neděle 31. května 2020 Kamila

Bitky, veksl i práce pro mladé Romy. Přečtěte si životní příběh žižkovského boxera Standy Tišera

Já a fotograf čekáme na Standu o půl sedmé večer před tělocvičnou na Havlíčkově náměstí na Žižkově. Trénink začíná až v sedm, ale před tělocvičnou už čekají dva mladí boxeři. Jeden se druhého ptá, co trenér? Jakej je? Pořád černej? Chápu, že tady jsme správně a za chvilku přichází žižkovská boxerská legenda Standa Tišer.

Standa se nejdřív pozdraví se svými svěřenci, slíbí jim, že za chvilku přijde a pak se s obrovskou energií a úsměvem věnuje nám. „Pojďte se mnou tady kousek do baru, rozhovor uděláme tam,“ táhne nás do blízkého podniku, kde má rozpité malé předtréninkové pivo. Standovi je dvaašedesát a je z něj cítit neskutečná energie. I v tomto věku pořád působí jako čert, kterého někdo vypustil z krabičky. Nedokážu si představit, jak hbité a rychlé pohyby musel mít v ringu v dobách své největší slávy, kdy v muší váze do čtyřiapadesáti kilogramů válcoval jednoho soupeře za druhým.

„Přijeli policajti, dali mi pouta, posadili mě do auta, pak přišel jeden kluk...“

„Narodil jsem se v Plzni hned vedle Karla Gotta. V té Plzni jsem začal vlastně tak, že jsme chodili na ty naše odpolední čaje, jak se tomu říkalo, dal sis kolu nebo něco a tam jsme byli tři cigáni. Mně bylo patnáct, pak tam byl můj o rok mladší brácha a ještě jeden cigoš a brali jsme ty bílý holky tančit a to se nelíbilo těm místním, kteří napadli mýho bráchu. Tak jsem tam vlít, udělal jsem bim, bim, sundal jsem oba dva k zemi. Přijeli policajti, dali mi pouta, posadili mě do auta, ale pak přišel jeden kluk, něco policajtům pošeptal, ti mě pustili a kluk přišel za mnou, že jestli bych nechtěl začít boxovat,“ popisuje se smíchem Standa.

Standa uvažoval o začátku boxování asi týden. „Dal jsem dohromady partu, se kterou jsme se vždycky domluvili na bitku proti jiné partě z jiné části Plzně. To probíhalo tak, že jsem vzal třeba dvacet cigánů a říkám, tak kluci, jedeme na trénink. Dvě party jsme se domluvili, že se sejdeme na plácku za městem, kde si to rozdáme dvacet na dvacet. A rozdali jsme si to,“ popisuje Standa. To musely být jiný bitky, vypadne ze mě. „No to byly jiný bitky, klacky, všechno, rozumíš, to bylo bombastický,“ hurónsky se rozesměje při vzpomínce.

Rukavice nahradily klacky

Kdy klacky nahradily rukavice? „Bylo to tak, že z té naší dvacetičlenné party jsem zůstal jen já. Ten kluk, co mě tenkrát zachránil před policajtama, mi říká, ty jsi dobrej, pojedeš na zápas. Jel jsem na zápas do Českých Budějovic, ten zápas jsem vyhrál a už to bylo jasný. Jak lidi zatleskali, to bylo něco pro mě, když křičeli, že jsem dobrej. A tak jsem začal jezdit,“ popisuje Standa sportovní začátky.

Když bylo Standovi asi sedmnáct, přijel se na jeho trénink podívat olympijský vítěz z roku 1948 Július Torma. Po této návštěvě získal Stanislav Tišer smlouvu v Uhelných skladech Praha v kategorii mužů a začal nastupovat za svůj klub v Lucerně. „No, to bylo nádherný. Předtím jsem boxoval v těch malých městech a najednou ta Lucerna. První zápas jsem prohrál na body, ale lidi řvali, jakej jsem bojovník. A pak už jsem začal vyhrávat, všechny mistry republiky jsem zbil.“

Strašně moc ženských, peněz a všeho...

„Osobní život byl v těch letech krásnej. Strašně moc ženských, peněz a všeho,“ rozplyne se Standa při mé otázce na osobní život. „Tehdy se jezdilo na uhlí. Dělal jsem to, že mi shodili fůru, dali mi lopatu a já to naházel do okýnka. Až jsem měl hotovo, šli jsme na jídlo, na pivo, dali mi sedm set a šel jsem domů. A to byly krásný peníze. Jenže pak si říkám, proč bych měl dělat takovouhle dřinu, když můžu jít na Václavák vekslovat, ne? Tak jsem tam šel, dívám se, jak to dělají a najednou za mnou jeden přijde a říká, hele, tady jako nemůžeš stát. A já říkám, jako proč? Ty mě jako vyhodíš nebo něco? Jdi do prdele. On říká, co jsi to řek? No a já na to prásk, prásk, ostatní koukali a ten jeden říká, hele, to je ten Tišer, ten boxer, já ho znám, já chodím do Lucerny. No a od té doby už jsem tam stál s nima. A to už se potom vydělávalo třeba tři nebo pět tisíc za den. A to už se chlastalo, taxíky a nejlepší podniky. Takhle to bylo tenkrát.“

Zmařená olympiáda i mistrovství světa

Stanislav Tišer se narodil v Plzni v rodině romského muzikanta. Má osm sourozenců. Někteří z nich jsou muzikanti, sám se ale v patnácti letech dostal k boxu. Boxoval vždy za Prahu a v osmnácti letech pak do Prahy přesídlil natrvalo. Ve váze do čtyřiapadesáti kilogramů se rychle prosadil do československé boxerské špičky. Závodně boxoval pětadvacet let.

Do reprezentace se Stanislav Tišer mohl podle svých slov dostat už dřív, ale trnem v oku vedení byl právě Standův relativně divoký životní styl. „Byl jsem vyhlášenej jako nejlepší boxer, já jsem třeba za rok a půl neprohrál jedinej zápas. Byl jsem nominovanej na Olympijský hry v Los Angeles. Byli jsme na soustředění v lese, tam jsme běhali, makali jsme, trojfázovej trénink a asi měsíc před olympiádou Moskva řekla, že se to bojkotuje a že žádnej komunistickej stát nesmí jet, tak jsme prostě jeli ze soustředění domů. To mě štve, že se nejelo na olympiádu.“

Jenže Stanislav se nakonec nepodíval ani na mistrovství světa v Mnichově v roce 1982. „Tam jsem taky nejel, protože jsem sundal toho vyhazovače. Prostě jsme chlastali a tehdy jsme jeli do nonstopu, zaklepali jsme klíčkem na dveře, vyhazovač otevřel a buď tě pustil, nebo ne. Vyhazovač nám teda otevřel, byl tam novej, podíval se na mě, řekl cikány nepouštím a zavřel. Tak jsem zaťukal znova, on otevřel, natahoval se po mně, tak jsem udělal prásk, prásk, kop jsem mu do držky, vytryskla mu krev, přijeli policajti, sebrali mě a šel jsem na čtyři měsíce na vazbu.“ Jenže jaká může být vazba pro boxera, kterého každý bachař zná? „Vynikající, kriminál pro mě byl všude vynikající,“ směje se Standa.

„Začal jsem obcházet parky a zval jsem mladý lidi, aby šli na trénink...

V roce 1991 Stanislav Tišer ukončil kariéru, má manželku a s ní dceru. „S malou jsem chodil na Vítkov a viděl jsem tam ty naše cigánský kluky, jak tam čichaj toluen, tak jsem si říkal, že pro ně něco musím udělat. Tak jsem si pronajal tělocvičnu ve škole, večerní hodiny, nakoupil jsem pytle a začal jsem obcházet parky a zval jsem tyhle mladý lidi, aby šli na trénink.“ Postupně ke Standovi začali chodit kluci, holky i malé děti. „Asi rok a půl jsem trénoval jenom naše lidi, pak přišla první bílá vlaštovka, druhá a samí gádžové už potom chodili a cigánů míň a míň, ale bylo to společný, byli tam Romové i Češi.“

„Teď je situace taková, že mi slíbili, že mi vrátí tuhle tělocvičnu na Havlíčkově náměstí, ale není tomu tak. Zůstali tam všichni, co tam byli a já platím denně sedm set za jednu hodinu trénování. Já říkám, že Box club Žižkov si zaslouží mít svůj název venku. Příští týden to půjdu zase řešit se starostou,“ říká Standa trochu zklamaně. Zvedáme se od stolu, platíme a jdeme do tělocvičny, kde už se rozehřívá odhadem dvacítka mladých lidí, děvčata i kluci. Standa do ruky bere stopky a začíná trénink.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo12 čtenářů

Autoři | Foto Jan Luxík

Štítky box, rozhovor, Žižkov, Stanislav Tišer

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Marie Rákosníková

Vážený pane Chalupo, jako členka Tišerova klubu si dovolím uvést na pravou míru alespoň část z Vašich tvrzení. V Box Club Žižkov jsem necelé tři roky, takže tělocvičnu na Havlíčkově znám v její původní podobě jen z dokumentu Oči tygra. Na začátku to byl starý opuštěný prostor, který si Tišer ještě dávno před gentrifikací Žižkova našel a z vlastních peněz ho jednoduše upravil. Vaše tvrzení, že bychom z toho dnes udělali "zase ten vybydlený špinavý smradlavý kutloch", je úplně zcestné. Tišer samozřejmě není svatý, jeho vlastní problémy mu však spíš pomohly, když pomáhal jiným. Sama znám lidi, kteří se díky klubu dokázali vyhrabat z různých problémů (drogy, vězení, automaty, ...). Klub je otevřený i těm, kteří si nemohou dovolit platit. Na podzim k nám například chodilo asi deset dětí z jednoho azylového domu. Uvádíte nesprávné údaje o ceně tréninku: stojí 200 pouze jednotlivě, s permicí jen 150. (Ještě nedávno to bylo 100, ale jsme teď v menších tělocvičnách, kam se nás vejde míň.) Obviňujete-li radnici z leváren, měl byste k tomu mít nějaké důkazy, jinak je to sprostá pomluva. Není pravda, co píšete o vybavení klubu: pytlů vlastní trenér víc a na tréninky s sebou nosí několik párů rukavic na půjčení. Co se týče úrovně závodníků, v mužích byl klub na podzim v tabulce středočeské ligy první. Nevím, proč říkáte, že ničíme tělocvičny a že necháváme dluhy. Většinou jsme poslední roky trénovali ve školních tělocvičnách s parketami, kam jsme si věšeli vlastní pytle a používali vlastní nářadí, momentálně si pronajímáme tělocvičnu na Husinecké ve studiu FitTop. Na závěr chci zdůraznit, že za trenéra mluví i fakt, že někteří členové chodí do klubu už léta, jiní se po letech vracejí. Marie Rákosníková

středa, 18. března 2020, 17:28

Josef Chalupa

Preji moc pekny den. Vetsi snuzku blabolu jsem jiz dlouho necetl. Vazena prazska drbno, kdyz zverejnujete sve clanky, mozna by stalo za to overi si kde je pravda a nedelat ze sebe blazny. Takovato novinarima vas stavi na uroven blesku ci slovutnych parlamentnich listu. V prvni rade: pane Martinciku nevim kde jste prisel na ten uzasny postrech, ze Kocveldu dovedl k titulu Tiser? Bretenar, Horn a Kutil to byli treneri, kteri ho pripravili. Vase slavna modla se zmohla na to ze mu ozrala na spolecenske akci dala pesti. Dale- Tiserovi nikdo nic neukradl. Nemuzete nekomu ukrast neco co mu nepatri a nikdy nepatrilo. A ze mu renovovanou telocvicnu nedali zpet? To je vazne prekvapujici, ze nikdo nechtel, aby z toho byl zase ten vybydleny spinavy smradlavy kutloch, kde se kourilo, hraly se karty a chlastalo. Mimochodem si taky nejsem jisty, ze je v poradku, kdyz v prostorach, ktere mi nekdo zdarma sveri si privydelam pronajmen pro pornofilm na cerno. V teto zemi jsou desitky treneru boxu, kteri delaji svoji praci vyborne a nikdo z nich neni glorifikovan a nikdo z nich nema nic zadarmo. A to nechodi do telocvicny mezi lidi zliti jak carsti dustojnici. Toto nam uz mistr Tiser mnohokrat predvedl. Ozraly v telocvicne, ozraly na zavodech kdy ho jeho sverenci hledali kde je a byl v hospode. Co by mela caska boxerska asociace pro takoveho cloveka delat? Jedinou moznou vec- sebrat mu licenci. Kazdy trener pracuje s lidmi kazdy trener dela spoustu veci nad ramec svych povinnosti. Co to tu vypravite, ze zachranuje lidi pred zavyslostmi, kdyz je sam alkoholik a gambler. V kazde zizkovske herne nez je zrusili by Vam povypraveli. Lzete a domahate se nejakych ohledu na, ktere absolutne nemate narok. A ted k tomu silenemu clanku. Vazeny pane redaktore, pan Tiser nikdy nebyl v nominaci na zadne olympijske hry. Olympiada o ktere tu pisete byla komunistickym blokem vskutku vynechana jako odveta za neucast sportovcu v Moskve, jenze a to Vam pan Tiser jaksi zapomel rict byla jeji alternativa pro socialisticke staty na Kube a tam startoval Madura, Franek a Picka. Jak je mozne, ze tam nestartoval Tiser kdyz byl nominovan do Los Angeles? Jednoduse, nikdy nominovan nebyl. S mistrovstvim sveta je to uplne stejne, nikdy nominovan nebyl. Uplne stejne je to i s jeho najemi o titulu mistra republiky. Byl jednou mistr CR, CSSR nikdy v roce 1982 prohral ve finale s Madurou. Kdyz na praze 3 vladly zeleni vcele s panem stropnickym mladsim, tak mu CKS vyplacelo mesicne 10.000 korun za nic a nasledne to radnice preposilala, takove levoty dela pan Tiser s radnimi leta. Jeho cele vybaveni jsou dva boxova i pytle a to je vse. Radnice mu dala za roky statisice na dotacich. Kdyby kterykoliv trener dostal takove penize postavi si telocvicnu vlastni a vybavi telocvicnu jako ve sci-fi filmu. Z tech penez zustaly jen stare polorozpadle dresy ani rukavice pro lidi nema kdyz si potrebuji pujcit a hleda, kde se v telocvicne valeji ty ktere tam nekdo nechal. Rozhodoval jsem desitky zapasu jeho sverencu, kdykoliv kamkoliv prijede je problem s doklady ktere jsou povinne, pokazde prijede pozde, pokazde tam nasava. Drtiva vetsina jeho sverencu je technicky i fyzicky naprosto nepripravena a vsichni rozhodci maji hruzu z techto zapasu. Vetsinou je ten clovek bit a nebo diskvalifikovan za fauly, treti varianta je ze se rozklepe a ani nezacne boxovat i to jsem nekolikrat videl. Jsou to pro nej jen cisla na papire, ktere ukazuje na radnici jake ma zavodniky. V telocvicne kde ted trenuje, pracuji i dalsi treneri a stejne jako Tiser i oni plati za pronajate hodiny. A to je dalsi lez jako vez pan Tiser plati za dopoledni pronajatou hodinu 300 a za odpoledni 400. Trenink ma jen hodinu, takze kde vycucal tech 700? Kasiruje 200 korun za trenink v prumeru ma 15 lidi. Asi si dovedete spocitat sam velmi dobre kolik mu po zaplaceni najmu zustane cisteho za hodinu. Mate takovy plat? Je to cisteho, protoze pan Tiser nikdy neplatitl zadne dane, nema zivnostensky list( pouze prukaz trenera) dokonce nema ani zrizeny ucet takze ani nemuze zadne dane platit a oficialne podnikat. Vsechno to co je tu napsane vyjma toho, ze jako boxer nebyl spatny je snuzka lzi a vymyslu a Vam na evidentne naprosto u zadnice kde je pravda. Treneri, kteri od rana do vecera poctive pracuji, svoje telocvicny jakztakz udrzi. A podnikatelsky zamer tohoto pane je, ze mu radnice da prostory, zaplati mu provoz vcetne plynu, vody a elektriny a jeste mu daji nemale dotace a k tomu vsemu si bude s cistym nedanenym ziskem kasirovat lidi a ono mu to tak leta opravdu fungovalo. A kdyz neni po jeho, tak jsou vsichni lhari, zlodeji a rasisti.Kazdy trener by byl davno v base a penize by musel vracet. Kdysi me pozadal, jestli bych mu neprisel na sparringy jako rozhodci, aby si kluci zvykly na rozhodciho a vedeli co a jak. Rekl jsem si bezva ma zajem. Prisel jsem. Malem me ranila mrtvice, kdyz mi otevrel s cigarem v puse a otevrenym lahvacem. Takto chodil mezi lidimi co trenovali. V kazde telocvicne co byl, nechal dluhy a kde co znicene. Reditel posledni skoly kde trenoval, prohlasil” zaplat panbuh, ze je pryc, vubec jsme se ho nemohli zbavit” Do telocvicny na havlickove namesti prisel ve dvou dnech trikrat tak nality, ze sotva stal na nohou a pred detmi, ktere tam byli tam vyrvaval ku...., cur.... zmr...... a dalsi nepublikovatelke vyrazy. Tady pan potrefena husa by se mel venovat psani pohadkam ovci babicky, jako kafemlejnek Papouskuje co mu nekdo navykladal, neumi si spocitat jedna a jedna ani si overit predkladane informace, presne jako Vy pane redaktore.

pondělí, 3. února 2020, 11:27

Aleš Martinčík

PAN Tišer toho pro český box udělal hodně. ČBA pro český box nic nedělá. Ten chlap v té tělocvičně začínal a mluví za něj výsledky. Má pořád plnou tělocvičnu. Na závody vozí spoustu šikovných závodníků. Ta tělocvična byla vždy jeho a byla mu sprostě ukradena pod záminkou příslibu rekonstrukce. Byl to sprostý podraz. Hold potrefená husa se vždy ozve. Ten chlap je kapacita a zachránil spoustu kluků a chlapů z ulice. Každej den tam do té tělocvičny chodí a maká s těma klukama. Jeho výsledek je např. Emil Kocvelda. On z něj udělal mistra republiky. Né Láďa Kutil ani nikdo jiný. Znám ho osobně už několik let a nedám na něj dopustit. Ať je to zbojník jaký chce. On tomu boxu tady dává víc než kdokoliv jiný.

neděle, 2. února 2020, 11:36

Petr Horn

Pokud píši nějaký článek, tak bych si měl ověřit fakta. Větší snůšku nesmyslů jsem dlouho nečetl. Pane redaktore,prosím, proberte se. Nechápu ,jak někdo může těm Standovým lžím pořád věřit. Co se třeba poptat na fakta například na České boxerské asociaci?

sobota, 1. února 2020, 11:24

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.