Václav Rouček: Česká scéna má spoustu talentů. Je otázkou, jestli potřebujeme hudební ankety

Začátek roku ti přinesl velké životní změny, když ses stal otcem. Jak si užíváš tuhle roli? 
Musím říct, že v moment, kdy se mi narodilo dítě, tak ze mě něco spadlo. Teď se cítím klidnější, než kdy předtím. Přijde mi, že se mi teď otevřelo víc takové to, co to je milovat a co je láska. 

Myslíš, že se to přenese i do tvých tracků?
Asi nebudu nahrávat track o dítěti, jako Rytmus. Jednu ukolébavku pro Benjamina jsem ale už udělal. 

Seš hodně aktivní člověk. Máš své zaměstnání, do toho se věnuješ hudbě a k tomu hokej za Superboys. Jak zvládáš vše kombinovat teď, když jsi otec na „hlavní poměr“? 
Překvapivě se mi daří to kombinovat. Mám obrovskou výhodu v mé ženě, která chápe, že máme oba různé aktivity a strašně dobře přijala roli matky. Nechci se chvástat, že je všechno úplně růžové, ale máme pro sebe velké pochopení. 

Hudbě se věnuješ už dlouhou dobu. Co ti je inspirací? 
S inspirací je to teď trochu složitější. Poslední dva roky žiju extrémně šťastný a vyrovnaný život, takže se z ničeho nepotřebuji vypisovat. Smutné emoce jsou pryč, takže čerpám z minulosti a emocí ostatních. Počítám s tím, že co teď napíšu, může být čerpáno z minulosti. 

Velkou odezvu mělo album Víra. Máš pocit, že to byl tvůj největší milník v kariéře? 
Určitě ano. Byla to taková tečka za tím zadumaným „VR“, který se za něco trošku schovával. Víra byla stoprocentní zpověď. Od první do poslední vteřiny si tam vylejvám srdce z rozchodu a svých bolístek. 

Neodmyslitelně k tobě patří NobodyListen. Jeho jméno jsme zatím nezmínili. Plánujete společně něco v nejbližší době?Začínáme dělat na nových věcech. Nechci víc prozrazovat, ale můžu říct, že VR/NOBODY jsou zpět. Nechci říkat kdy s něčím půjdeme ven, abych si na sebe neupletl bič, ale snad brzy. 

Jak vlastně vzpomínáš na začátek vaší spolupráce? Pokud se nepletu, bylo to skrze Twitter. 
Původně jsme se znali přes Bandzone, přes Twitter pak odstartovala naše spolupráce. Tam Kuba napsal, jestli je tady vůbec nějaký dobrý zpěvák. Mimo jiné jsem se mu ozval já. Nejdřív to bylo takové nejisté, ale po nějaké době jsme odstartovali spolupráci. Vzpomínám na to hodně často a rád. 

Když si projdeme tvé tracky, najdeme anglické i české texty. Co ti je bližší? 
Hrozně se mi to přelejvá. Když jsme s VR/NOBODY začínali, tak jsem už měl před za sebou dalekou hudební historii. Od svých třinácti jsem psal v češtině rap. Pak jsem kolem osmnácti začal poslouchat anglické indie, takže jsem byl zase spíš na tu angličtinu. Přišla mi bližší, proto jsme u angličtiny zůstali také u projektu VR/NOBODY. Jenomže mi pak přišlo, že ty lidi u toho přestávají slyšet ta slova. Do textů přitom dávám kus sebe a lidi to dost často v angličtině nevnímají. Proto jsem se rozhodl v albu Proud a následně Víra pro češtinu. 

Pozoruješ na sobě nějaký vývoj od roku 2013, kdy jsi se dostal do povědomí širší veřejnosti? 
Když s hudbou začínáš, tak ji děláš spontánně a nic neřešíš. Postupem času se ti čím dál víc stává, že nad těmi věcmi přemýšlíš, až to vlastně předimenzuješ a vytratí se ta čistá myšlenka. Tomu se snažím ubránit. Nechci se nechat ovlivňovat tím, co jsem třeba v poslední době slyšel.

Sleduješ českou a slovenskou hudební scénu? Koho si rád pustíš do sluchátek? 
Já vlastně cením docela dost interpretů. Vznikají mladý zajímavý projekty. Poslední dobou to jsou častěji holky. Je to třeba Annet X, to je teď pro mě královna český hudby. Její nedávno vydané album je fakt boží, smekám. Teď vyšlo také „EP“ od zpěvačky, která se jmenuje Terra. To mě taky hodně baví. Jinak mám rád třeba Calina, nejen jako zpěváka, ale také jako osobnost. Je toho fakt spousta. 

Zmiňuješ často interprety, kteří se pohybují ve vyloženě malém „rybníčku“. Jak je dneska těžké prosadit se a dostat se do hlavního proudu? 
Ono naštěstí není vůbec složitý se prosadit. Jsme v době internetu a člověk může jednoduše vytvořit buď virál a nebo je něčím tak originální, nový a zvláštní, že ty lidi si to nasídlí a ty se můžeš stát slavným vlastně přes noc. Zaleží pak na tobě, jak to potvrdíš. 

Hodně složitý je opravdu proniknout do českého mainstreamu a rádií. Tam sedí lidi, kteří rozhodují o tom, jestli tam budeš. O tom nerozhodují posluchači. Často mě právě překvapuje, že v rádiích nehrají zpěváky jako je Calin, Ben Cristovao a podobně. To se podle mě musí změnit. Rádia se pak sama připravují o publikum tím, když podobným interpretům nedávají prostor. 

Na to navazuje má další otázka. Velkým tématem jsou ceny Anděl, které nedávno zveřejnily nominace. Jaký je tvůj názor na úroveň podobných ocenění? 

Asi si nedovolím to úplně negativně komentovat. Trošku mi vadí, že tam není nic, z čeho bych si vyloženě sedl na prdel. Kdybych byl posluchač, co hudbu moc nesleduje a zapnul bych si Anděly, chtěl bych mít v nominacích věci, u kterých bych měl potom potřebu si je vygooglit a poslechnout znova. Navíc si myslím, že tři nominace v kategorii jsou občas trochu málo. Přijde mi to až trochu moc utáhnutý. 

Není právě ideální období pro vznik nějaké nové ankety, která by se věnoval i subžánrům? 
Upřímně? Aspoň, že už to položili pořadatelé Slavíků. Tam se schylovalo k velkýmu průseru. Moc dobře si to uvědomovali. Zaleží na tom, jestli vůbec nějaké ankety a soutěže potřebujeme.

Seš ve svých názorech docela otevřený. Co si například myslíš o tom, když se umělci angažují v předvolebních kampaních, jak tomu bylo třeba při volbě prezidenta? Dokážeš si představit, že bys veřejně podpořil třeba svého kandidáta? 
Já si myslím, že kdo se chce angažovat měl by se angažovat. V prezidentské volbě mě bavil Horáček, byl mi blízký jako umělec. Asi bych neměl problém mého „koně“ veřejně podpořit. Zrovna u něho by mi to nevadilo. 

Tenhle rozhovor děláme pro Pražskou Drbnu. Ty seš rodilý Pražák. Je něco, co tě na Praze štve? 
Jsou to detaily, ale já jsem pozitivní člověk, tak nad tím ani moc nepřemýšlím. Vadí mi třeba, když mi v létě v devět ráno jezdí pod okny uklízecí služba na čtyřkolce, která sbírá hovínka po psech. Jinak jsem ale spokojený člověk. 

Kde v Praze vlastně bydlíš?
Na Praze 2. 

Máš v okolí nějaká místa, kam rád vyrazíš? 
Poslední dobou rád zajdu s kamarády do Hajnovky. Na Zvonařce je taky super zahrádka. Naopak skvělý park je na Grébovce a celkově se mi líbí čtvrť Vinohrady.