Transgas, unikátní komplex tří budov na Vinohradské ulici v Praze. Svého času sloužil jako místo, kde se nacházel přes tisíc kilometrů dlouhý plynovod, kvůli kterému stavba původně vznikla. Dnes Transgas ustupuje plánům developerů a jde k zemi. Přečtěte si, v čem byl Transgas unikátní a podívejte se na fotogalerii z demolice objektu, která mapuje uplynulý rok.
Středa, 22. ledna 2020, 14:08
Transgas byl komplex tří budov v unikátní kombinaci brutalistické a high-tech architektury, který vyrostly na Vinohradské třídě v Praze mezi lety 1972 a 1978. Jeho autory byla pětice architektů Ivo Loos, Jindřich Malátek, Jiří Eisenreich, Jan Fišer a tehdy začínající architekt Václav Aulický, který se později proslavil návrhem Žižkovské televizní věže. Hlavním konstruktérem stavby byl Jiří Kozák.
Svůj název tato trojice staveb získala podle 1030 kilometrů dlouhému plynovodu Transgas z tehdejšího Sovětského svazu, kvůli němuž vznikla. Za komunismu byl Transgas společně s obchodním domem Kotva označen za příklad architektury západního stylu. Jedním z nejvýraznějších prvků v jeho architektuře bylo použití korodující nenatírané oceli Atmofix, na níž se časem vytvoří ochranný rezavý povlak. Na obložení fasády dispečinku bylo použito přes 18 tisíc neopracovaných žulových kostek a její podstavec byl vytvořen z přírodního odšalovaného betonu.
Mezi další unikátní prvky patřil nespočet zábradlí vytvořených z plynovodních trubek a masivní spojovací průchody mezi administrativními budovami "dvojčat" a budovou dispečinku, které byly vytvořeny rovněž z ocelových trubek. Za zajímavost rovněž stojí, že uvnitř dispečinku byly umístěny první sálové počítače v tehdejším Československu, jenž byly poháněné procesory General Electric.
Po revoluci v budovách sídlila Mercuria, autosalón Honda, či Všeobecná zdravotní pojišťovna. Budova Transgasu se objevila ve scénách z filmu Vesničko má středisková nebo v reklamě na mobilní telefony iPhone.
V roce 2015 o budovy Transgasu i s pozemky projevila zájem developerská skupina HB Reavis, kterou vlastní slovenský kontroverzní miliardář Ivan Chrenko. Cílem developerů bylo budovy zbourat a na jejich místě postavit moderní administrativní centrum. Výběrové řízení na vzhled nových budov vyhrálo architektonické studio Jakub Cigler Architekti.
Proti demolici Transgasu se postavil Klub za starou Prahu, skupina A 489 mapující kvalitní Československou poválečnou architekturu a iniciativa Prázdné domy dokumentující historicky zajímavé objekty. Klub Za starou Prahu dal podnět Národnímu památkovému ústavu, aby byl Transgas zařazen mezi kulturní památky. Ten, bez ohledu na to, že byl komplex Transgas zařazen mezi architektonicky významné stavby kategorie A, které si při navrhování změn územního plánu zasluhují zvláštní respekt, zařazení mezi kulturní památky nedoporučil. Ministerstvo kultury v čele s tehdejším ministrem kultury Danielem Hermanem tento návrh v roce 2016 zamítlo s odůvodněním, že se v Transgasu nekonala žádná kulturně historická událost.
Architekti Václav Aulický a Jan Fišer při poslední komentované prohlídce exteriéru Transgasu 7. října 2018
Budovy Transgasu se začaly vyklízet v roce 2017 a o rok později zažádala společnost HB Reavis o povolení k demolici, které bylo začátkem roku 2019 stavebním úřadem schváleno. Proti bourání Transgasu se za účasti jeho posledních žijících architektů Fišera a Aulického uskutečnilo několik demonstrací a kauza byla silně medializována. Nové vedení Prahy se koncem roku 2018 pokusilo od společnosti HB Reavis komplex budov Transgas odkoupit, ale mezi ním a vlastníkem architektonicky unikátních budov nedošlo k dohodě. V polovině února loňského roku začala demolice stavby, která stále probíhá. Podívejte se na exkluzivní fotoreportáž s názvem Jak šel čas s Transgasem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
