerančů, má vonět čistě, takže jakmile tam něco nevoní, člověk to cítí – může to být kukuřice nebo máslo. Člověk jednoduše pozná, že je na tom pivu něco špatně.

Hodnocení článku je 84 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Facebook Pivovar Matuška, Dana Lipárová

Štítky rozhovor, Adam Matuška, pivo, pivovar Matuška

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Aleš Böhm

Tak jasně že nebude říkat, že je pivo alkohol, na kterém vzniká závislost, ničí rodiny a ruinuje naše peněženky a zdraví.

pondělí, 9. listopadu 2020, 15:06

Ladik Cechura

Výborný pivo,tak at se daří

pátek, 6. listopadu 2020, 21:10

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.