Sobota 15. února 2025 | Svátek má Jiřina
Letošním králem ptačí říše se stal konipas horský. Výrazně zbarvený pták je v Česku poměrně běžným druhem, nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel. Jeho život je ovšem úzce spjatý s vodou, lidé na něj nejčastěji narazí při procházce podél proudících toků nebo kolem vodních nádrží. Lidová označení jako třasořitka, třasolka nebo cacorka odkazují na jeho neposedné pohupování dlouhým ocasem. Ohrožují jej především necitlivé zásahy do vodních toků, klimatická změna i šíření nepůvodních druhů organismů.
Titul ptáka roku každoročně vyhlašuje Česká společnost ornitologická (ČSO). Pomyslnou korunu konipasům předal rehek domácí. Ornitologové chtějí veřejnosti představit méně známý, ale stále poměrně běžný ptačí druh a upozornit na význam přirozených vodních toků.
„Konipas horský upřednostňuje především horské a kopcovité oblasti, které dávají vodním tokům potřebný spád a charakter řečišť, nevyhýbá se však ani nižším polohám, a tak na něj můžeme narazit téměř kdekoli. V Polabí a v Dolním Povltaví, stejně jako na jihu Moravy, existují hnízdiště v nadmořské výšce dokonce nižší než 200 metrů nad mořem,“ představil druh ředitel ČSO Zdeněk Vermouze.
Poznávacím znamením všech konipasů je dlouhý, úzký ocas, kterým téměř neustále kývají nahoru a dolů. „Teorií proč to dělají, je více. Jedna říká, že se tak chrání proti útoku predátorů. Když konipas přistane na zemi, okamžitě zakmitá ocasem. Tento pohyb může upoutat pozornost predátora a vylákat ho z úkrytu, dokud je pták ještě ve střehu a může se vyhnout ulovení. Pokud se v okolí predátor nenachází, začne se konipas krmit a v určitých intervalech pohybuje ocasem pro případ, že by se v blízkosti přece jenom nějaký objevil. Další hypotézou je, že kýváním ocasem plaší sedící hmyz, kterým se živí,“ vysvětlil ornitolog Lukáš Viktora.
Kmitání ocasem je pro konipase tak příznačné, že na něj odkazují i lidové názvy. „Pojmenování třasořitka se vyskytovalo zejména na střední a východní Moravě, třasoprdelka v jižních Čechách, třasprdelka na západní Moravě a cacorka je doložena z Podkrkonoší. Další z pojmenování odkazují na jeho častý výskyt u vody nebo na pastvinách. Na mnoha místech se tak vžila pojmenování jako vodník, pastyrečka anebo právě konipas. U posledního slova však nelze vyloučit ani spojitost s vyhledáváním potravy v čerstvé oranici za oráčem, tedy pase se za koněm,“ objasnil Petr Procházka z Ústavu obratlovců Akademie věd České republiky.
Konipasi horští přilétají ze zimovišť ve Středomoří ve druhé polovině března. Hnízdí v blízkosti vody, a to v dutinách a skalních štěrbinách nebo mezi puklinami vodních staveb a konstrukcemi lávek či mostů. Živí se zpravidla hmyzem, nicméně nepohrdnou ani pavouky, drobnými měkkýši, korýši a v jejich jídelníčku se mohou objevit i pulci obojživelníků či rybí potěr.
Konipasi jsou úzce vázaní na vodu. „Mají specifické požadavky na prostředí, ve kterém nesmí chybět tekoucí voda, ale jsou schopní zahnízdit i na některých regulovaných tocích. O jejich životní prostředí je však mohou připravit výstavby údolních nádrží, zatrubnění toků nebo klimatická změna přinášející dlouhodobá období horka s minimem srážek,“ upozornil Viktora.
Ohrozit je mohou také některé nepůvodní druhy rostlin a živočichů. „Zejména křídlatky japonské dokážou rychle zarůstat břehy toků, čímž znemožňují konipasům volný pohyb podél břehů, kde obvykle hledají potravu. Takovému prostředí se pak konipasi vyhýbají,“ dodal ornitolog.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
