Skvělá tanečnice, uznávaná choreografka, ale také holčina, která ujíždí na gramofonových deskách. Přesně to je Anet Antošová, která žije v Praze a do všeho dává více než sto procent.
Anet je dříč, velkej dříč. Díky tomu je ale dnes uznávanou tanečnicí a choreografkou, která spolupracuje i s předními českými umělci. Snadný to teda ale vážně neměla. Po maturitě vyrazila do Anglie, kde chtěla mimo jiné tancovat. Tak snadno to ale nešlo. „Chtěla jsem být finančně nezávislá na rodině. Ale jako au-pair si člověk v Londýně vydělá tak na ten pobyt. Chtěla jsem si zlepšit jazyk, což se podařilo, a taky tančit, to se podařilo už méně,“ vzpomíná se smíchem Anet.
Tehdy tančila jako hobbík a doufala, že se v Londýně vypiluje. „Jenže rodina žila daleko od centra a cestování v pásmech po Londýně není zrovna levný,“ přiznává umělkyně. Z Anglie pak Anet zamířila rovnou do Prahy. Jak říká, má ráda výzvy, pokud jsou dostatečně šílený. A tak se rozhodla, že vystuduje FTVS, když na ní náhodou někde vykoukly přijímačky. „To byla pořádná challenge, hlavně po praktické stránce. Navíc se to dalo studovat dálkově, takže jsem kombinovala studium a různý brigády.“
A těmi různými brigádami je myšleno opravdu cokoliv - call centrum, prodej akcií, nebo doučování. Ani s bydlením to nebylo ideální. V bytě se čtyřmi spolubydlícími a navíc kočkou, na které je alergická. „Na týden jsem měla pytel jablek a suchou rýži. Ale věděla jsem, že chci studovat, a tak vše muselo jít na to, abych to v Praze zvládla,“ uznává. Do toho Anet běhala, plavala a chodila na taneční lekce. Časem za někoho zaskočila, udělala nějaké vystoupení... „No a jednou jsem se probudila a zjistila, že se kreativitou vlastě živím. Myslím, že si mě tanec tak nějak našel,“ říká.
Dnes je uznávanou umělkyní, která spolupracuje na mnoha akcích velkého formátu po celém světě. Připravuje show, muzikály, trénuje, cvičí, pustila se do individuálních lekcí, vede workshopy, pořádá vystoupení. Dělá milion věcí a všechny na plno. „Pokud se do něčeho pustím, dávám do toho všechno. Ne sto procent, daleko víc. Svůj čas, svou energii. Pokud mám nějaké pochybnosti, tak se do projektu radši nepustím. Ale nikdy nedělám polovičatou práci a myslím, že díky tomu se mi otevírají nové dveře a možnosti.“
Práci rodačky z Liberce jste před koronavirem mohli vidět třeba v muzikálu The Addams Family nebo Sestra v akci. Za takovou produkcí je spousta práce. Jakože daleko víc, než si umíte představit. Nacvičení konkrétní choreografie je až to poslední, předchází tomu ale přibližně rok příprav. „Je to hustý a náročný, ale to je to, co mě na tom baví. Pokud jde o muzikál, tak většinou zajedu s kolegou do zahraničí zhlédnout, zda je reálné u nás takový muzikál vůbec zpracovat. Někde jsou divadla vystavená pro konkrétní muzikál a vše je mu přizpůsobeno. U nás ho ale herci hrají vedle dalších představení jen několikrát do měsíce. Na to vše musíme myslet. A teprve potom si řekneme, zda do toho vůbec půjdeme,“ vysvětluje Anet. A to je teprve začátek.
Pro svou profesi tak musí Anet mít odvahu i obrovské organizační schopnosti, ty má prý naštěstí po mamince. Když se ale dostaneme k pracovním srdcovkám, má Anet jasno - koncert Jiřího Korna. „Nejvíc bylo, když koncert skončil, my v šatně rychle balili, a oni si mě zavolali a všichni mi poděkovali. Ne proto, že by museli, ale že opravdu chtěli. Bylo cítit, že si váží té práce a že mi za ní děkujou,“ říká ještě teď s dojetím a pokračuje: „Navíc Jiří Korn chodíval i na naše zkoušky. Ne proto, že by tam musel být, ale prý že ho bavilo sledovat mou práci. Toho si moc vážím.“
Dobře odvedená práce a povedená show přináší skvělý pocity. Pro Anet je ale největší motivací to, že mění životy jiných lidí. Ať už tím, když se z nich snaží dostat to nejvíc, nebo když naopak při workshopu nechává promlouvat emoce. Nadšení, inspirace a energie, které Anet do své práce dává, jsou lehce nakažlivé a vedle ní máte chuť se hned do něčeho pustit. Pro ni samotnou je největší inspirací její sestřička, která se od narození potýká s handicapem. „Když se mě někdo ptá na štěstí, říkám, že pro mě to je bezpodmínečná láska, která se objevuje v každodenním životě. S Nikolkou to vždy pochopím během chvilky. Ona je šťastná jen z toho, že mě může navštívit a nějak mi pomoci. Třeba dojít s košem. No chápete, kdo je šťastný z toho, že vám může vynést smetí? Ona je mou každodenní inspirací!“
Nikolka se narodila jako slepá a navzdory diagnóze doktorů má dnes alespoň zbytky zraku, možná i díky víře. A víra provází Anet i dnes, i když ne v takové té klasické podobě, že by každou neděli chodila do kostela. K tomu dodává: „Věřím, že bůh je láska a projevuje se v běžném životě. Buď to člověk cítí sám v sobě nebo to dělá na oko. Já žiji svým srdcem a zároveň je to něco, co se každý den učím.“
Celý naše povídání s Anet se točí kolem práce, kterou ale ona za práci vlastně nepovažuje. Takže když dojde na téma koníčků, vlastně není moc o čem mluvit. Vše, co dělá ve volném čase, se totiž s tancem a uměním prolíná. „Cokoliv dělám, mě nějak posouvá v mé práci. Aktuálně se snažím zaměřit víc na self rozvoj, medituji, snažím se žít teď a tady. Já si sice vždycky užívala přítomného okamžiku, ale vlastně jsem měla plný diář skoro rok dopředu, a to teď kvůli koronaviru nemám. O to víc se zaměřuji na současnost,“ komentuje. A přeci se najdou drobnosti, které byste u ní nečekali. Třeba to, že zatímco při tanci využívá moderní hudbu, ve volnu ujíždí na retru a gramofonových deskách. Spoustu svého času také stráví na procházkách se psem Maddoxem, který ji doprovodil i na rozhovor do naší redakce.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
