Před několika dny uplynulo 90 let od spuštění první automatické světelné signalizace na území hlavního města. Do té doby byla doprava řízeny pouze pokyny strážníků. V roce 1927 se poprvé v ulicích Prahy objevil ručně přepínaný semafor, o tři roky později pak první automatické zařízení.
Semafor, který nepotřeboval k obsluze lidský faktor, tehdy zažil premiéru na Václavském náměstí. Jeho představení se neobešlo bez kritiky novinářů i tehdejší motoristické veřejnosti. Jednalo se o čtyřboký semafor, který byl zavěšený uprostřed nad křižovatkou a řídili se jím jak chodci, tak vozidla. Vytýkalo se mu, že dopravu spíše zpomaluje, než aby byla plynulejší. Usnadnit provoz měl ale především tramvajím.
Dnes v Praze najdeme k sedmi stovkám semaforů. „Každoročně přibývají řádově jednotky nových semaforů, ale obnovíme jich zhruba 30 až 50. Od devadesátých let je u semaforů zaváděn systém upřednostňování veřejné hromadné dopravy, který dnes ale funguje v dynamickém režimu. To znamená, že jsou semafory schopny reagovat na téměř veškeré dění na vozovce, včetně vyhodnocení počtu čekajících vozidel. Semafory podle toho upravují režim křižovatky, aby nebyla zahlcená,“ vysvětluje tisková mluvčí Technické správy komunikací Barbora Lišková.
Na většině křižovatek se v současnosti nechává čtyřiadvacetihodinový provoz, který je nastaven na různé fáze. Fáze ‚blikající žlutá‘ se používá v místech, kde není tak silný provoz a vyřazení semaforu není nebezpečné.
„Nepřetržitě řízených signalizací je v Praze většina, a to přes osmdesát procent,“ doplňuje Barbora Lišková.
Foto archiv
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
