Udržitelnost není jen krátkodobý trend, zajišťuje budoucnost firem

Není udržitelnost jen současný trend, který za pár let pomine?
Osobně si nemyslím, že to je jen trend. Vidíme to z více stran. Firmy jsou sledované spotřebiteli už několik desítek let, jak se chovají a jakým způsobem podnikají. V různých průzkumech se ukazuje, že spotřebitele udržitelnost zajímá, a jednoduše jim to není jedno. Navíc jsme součástí EU, která stále považuje cíle snižující produkci skleníkových plynů do roku 2050 za platné. A jak už jsem uvedla – to, že se firmy věnují udržitelnosti a investují do ní, tak jako je to v případě Nestlé, znamená, že investují do budování vlastní odolnosti. Pokud firmy řeší udržitelnost právě z tohoto pohledu, tak to ani nemůže být krátkodobý trend. Jak hospodaří zemědělci pěstující naše suroviny totiž není něčím, co by bylo možné změnit nebo zlepšit přes noc.

Jak jsou na tom firmy v Česku?
Nemohu mluvit úplně za všechny, ale rozdíly jsou značné. Obecně můžeme říct, že velké nadnárodní firmy již podnikají významné kroky, to po nich ostatně často vyžadují i akcionáři. Mezi středními a malými firmami v Česku existují rozdíly, které jsou dané přesvědčením vedení firem a také pravděpodobně oborem podnikání. Malé firmy mají v dnešní volatilní době a v době nejistoty v rámci dodavatelského řetězce mnoho starostí, na toto téma jim mnohdy nezbývají kapacity ani motivace. Některé to vnímají jako příležitost, jiné jen jako administrativní zátěž.

Vy vedete udržitelnost v českém a slovenském Nestlé, jak je na tom Nestlé v souvislosti s udržitelností?
V Nestlé je ta situace velmi specifická, protože kromě toho, že produkty dovážíme, tak je také v Česku vyrábíme. V České republice máme tři výrobní závody – čokoládovnu Zoru v Olomouci, která je domovem značky Orion, poté Sfinx v Holešově, kde vyrábíme např. produkty značky Jojo, a v severočeské Krupce vyrábíme vegetariánské a veganské produkty Garden Gourmet. Nejlépe samozřejmě dokážeme ovlivnit tu část, která je ve výrobě. Investujeme do technologií, jako jsou například termální čerpadla či zaokruhování vody a její následné využití např. na chlazení. Řešíme a vyvíjíme obaly, aby měly co nejlepší ochranné vlastnosti, ale zároveň byly co nejlépe recyklovatelné.

Největší roli nicméně hraje to, jak jsou pěstovány naše suroviny – jestli farmáři, kteří pěstují suroviny pro naše výrobky, hospodaří udržitelně a zda zapojují různé praktiky například regenerativního zemědělství. To má vliv na zdraví půdy, na níž hospodaří, na množství emisí a také na kvalitu surovin.

Jak by dle Vás měl v ideálním světě vypadat udržitelný výrobek?
To je těžká otázka. Možná bych začala filozoficky, dle mého názoru by se totiž udržitelnost měla prolínat celým produktem či službou. Začíná to tím, jaké suroviny potřebujete a jak jsou pěstovány, přes to, odkud je dovážíte, až po to, jak jsou produkty vyráběny. To znamená, jak efektivní je výroba, jaké jsou podmínky zaměstnanců, ale i jaké energie využíváte a jak pracujete se surovinami, aby se jimi zbytečně neplýtvalo. Dále pak do čeho takový produkt zabalíte, v případě potravin pak také musíte uvažovat o jejich bezpečnosti. Trochu skočím až k tomu, co se s vaším výrobkem děje doma u spotřebitele – jak jej připravuje ke konzumaci a co se stane například s jeho obalem a zdali je vytříděn a recyklován. Pořád zároveň musíte mít na mysli to, že nechcete vyrábět na sklad, takže váš produkt musí být konkurenceschopný a žádaný.

Každý produkt nebo značka také potřebuje reklamu a je potřeba tedy myslet i na to, jak udržitelnost atraktivně a bez greenwashingu odkomunikovat. Co jsou ta témata, která spotřebitele zajímají a jak jim pomáháme, aby se i oni sami chovali udržitelněji.

Pojem greenwashingu je s udržitelností často spojovaný. Vyhýbají se mu firmy, nebo se s ním pořád potkáváte?
Já věřím, že greenwashingu se firmy nedopouští záměrně, ale spíše z neznalosti, nepochopení nebo omylem. Není totiž snadné vždy posoudit, bez opravdu hlubších znalostí a souvislostí, jestli jde o greenwashing či nikoliv. Proto firma musí svůj produkt a vše kolem něj dobře znát a chápat. Je ale dobré si říct, že některé informace by měly být podloženy, například LCA studií.

A když se na téma podíváme z pohledu nakupujícího. Chce vlastně udržitelnost v produktu, který si kupuje? Případně, co si pod tím představuje?
Tohle je zajímavé téma. Už podruhé za sebou v rozmezí tří let jsme se spotřebitelů ptali, co si pod udržitelností představují. Co sami skutečně dělají a jestli jsou ochotni si za udržitelné produkty připlatit a také, co jsou podle nich důležité aspekty udržitelnosti. Asi třetina respondentů si spojuje udržitelnost s životním prostředím. To je asi ta nejviditelnější součást. Zároveň jsou stále v oblasti udržitelnosti citlivě vnímány obaly, kdy mají některé produkty příliš mnoho obalu nebo obsahují hodně plastu či dokonce zbytečný plast. Když se pak ptáme, co sami dělají pro udržitelnost, tak nejčastější odpovědí je, že si nosí vlastní nákupní tašky, neplýtvají jídlem a nakupují produkty v recyklovaných nebo znovupoužitelných obalech. Všichni ale vidíme, že obchody bez obalu už mají svůj boom za sebou. Často tedy existuje rozpor mezi tím, co si jako spotřebitelé o sobě myslíme a co naopak opravdu děláme.

Zákazník si nechce připlácet za udržitelnost, proto se udržitelnost musí stát součástí mainstreamu. Rozhodně by neměla být tématem pouze pro prémiové značky nebo luxusní zboží. A to vnímáme právě v Nestlé jako naši roli.

Měříte v Nestlé nějak úspěšnost v udržitelnosti?
Ano, měříme. Máme cíle pro všechny oblasti ESG. A o všech reportujeme, letos dokonce v úplně novém nefinančním reportu, který najdete na našich webových stránkách. Děláme i věci navíc, které přinášejí udržitelnost v dlouhodobém horizontu, jako je například vzdělávání dětí. Vedeme je k tomu, aby rozuměly, co a proč jedí, a byly tak poučenými konzumenty, kteří vědomě předcházejí zdravotním komplikacím. Proto jsem v Česku a na Slovensku opravdu hrdá na program Nestlé pro zdraví dětí, který vzdělává děti na základních školách v oblasti zdravého životního stylu. Učí je, co je to vyvážený příjem a výdej energie či jak má vypadat zdravý a pestrý talíř. Reagovali jsme i na potřeby škol a připravili ve spolupráci s nimi lekce o rizicích výživy, jakými jsou anorexie, bulimie a další, jak jim předcházet, ale i jak je poznat. Poslední, nejnovější, výuková lekce se pak zabývá udržitelností v potravinářství. Děti se občas domnívají, že jídlo se v supermarketu nějak vyskytne, ale vůbec si neumí představit, jaká je jeho cesta od farmáře až na jejich stůl. Výuková lekce Šetrně k planetě jim odkrývá, kolik práce a úsilí, ale i zdrojů, se za jejich jídlem skrývá. Materiály jsou navíc pro školy dostupné zcela zdarma.

Firmy často řeší ziskovost, je možné dosáhnout zisku a být zároveň udržitelní?
To není asi vždy snadná otázka. Často se ukáže, že kroky k udržitelnosti znamenají i ekonomický přínos. Dobrým příkladem mohou být investice do technologií ve výrobě. Lze to vidět na příkladu vody, kdy může být díky přečišťování znovu využita jako chladivo. Není třeba se ale vždy uchylovat k velkým krokům. Pokud doma zateplíte dům, je to také krok k udržitelnosti a v delším horizontu vám přinese úspory. Stejné je to i u firem. Čekat návratnost do dvou nebo tří let může být nereálné, ale v delším horizontu už je to jinak. Jsou i investice, které se nedají snadno vyčíslit, jako je třeba podpora zemědělců při přechodu na udržitelnější způsob zemědělství. A přesto tato investice dává smysl i ekonomicky, protože u vysoce ohrožených surovin, jakými jsou káva, kakao a další, jsou investice nutností. U těchto surovin totiž existuje vyšší riziko zasažení, zejména klimatickou změnou. Na jednu stranu si kávu s radostí dopřává většina z nás, bez podpory jejích pěstitelů se ale může stát, že oblíbená arabika bude jen těžko dostupná. Některé investice se tedy vrátí rychle a některé jsou prostě nutné bez ohledu na návratnost.