Chodby a čekárny Polikliniky Prahy 7 během září oživily originální výtvarné realizace. Městská část v rámci projektu Poliklinika umění navázala spolupráci s šesti významnými současnými umělci – Tomášem Vaňkem, Markétou Hlinovskou, Evou Jiřička, Timem, Jiřím Kovandou a Markétou Othovou – kteří mají zkušenosti s výtvarnými realizacemi mimo galerie nebo se zaměřením na sociální práci. Kurátorem projektu je Ondřej Horák alias Fuczik.
Cílem projektu Poliklinika umění je kultivovat prostor zdravotnického zařízení, ale také nabídnout čekajícím pacientům a v neposlední řadě také zdravotnickému personálu možnost toto prostředí vnímat novým pohledem. To uvádí ve své tiskové zprávě Městská část Praha 7.
„Návštěva lékaře obvykle nebývá tím nejpříjemnějším zážitkem. Snažíme se proto prostředí našeho zdravotnického zařízení oživovat zajímavým výtvarným uměním. Před pěti lety jsme začali realizovat výstavy studentů AVU ve výloze polikliniky a nyní jsme navázali spolupráci s šesti současnými respektovanými umělci, kteří již mají s podobnými projekty zkušenosti,“ uvádí v tiskové zprávě místostarostka Prahy 7 Hana Třeštíková.
„Ve světě je spojení umění a zdravotní péče poměrně běžné. Vyspělý systém mají např. newyorské nemocnice v programu Arts in medicine (Umění v lékařství), který byl vytvořen již bezmála před sto lety. Podobné projekty najdeme také v řadě evropských zemí a doufejme, že se brzy začnou uplatňovat také v českém zdravotnictví. Projekt Poliklinika umění se o takový přístup snaží a nabízí návštěvníkům tohoto zařízení možnost nechat se v každém z šesti pater budovy inspirovat, přemýšlet nad nabízeným konceptem nebo třeba jen pobavit při pohledu na umělecké instalace předních českých výtvarníků,“ popisuje v tiskoví zprávě kurátor projektu Ondřej Horák, působící od pseudonymem Fuczik.
Markéta Othová (1968) vystudovala VŠUP, je laureátkou Ceny J. Chalupeckého. V minulosti upřednostňovala velkoformátovou černobílou fotografii, později začala vytvářet také soubory barevných snímků. Její zprvu intuitivní tvorbu ovlivnil archivní obrat devadesátých let. Je zastoupena ve významných sbírkách u nás i v zahraničí. Pro prostor polikliniky vytvořila sérii velkoformátových fotografií, které zachycují z různých úhlů poletující panenku. Vílu.
Tomáš Vaněk (1966) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1999 vytváří tzv. participy – motivy vytvořené pro konkrétní místo, nastříkané sprejem přes šablonu na zeď. Každý particip má své číslo a autorův komentář a podstatná je především aktivizace a účast diváka na utváření významu obrazu. Tomáš Vaněk zastával v letech 2013–2022 funkci rektora Akademie výtvarných umění v Praze a zároveň zde vede Ateliér intermediální tvorby III. V poliklinice najdete jeho nenápadné intervence v podobě nástěnných hodin, vypínače nebo skobiček na obrazy. Všechny jsou vytvořené sprejem přes šablony.
Markéta Hlinovská (1978) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. Její práce vychází z principů klasické kresby a grafiky, hranice obou oborů překračuje. Používá řadu inovativních prvků, jako je šablona, objekt, kresba na stočenou roli papíru atp. Věci zobrazuje prostřednictvím převážně jednobarevných stříkaných šablon a kreseb a chromaticky minimalizovaných akvarelů. Markéta Hlinovská vytvořila sprejem přes šablony motivy zdravotnických pomůcek (stetoskop, zdravotnické nůžky apod.) a rozpracovala je dále do hravých abstrahovaných motivů. Ty vytváří plošnou malbu na stěně v přízemí vestibulu polikliniky.
Timo je pseudonym sprejera a writera, který tvoří přibližně od roku 1997, kdy studoval na střední škole, později vystudoval FAVU v Brně. Na veřejná místa píše krátké básničky či slogany nebo zpracovává ucelené rozměrné plochy. Jeho práce najdete ve veřejném prostoru v řadě měst po celé České republice.
Timova práce Raději naději vznikla přímo pro prostory polikliniky. Další jeho textové práce je možné najít jak v čekárně v jednom z pater budovy, tak na dalších, méně viditelných místech.
Eva Jiřička (1979) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. Pro umělkyni je typické konceptuální uvažování, v jehož rámci osciluje na hraně různých žánrů a médií. Hlavní problematikou, kterou tematizuje v řadě svých prací, je porozumění druhým a vstoupení do jejich myšlenkového prostoru. Dlouhodobě se věnuje mezigeneračním nebo inkluzivním projektům. V projektu Kartotéka těla popisuje pocity vztahující se k funkci těla a jeho přirozeného blaženého prožitku. Eva Jiřička vychází nejen z rozhovorů s lékaři v ordinacích Polikliniky Prahy 7, ale také s pacienty, kteří sem přichází se svými starostmi. K jejich prezentaci využila kartotékové listy, které jsou k vidění na jednom ze schodišť objektu.
Jiří Kovanda (1953) platí za jednoho z nejúspěšnějších českých autorů na naší umělecké scéně a na mezinárodním trhu s uměním. Zúčastnil se velké řady kolektivních výstav a přehlídek, svými pracemi je zastoupen v mnoha českých a zahraničních veřejných i soukromých sbírkách. V současnosti se věnuje vytváření objektových situací z běžně dostupných předmětů. Kovanda využil fotografických reprodukcí, které se vztahují k holešovické historii a jsou součástí trvalé výzdoby polikliniky. K nim dodal fotografie různých věcí či předmětů a rozehrál tak hru s naší představivostí a fantazií.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Asi jsem kulturní barbar. Už jsem si ty fotky prohlédl minimálně dvacetkrát a tak se ptám kde je to umění? Když si vezmu papír vystřihnu si do něj v tom lepším případě řekněme hvězdičku pak budu běhat po nějakém baráku a sprejovat tu hvězdičku na zdi tak ze mě bude umělec?
