Národní muzeum od čtvrtka 20. října návštěvníkům otevře výstavu Miro Žbirka: Roky a dni. Tu připravilo ve spolupráci s manželkou zpěváka Kateřinou. K vidění je přes tři sta exponátů ze soukromého života i showbusinessu, audiovizuální retrospektiva a tichá diskotéka.
Expozice je koncipována podle knihy Jana Vedrala Zblízka o Žbirkovi a rozdělena na 28 panelů.
„Před několika měsíci nás oslovila paní Žbirková s nápadem na tuto výstavu a my jsme ji velice uvítali. Výstava je chronologickým příběhem života a kariéry Miro Žbirky. Je také příběhem několika generací jeho fanoušků. Pro mě je to procházka hudební scénou druhé poloviny 20. století,“ řekl na tiskové konferenci ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
„Pojali jsme to muzikantsky, takže ten náš showbusiness jsme vnesli to do Národního muzea. To je to, co by se Mekimu hrozně líbilo, že sem vtahujeme jiný duch a jinou generaci,“ uvedla Kateřina Žbirková.
Panely jsou připevněny na kovové konstrukce, které se používají při stavbě podií na koncertech a jsou zapůjčeny přímo od firem, které je staví na festivalech.
„Máme tady boxy, které s námi jezdily na turné, jsou Mekyho kytary, jeho keyboard, na kterém skládal písničky, je tu spousta fanouškových věcí, které mi naposílali na moji výzvu na sociálních sítích. Poslali mi tři krabice věcí,“ popsala Žbirková.
„Jsou tu i rodinné předměty, některé jsou zatavené, protože jsem všechny zapřísáhla, aby se jim nic nestalo,“ doplnila Žbirková.
Lidé uvidí fotky z jeho dětství, dopisy fanoušků, oblečení a boty značky Converse, které nosil, gramofony i cenu Anděl.
Výstavu vymyslela a realizovalo studio Qubus. „Exponátů jsme měli poměrně dost, bezmála 350. Dlouho jsme přemýšleli, jakým způsobem je adjustovat. Vymysleli jsme tento způsob, který se nám zdál trošku punk, trošku elegantní. Byť nás muzeum na začátku upozorňovalo, že se setkáme se spoustou opatření, tak nám vyšlo vstříc ve všem, až na kouřostroj,“ řekl Josef Tomšej ze studia.
Součástí je i promítání audiovizuálních záběrů ze Žbirkova života, koncertů i dosud neviděných nahrávek. Protože má ale Národní muzeum limit 50 decibelů, lidé si audio složku mohou poslechnout na zapůjčených sluchátkách.
„Nechtěla jsem se moc dojímat, protože bych to nedodělala. Nechtěli jsme, aby to byla nějaká tryzna nebo něco smutného. Naopak jsme chtěli, aby se lidé pobavili, zasmáli nebo si užili tiché disco,“ uzavřela Žbirková.
Foto Eva Hradilová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
