Lidé si v Praze připomněli památku Jana Zajíce. Pamětní desku odhalili na domě, kde se upáli

Připevnění pamětní desky na zeď domu přihlíželo několik účastníků pietní akce, novinářů i náhodných kolemjdoucích. Lidé si na desce mohou přečíst například báseň, kterou Zajíc složil Janu Palachovi, nese i připomínky jeho dopisů adresovaných blízkým a veřejnosti, Zajícovu fotografii či novinový snímek z jeho pohřbu. "Nejsme napojeni na žádnou iniciativu, Zajíce jsme začali připomínat proto, že si myslíme, že je upozaděn. Jeho a Palachova oběť přitom byla stejná," řekl za organizátory Josef Maraczi.

Zajíc studoval průmyslovou školu v Šumperku. Silně prožíval události Pražského jara, srpnová okupace i lednové sebeupálení Jana Palacha ho velmi zasáhly. Účastnil se protestní hladovky v Praze i Palachova pohřbu. Postupně v něm pak uzrála myšlenka, že bude pochodní číslo dva. Ačkoliv o svém záměru mluvil, nikdo mu v něm nedokázal zabránit, rodina o jeho plánu nevěděla.

V den 21. výročí komunistického puče se v průchodu domu č. 39 polil hořlavinou a zapálil. Chtěl vyběhnout na Václavské náměstí, to se mu ale nepodařilo a zemřel uvnitř domu.

Zajíc si přál pohřeb v Praze, to však komunistické úřady nedovolily. Poslední rozloučení, kterého se zúčastnily tisíce lidí, se tedy konalo 2. března 1969 ve Vítkově na Opavsku, odkud pocházel.