Tomáš Studeník se věnuje organizování českých Fuck Up Nights nebo organizaci inovačních maratonů CEE Hacks. V rozhovoru je řeč nejen o těchto tématech, ale také například o práci z domova, která bude podle Tomáše Studeníka stále obvyklejší.
Jak se dostaly Fuck Up Nights do České republiky?
To bylo původně jen v Mexiku. Pro spoustu lidí je to zajímavý díky lehce vulgárnímu názvu. Je to bizarní koncept, který spočívá v tom, že se lidi chlubí tím, co se jim nepovedlo. To je zdánlivě divné, ale svět je přeplněn lidmi, kteří se chlubí tím, jak se jim ve všem daří. To vede k frustraci všech kolem a k pocitu, že člověk nestojí za nic. Přesně proti tomu bojujeme. I neúspěchy by se měly slavit, nezdar je klíčem k tomu, aby se něco povedlo.
Kdy jste pořádal první akci s tímto konceptem?
Začalo to v Praze v prosinci 2014. Dnes jsme asi v deseti městech mimo Prahu. Děláme i tématické Fuck Up Nights, které se týkají například mrtvice nebo alkoholu, průšvihy v podnikání, inovacích nebo v programování. Těch příležitostí je hodně.
Jaký jste za tu dobu slyšel nejzajímavější průšvih?
Ony jsou všechny zajímavé, ale každý jiný způsobem. Některé příběhy jsou spíš pro zasmání, které končí tím, že se vlastně nic nestalo. Máme ale případy, které vedly k fatálnímu konci, kdy třeba někdo zemřel. Měli jsme například Mikyho Škodu, který organizoval LowCost Race. To je závod, kdy s omezeným rozpočtem musíte objet skoro celou Evropu. Při této akci došlo ke smrtelnému úrazu jedné z účastnic, která spadla do soutěsky v Alpách. Miky posléze musel telefonicky vysvětlit jejímu otci, že dcera zemřela, takže ty fuckupy někdy nekončí vesele. Můj oblíbený fuckup je ale ten od Petra Stančíka, který chtěl rozjet podnikání s nosorožci. Sledoval, jak je v Asii oblíbený prášek z toho jejich rohu, takže začal studovat, jak ekologicky a šetrně chovat nosorožce, zjistil, že kdyby je správně krmil, tak by jim ten roh dorůstal dostatečně rychle, aby ho mohl upilovat a posílat do Asie těm lidem, kteří věří, že to má nějakou speciální moc.
Jak to dopadlo?
Už k tomu měl dokonce hotový i web, firemní styl, logo, prostě všechno, ale nakonec zjistil, že legislativně to nepůjde. Zjistil, že romanopisci si nemůžou jen tak postavit nosorožín, pilovat jim rohy a vydělávat na tom velké peníze, takže se mu to nepovedlo a ztratil tím asi rok života. Nicméně tento příběh o chovu nosorožců se objevil v jeho románu Nulorožec, takže on ten jeho podnikatelský fuckup přetavil do námětu na knihu.
Vaše další identita je městský hacker. Kdo to je?
Takový hacker není ten zlý člověk, který by chtěl komukoliv škodit a vysát někomu peníze z účtu. Valná většina hackerů na světě jsou takzvaní bílí nebo etičtí hackeři, se kterými pracuji. Jsou to lidé, kteří si rozumějí s technologiemi a daty a svoje schopnosti vyžívají k tomu, aby řešili problémy společnosti kolem sebe. Setkání hackerů se jmenují hackathony.
Čemu se na hackathonech věnujete?
Máme několik témat. Řešíme budoucnost dopravy, přemýšlíme nad tím, co dělat, aby ve městě nebylo tolik aut a tak dál. Řešíme chytré budovy, aby se nám v kancelářích lépe pracovalo. V práci strávíme třetinu života, takže je třeba, aby tato oblast byla příjemná a abychom byli v pohodě. Loni jsme dělali speciální víkend v oblasti sociálních inovací, kdy jsme se zaměřili na to, jak využít technologie tak, aby na sebe byli lidi hodnější a pomáhalo se začleňování vyloučených lidí. Poslední velkou oblastí je robotizace a automatizace nejrůznějších procesů. Asi největší zájem je mezi hackery o oblast zdraví a případně technologií, které mají za cíl zlepšit kvalitu života ve městě.
K čemu je dobrý hackathon?
Důvod, proč hackathony fungují, je fakt, že kreativita a inovace mají tu vlastnost, že fungují lépe pod stresem a omezením, ať už jde o omezení časové nebo materiální. Hackathon je místo, kde se rodí nápady. Čím větší koncentrace lidí na metr čtvereční, tím více nápadů. A když mají hackeři motivaci, kdy vědí, že například první tři týmy dostanou sto tisíc korun, tak o to víc se snaží něco vymyslet.
Myslíte si, že kdyby byl pracovní týden delší, udělají lidé více práce?
Ne. Člověk udělá stejně bez ohledu na to, jak dlouhý je pracovní týden. Většina lidí, kteří pracují nějak kreativně, tak se dokáží opravdu soustředit na danou činnost maximálně patnáct minut. To ale asi není problém dnešní doby. Samozřejmě jsou rozdíly mezi tím, jak pracují muži a ženy, protože například multitasking není úplně silná disciplína mužů. Na druhou stranu v dnešní době je tak moc volných pracovních pozic, že lidé v dnešní době často dělají svou práci rádi a bez ohledu na to, zda pracují od do, pracují vždy, jak nejlépe umí. Řekl bych spíš, že pracovní týden je pozůstatek industriální doby, kdy lidi museli chodit do továren, případně je to systém, který funguje na úřadech, kdy úředník musí být přípraven sloužit lidu, ať už tam někdo jde, nebo ne.
Jaký je podle vás trend v tomto ohledu?
Čím dál častěji si lidé budou moci rozhodnout, jakou pracovní dobu budou mít. Vidíme to například na práci z domova nebo u různých bohatých společností, které dávají zaměstnancům čas, aby si práci organizovali sami a případně si i dělali jinou práci. Navíc bude přibývat umělé inteligence a robotů, takže práce pro lidi nebude tolik a budeme mít mnohem víc volného času, což se bude muset řešit.
Práce z domova začala být v těchto dnech kvůli vládním omezením velkým tématem pro značnou část lidí v České republice. Myslíte si, že i to může být trend do budoucna, že budeme více pracovat z domu?
Ano, určitě. Lidé si uvědomí, kolik času zabijí cestou do práce a zase zpátky. Nebo kolik peněz utratí ve městě za obídky a kafíčka. Ve firmách, kde práce z domova donedávna byla nepředstavitelnou alternativou, se dneska už pracuje virtuálně. Čekám do budoucna nějaký hybridní model, bez fyzického kontaktu se těžko v zaměstnancích probouzí elán a energie.
Máte nějaké tipy pro lidi, kteří nejsou na home office zvyklí, jak práci z domova zvládat?
Oblékněte se jako kdybyste šli do práce, najděte si místo, kde vás nic a nikdo nebude rušit, stanovte si pevný řád dne a dávejte si každých čtyřicet pět minut čtvrthodinovou pauzu.
Jaké máte plány do budoucna?
14. června budeme na Výstavišti v rámci Maker Faire Prague prezentovat výsledky projektu Nakopniprahu2020. A pokud by někdo chtěl zažít atmosféru hackathonu, bude mít příležitost. Budeme dělat hackathon na chytré budovy. Hackeři si tedy budou moci vytvořit kancl, ve kterém jednou budou chtít pracovat. Datum jsme z dubna posunuli na víkend od 11. do 13. září. Víc informací najdou zájemci na adrese ceehacks.com.
Foto archiv Tomáše Studeníka
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
