Na Bulovce řešili první podezření na opičí neštovice v Česku
V Česku dosud nebyl prokázaný žádný případ opičích neštovic, uvedl dnes Státní zdravotní ústav. Jeden podezřelý vzorek byl vyhodnocen jako negativní a žádné další podezření na výskyt onemocnění nemá ústav hlášený. V tiskové zprávě o tom dnes informovala mluvčí Státního zdravotního ústavu Štěpánka Čechová. Výskyt opičích neštovic v poslední době ohlásilo několik evropských zemí, mimo jiné Velká Británie, Španělsko, Portugalsko či Německo. Virové onemocnění obvykle trvá dva až čtyři týdny, většina pacientů se uzdraví.
První podezření na opičí neštovice v Česku prověřoval SZÚ ve spolupráci s infekční klinikou pražské Fakultní nemocnice Bulovka. Testy ale přítomnost viru neprokázaly. „V tuto chvíli tedy nemáme v České republice potvrzen žádný případ opičích neštovic a ani nemáme hlášený žádný další příjem podezřelého vzorku," shrnula Čechová.
Odborné veřejnosti rozeslal SZÚ takzvaný algoritmus, tedy jednotný návod, jak postupovat při podezření na opičí neštovice. Dokument popisuje, jak mají lékaři odebrat vzorek, jakým způsobem s ním naložit a doručit k vyšetření v SZÚ. „Celý řetězec postupu dobře funguje, což jsme ověřili už na prvním případu podezření na tuto nákazu," dodala mluvčí úřadu.
Podle dříve vydaného doporučení SZÚ by lékaři měli zvažovat možnost nákazy opičími neštovicemi při diagnostice pacientů, kteří vykazují typické příznaky onemocnění. Mezi první příznaky podle webu SZÚ patří horečka, zimnice, bolesti hlavy nebo svalů, po jednom až třech dnech se objeví typická vyrážka. Ta často postihuje nejprve obličej, poté se šíří i na další části těla.
Poprvé bylo onemocnění člověka nahlášeno v roce 1970 v Demokratické republice Kongo, následně v dalších zemích střední a západní Afriky. Případy mimo Evropu jsou spojeny buď s cestováním nebo dovozem zvířat. Virus se předává z člověka na člověka fyzickým kontaktem včetně sexuálního styku. Ze zvířete na člověka se nemoc může přenést kousnutím, poškrábáním, přípravou masa divokých zvířat nebo kontaktem s jejich tělními tekutinami, ale také například z kontaminované podestýlky.
Nemoc obvykle trvá dva až čtyři týdny, většina pacientů se uzdraví. Studie z Afriky prokázaly smrtnost asi 3,6 procenta, u neočkovaných proti pravým neštovicím až deset procent. Ohroženi jsou zejména lidé s oslabenou imunitou, smrtnost je vyšší u dětí a mladých dospělých.
