Sázel branky za československou reprezentaci, oblékal dres pražské Bohemky, okusil zahraniční soutěže i mistrovství světa a brněnské Zbrojovce pomohl k jedinému ligovému titulu z roku 1978. Osud s fotbalistou Petrem Janečkou ale zamával. Zřekla se jej rodina, odbyl si trest ve vězení, žije na ulici a smutek zahání čas od času i nejednou skleničkou alkoholu.
O peripetiích čtyřiašedesátiletého fotbalisty se napsalo v minulosti mnohé. Rodák ze Zlína, respektive z Gottwaldova, jak sám bývalý ligový útočník hrdě říká, je od roku 2007 na ulici a žije ze státní podpory. I přes mnohé Janečkovy pokusy o návrat k normálnímu životu se jeho situace nezměnila ani v roce 2022.
Na bývalého kanonýra, který si stále pečlivě udržuje pověstný knír, je možné narazit v restauračních zařízeních v moravské metropoli, kde o svých zážitcích z fotbalové kariéry vypraví nejen fotbalovým fanouškům, ale i náhodným návštěvníkům. Dříve narození fandové kopané si ještě vybavují, jak ve své době jeden z nejrychlejších hráčů československé ligy se schopností pohotově zakončit zatápěl obranám soupeřů. Mladší jen žasnou nad tím, jakým směrem se život bývalého mistra československé ligy ubírá.
Janečka žil několik let ve starém favoritovi, který mu ale ukradli. Posléze přespával převážně na ulici, kterou občas vyměnil za ubytovnu, noclehárnu nebo složil hlavu u bývalých spoluhráčů, kteří se někdejšímu spoluhráči podobně jako další pokoušeli pomoc. Pomocnou ruku podali Janečkovi mnozí bývalí spoluhráči či kamarádi. Ku příkladu extrenér Zlína Bohumil Pánik nebo zbrojovácké legendy v čele s Karlem Kroupu, Karlem Jarůškem či Josefem Mazurou. Jenže v současné době si už většina přátel na Janečku podle něj vzpomíná stále méně, a tak se protlouká životem, jak nejlépe umí sám.
„Jsem pořád bezdomovec, ale slušný,“ tvrdí návštěvníkům brněnského baru Janečka, jenž poprvé nakoukl do nejvyšší soutěže jako osmnáctiletý v sezoně 1977/78 v dresu Zbrojovky Brno, jež si tehdy v čele s trenérem Josefem Masopustem vytáhla útočníka z třetiligového Zlína, kde byl nejlepším střelcem soutěže.
Život někdejšímu hráči Zlína, Zbrojovky či pražských Bohemians, jenž oblékl ve 39 zápasech československý reprezentační dres včetně mistrovství světa 1982 ve Španělsku, vystavil po konci profesionálního fotbalu několik překážek. Prošel si rozvodem, pozbyl veškerý majetek nebo autem srazil pod vlivem ženu s kočárkem, za což si odpykal trest ve vězení. Po návratu z nápravného zařízení věřil, že se věci obrátí k lepšímu. Nestalo se. Přístřeší nachází stále pod mostem v Brně či Horních Bojanovicích na Břeclavsku nebo složí hlavu v nonstopech.
„Vím, že moje vnučka ani netuší, že má druhého dědu. Dcera i rodina se mě zřekla,“ říká smutně střelec 105 ligových branek, který se po fotbalové kariéře několikrát pral, více či méně úspěšně, se závislostmi na alkoholu či automatech.
I když v životě zažil mnohé, na fotbalové zážitky si stále živě vzpomíná. Aby také ne, má se čím chlubit. Za Československo třeba vstřelil v přípravě na mistrovství světa v poslední minutě vyrovnávací gól Brazilcům před více než sto tisící diváky na stadionu Maracanã. Fandům také rád živě popisuje svoji první ligovou branku proti Plzni na stadionu za Lužánkami nebo tasí historky o tom, jak reagoval trenér Masopust na to, když zjistil, že je náruživým kuřákem. Ostatně vášeň pro kouření mu zůstala dodnes.
„Řekl jsem, trenére, mě naučili kouřit a pít pivo ti staří mazáci, jiný už nebudu. Myslím, že to vzal a nechával mně volnost,“ vzpomíná fotbalista bez domova, kterého alespoň těší to, že brněnská Zbrojovka míří k návratu do nejvyšší soutěže, i když na její zápasy nechodí. Starosti má totiž úplně jiné...
Foto fotbal-nadacefi.cz, Petr Škubal
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
