Přesně před sto lety, 17. října 1920, přišla na svět jedna z největších legend československého filmu, Rudolf Hrušínský starší. Legendární český herec se narodil v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) kousek od Jindřichova Hradce. Jako chlapec cestoval s kočovnou společností. Poté, co se s rodiči usadil v Praze, prosadil se také u divadla i filmu. Kromě své práce miloval rybaření a podle slov svých kolegů si život uměl užívat plnými doušky.
Rudolf Hrušínský starší se narodil do rodiny s pevnými uměleckými kořeny. Dá se říct, že byl doslova „dítětem divadla“. Narodil se totiž těsně po představení Taneček panny Márinky kočovného divadelního spolku Václava Červíčka, v němž jeho matka Hermína Červíčková, která byla vzdálená příbuzná s J. K. Tylem, i jeho otec Rudolf Hrušínský nejstarší působili. Zajímavostí také je, že nechybělo mnoho a místo Rudolfa Hrušínského bychom vzpomínali na Otomara Otovalského. Při výběru uměleckého pseudonymu (Hrušínského rodné příjmení bylo Böhm) však nakonec zvolil právě Hrušínský.
V době svého dětství cestoval Hrušínský s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Herecké začátky však pro něj nebyly úplně podle jeho představ. V raném dětství často působil jako „živá rekvizita“ a častokrát ztvárňoval i role malých děvčátek. Ve svých pěti letech dokonce při záverečném potlesku vystoupil z řady a zdvihl sukénku, aby nebylo pochyb, že on dívka rozhodně není.
Rudolf Hrušínský studoval na gymnáziu, ale pro své časté absence z něj byl vyloučen. Záhy se nedostal ani na konzervatoř, a tak uvažoval o různých povoláních, stát se měl například právníkem. Nakonec ale v herectví pokračoval. První velké angažmá dostal pod otcovým vedením v divadle Akropolis, v roce 1935 jeho kroky poté vedly do holešovické Uranie a posléze do avantgardního divadla D 38 E. F. Buriana. Během působení v Burianově Déčku dokonale vypiloval svůj slovní přednes a precizní intonaci.
V letech 1940–1943, 1945–1948 a znovu pak v letech 1949–1950 působil v Divadle na Vinohradech, v letech 1950–1960 v Městských divadlech pražských a od roku 1960 byl členem Národního divadla. Na divadelních prknech se představil například v inscenacích Othello, Loupežník, Bílá nemoc, Idiot, Lucerna a v mnohých dalších.
Kromě prken, která znamenají svět, exceloval také v řadě nezapomenutelných filmů. Hrušínského herecký rejstřík byl opravdu neuvěřitelný. Ať se jednalo o komediální postavy, které udivují svým temperamentem a lišáctvím, nebo ďábelské strnulé záporáky, Hrušínský byl vždy na své role připraven a dokázal je zahrát s precizností sobě vlastní. Do svých pětadvaceti let účinkoval celkem v sedmnácti filmech a dokonce si vyzkoušel i režii.
Právě neomezená škála hereckých póz byla jednou z jeho velkých profesních předností. Nejdříve to byly role komediální a lehkomyslné. Nelze zapomenout třeba na jeho Švejka, roli, kvůli které Hrušínský neváhal viditelně přibrat na váze a která byla příčinou jeho charakteristické zavalité postavy. Osobitost Hrušínskému vlastní však stejnou měrou propůjčoval i postavám vážným a složitým. Pro svou zdánlivou výrazovou úspornost byl mnohými označován jako „český Jean Gabin“. Již zmiňovanou preciznost v hlasovém projevu mimo jiné zužitkoval také v rozhlasovém vysílání nebo občasných dabingových aktivitách.
Jeho filmografie čítá téměř dvě stě titulů. Poprvé se do dějin českého filmu zapsal jako nezbedný starostův syn v melodramatu Lízin let do nebe v roce 1937. Do roku 1945 hrál Hrušínský také třeba ve Fričově Cestě do hlubin študákovy duše. V roce 1968 přišla jedna z jeho největších životních rolí - hlavní postava Karel Kopfrkingl ve filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol podle známé stejnojmenné předlohy Ladislava Fukse. Hrušínský v této adaptaci excelentně předvedl proměnu nespokojeného maloměšťáka v nacistickou zrůdu. Jeho repliky z tohoto snímku jsou dnes již legendární.
I tak velkého herce se ovšem dotkly normalizační restrikce. V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo).
Do filmu Hrušínského vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy Doktor Meluzin) podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě (1976). Poté přišly role ve filmech Adéla ještě nevečeřela (1977), Postřižiny (1980), Tři veteráni (1983), Slavnosti sněženek (1983), Smrt krásných srnců (1986), v Obecné škole (1991) a v řadě dalších.
Hrušínský se oženil v prosinci 1945, o rok později se mu a jeho ženě Evě narodil syn Rudolf Hrušínský mladší, který po svém otci zdědil nejen herecký talent, ale také vášeň pro rybaření. O devět let později se narodil také jeho druhý syn Jan. Oba se dodnes věnují herectví. Vzdáleným příbuzenstvem Rudolfa Hrušínského je herecký rod Petra Kostky, jelikož oba rody mají společného předka, kterým byl herec Hynek Mušek.
Rudolf Hrušínský starší se po převratu v roce 1989 krátce zapojil také do politiky. V letech 1990–1992 se aktivně podílel na porevolučním vývoji naší země, jakožto poslanec za Občanské fórum. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát, a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Z politiky však odcházel zklamán a roztrpčen. Ještě předtím, v roce 1988, byl jmenován zasloužilým umělcem za herecké mistrovství. Vrcholem jeho oddanosti herectví bylo to, že na natáčení televizního snímku Noc rozhodnutí pravidelně dojížděl z nemocniční hospitace. Rudolf Hrušínský zemřel v Praze 14. dubna 1994. Pochován je na Olšanských hřbitovech.
K nedožitým narozeninám Rudolfa Hrušínského staršího vydalo Divadlo na Jezerce objemnou knihu, ve které je spousta jedinečných snímků z rodinného archivu, které nebyly dosud publikovány. Publikace nese název Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét a nechává čtenáře nahlédnout nejen na profesionální stránku tohoto legendárního herce, ale také do jeho soukromí a přibližuje čtenáři atmosféru rodinných i přátelských vztahů, na nichž Hrušínskému vždy záleželo.
Foto ceskatelevize.cz
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
