Mojí nevýhodou bylo to, že nejsem Romka, říká romská poradkyně Prahy 3. Post se osvědčil, pokračovat bude další dva roky

„Než byl projekt zahájen, říkali jsme si, že tu máme poměrně velkou národnostní menšinu, ale zároveň netušíme, jaké jsou přesně její potřeby. Jak se jim žije na Praze 3, jestli jim vyhovuje komunikace s úřadem, jestli jim nabízíme služby, které potřebují,“ sdělila na tiskové konferenci místostarostka Prahy 3 pro sociální oblast Nikol Marhounová (Piráti).

Podle údajů městské části žije na území Prahy tři dva tisíce Romů. Celkový počet obyvatel je osmdesát tisíc. Proto se zrodila myšlenka najít romského poradce, styčný bod pro úřad i samotné Romy. „Myslím, že se to velmi povedlo, a že to zafungovalo,“ konstatovala Marhounová. 

Praha 3 dvou obcí v České republice, která má romskou poradkyni. Další kde Tábor, fungují na této pozici lidé dva.

S diskriminací Romů se setkala na komerčním trhu s bydlením

V Praze 3 tento post od listopadu roku 2021 zastává Veronika Polášková. Projekt, v rámci kterého pozice vznikla, končí 30. dubna, Polášková ve své práci ale bude další dva roky pokračovat. „Cílem bylo posílení inkluze postavení Romů prostřednictvím zajištění péče a podpory,“ sdělila Polášková. 

„Pracovala jsem s klienty na základě dobrovolnosti. Byla jsem tam pro ně, když mě potřebovali, ale ve chvíli, kdy se mnou spolupracovat nechtěli, tak jsem neměla a ani nechtěla mít nástroje, kterými bych je nutila.“

Hlavním problémem, se kterým lidem pomáhala, bylo bydlení. „Když jsme si vymezovali témata, o kterých jsme si mysleli, že se budou opakovat, měli jsme tam například diskriminaci. Nemůžu říct, že kromě komerčního trhu s bydlením, bych se s ní setkávala,“ konstatovala Polášková. Častá byla i spolupráce s úřadem práce, například nevyplácení dávek v termínech. 

„Také jsme si vždy na začátku řekli, že já nejsem OSPOD, já nebudu nikam nic hlásit"

Důvěru si podle svých slov buduje stále. „Mojí nevýhodou bylo to, že nejsem Romka. Což klienti vnímají, ale ne všichni. Často jsem se setkala s tím, že když přišlo poté, co jsme spolu mluvili po telefonu, říkali, vy teda nejste Romka, ale do telefonu jste tak zněla.“

Ve velké většině ale společnou řeč našli. „Zjistili, že můj kontakt s nimi nebyl tak úřednický, jak očekávali. Také jsme si vždy na začátku řekli, že já nejsem OSPOD, já nebudu nikam nic hlásit, nebudu na nikoho bonzovat, pokud to nebude problém, který se hlásit musí. A to bylo od začátku nastavené. Postupem času zjistili, že mi mohou věřit.“

Nároky klientů se podle Poláškové lišily. Někteří přišli nárazově s jedním úkonem, s velkou částí ale pracuje průběžně od začátku projektu až do teď. „Sice přijdou s jednou zakázkou, ale po anamnéze zjistím, že k tomu, abychom se dostali na závěr, musíme udělat další deset úkonů, které jsou před tím.“

Klientů měla desítky, kontaktů ale v řádů stovek. „Nebylo to o tom mít na den pět klientů, které vylifruju a půjdou.“

Městská část chce zřídit školku na zkoušku, aby si děti i rodiče zvykly

V rámci své funkce se účastila pracovní skupiny pro romskou menšinu, kde s ostatními řešili danou problematiku, absolvovala pracovní cesty do Norska a na Slovensko. Závěrečného workshopu, kde sdíleli své zkušenosti, se zúčastnili i zástupci jiných pražských městských částí, které se o projekt také zajímají.

„Romští poradci jsou na městských částech, jsou tam ale třeba jen na 0,1 úvazku. Jen proto, aby tam byli. Ale je to strašně málo času, abyste se tomu věnovali, když k tomu máte další kumulované funkce, které se z pohledu úřadu mohou zdát důležitější,“ řekla Polášková. Podle ní by na pozici klidně mohli být i dva lidé. 

Organizovali i kulturní akce jako vernisáže, divadelní představení, koncerty, mikulášskou nadílku či připomínku romského holocaustu.

Městská část také nechala vypracovat analýzu, aby se seznámila s tím, co místní romskou menšinu nejvíc trápí. Stejně jak uvedla Polášková, je to hledání bydlení v komerčním sektoru. K tomu třeba i kapacity zdravotnických zařízení nebo motivace rodičů posílat děti do škol.

„Identifikovali jsme, že pro romské rodiny může být problematické nastoupit do povinného předškolního roku. Chtěli bychom proto otevřít takové školičky, kde půjde třeba jen o dvě hodiny dvakrát týdně. Takový zvykací režim, aby se rodina a dítě seznámilo s prostředím instituce,“ uvedla Marhounová.