Světové hvězdy bavily v Chabrech. Chyběly jen gripeny, smál se hostitel Šmicer

Moderátor Libor Bouček křičí do mikrofonu: „Dámy a pánové, tohle je člověk, který někdy nemá rozum, ale má obrovské srdce. Vzal si do hlavy tuhle myšlenku a dnes jsme všichni jeho hosty. Vladimííír Šmiceeer!“ Více než dva tisíce lidí propuklo v hromový aplaus.

„To je něco neuvěřitelnýho, úžasnýho,“ opakoval pod slunečníkem Ladislav Vízek, legendární mistr kliček a Šmicerův tchán. Měl v očích slzy dojetí.

Kdo se podíval na nastoupené mužstvo světových a českých fotbalových celebrit, musel se také štípnout do tváře, jestli se mu to nezdá. Vítězové Ligy mistrů, vicemistři Evropy, mistři bundesligy, věhlasní angličtí kanonýři. Shrňme to – tolik super star v obci s šestašedesáti ulicemi na pražském okraji, o tom se v Dolních Chabrech bude povídat minimálně dalších sto let.

„Je to radost. Pojďme si to společně užít,“ zavelel hostitel Vladimír Šmicer.

Dudek přijel z Krakova, Hamann z Mnichova

Má opravdu skvělé kamarády, kteří si ho váží. Jerzy Dudek, brankář, který vychytal pro Liverpool penaltový rozstřel ve finále Ligy mistrů v roce 2005 s AC Milán, přijel kvůli němu autem v parnu z polského Krakova. Dietmar Hamann, šampion bundesligy s Bayernem Mnichov a momentálně jeden z nejuznávanějších fotbalových expertů v Německu, vážil za kámošem z liverpoolské kabiny cestu z bavorské metropole.

Pro Emila Heskeyho, Robbieho Fowlera, Jasona McAteera poslal Šmicer speciál do Anglie. Aby ne, když první má za anglické reprezentační áčko 62 startů, druhý nastřílel na Anfieldu bezmála 200 gólů a třetí byl bek par excellence.

Ale z domova se k nim připojila opravdová esa. Patrik Berger, Jan Koller, Karel Poborský, Vratislav Lokvenc, Erich Brabec nebo Tomáš Hübschman.

Dlouho se čekalo, jestli mezi nimi bude i Pavel Nedvěd. Majitel Zlatého míče France Footballu nakonec dorazil. A od prvního okamžiku ukazoval, že v něm pořád jsou stejné fotbalové ingredience jako v dobách největší slávy. Pořád běhal, nabízel se a stihl také upozornit asistenta, že nefauloval, i když on měl na to jiný názor.

Zahrál si i Voráček

Hvězdný tým vůbec od úvodního hvizdu potvrzoval, že fotbalové umění se nezapomíná. Byť rychlost už spousta z nich s přibývajícími křížky na krku vyprchala, v noze to budou mít všichni až do smrti. První gólová akce na to udělala reklamu.

Akci po pravém křídle zatáhl francouzský internacionál Pongole, pak tajminkově přesně do kroku poslal balon za obranu habánovi Janu Kollerovi, který jej přeposlal bleskově na vzdálenější tyč. Lišák Fowler míč pustil za záda, kam naběhl zpěvák Vojtěch  Dyk, který fotbalistům fušuje rád do řemesla, a do prázdné sítě otevřel stav.

„Chceme VAR,“ dožadovali se domácí fanoušci. Leč marně. I když exhibici na vesnickém stadionku snímal větší počet televizních kamer, než na běžném ligovém zápase, kalibrovaná čára nebyla k dispozici.

V dobré náladě se nesly i zbývající minuty. Převaha světových virtuozů nad chaberskými legendami, jejichž klub vystoupal nejvýše do pražského přeboru, byla znatelná. Ale to domácím nevadilo. Nikdy v životě si proti takovým borcům nezahráli a už ani nezahrají.

Do listiny střelců se v druhé půli zapsal i hokejový bůh Jakub Voráček, třetí nejúspěšnější Čech v kanadsko-americké NHL. I v kopačkách mu to lepí znamenitě.

Světové super hvězdy si z trávníku odnesly vítězství 6:1. O jediný gól oslavenců se z penalty symbolicky postaral Šmicerův syn Jiří. „Kdybych nedal, poslouchal bych to tady dlouho,“ usmíval se Šmicer junior. Zářili ovšem všichni.

„Bylo to výjimečné odpoledne,“ řekl Robbie Fowler, „Vláďu nešlo odmítnout."

Také předzápas stál za to. V dresu československých internacionálů se to hemžilo osobnostmi. Reprezentační trenér Ivan Hašek vzal na sebe roli dispečera. Horst Siegl se zhostil tradiční úlohy excelentního zakončovatele. Franz Straka a s Tomášem Řepkou řídili obranu z pozice stoperů.

Straka bojoval proti dehydrataci organismu v třicetistupňovém vedru originálním způsobem. Během zápasu si nechal donést na trávník čerstvě načepovanou studenou dvanáctku z místní restaurace Pergola. „Ještě jsem to nikdy neviděl. Ale je to pan Straka, takže to musíme respektovat,“ glosoval to hlavní rozhodčí.

Trampolíny vyměnili za stan pro V.I.P.

Po utkání si veteráni foukali bolístky.

„Na hřišti to bylo fajn, ale teď se z toho budu pár dní dostávat. Bolí mě kolena,“ hlásil kouč národního mužstva Ivan Hašek, jenž v Dolních Chabrech dohrával závěr kariéry. „To bylo před dvanácti nebo patnácti lety,“ pravil.

„Bolí mě palce,“ přidal se někdejší sparťanský ostrostřelec Horst Siegl. Ještě, že má v koncovce stále neomylnou hlavu. Jeho tým vyhrál nad chaberským týmem šedesát plus 4:2.

Ale o výsledek ani tady nešlo.

Byla to prostě světová zábava na vesnici v Praze. Však také chaberské hřiště prošlo kvůli nevídané exhibici radikální proměnou. Za střídačkami vyrostly dvě velké tribuny. Na protilehlé straně dětské trampolíny musely ustoupit obřímu stanu pro V.I.P. hosty, ve kterém se o dva dny dříve postaral o zatěžkávací zkoušku oblíbený pořad komediálních stan upů Na Stojáka. Ozdravovací kúrou prošel místní trávník.

„Jsem nadšený a Chabry žijou dál"

„Jen za bránou u slepic jsme nemohli postavit tribunku,“ prohodil Vladimír Šmicer s odkazem na zahrádky rodinných domků nalepených na plot hřiště. „A gripeny, které by přeletěly nad stadionem a zanechaly by po sobě zelenobílý kouř, jsme taky neobjednali. To už by bylo moc,“ rozesmál se.

Hromada úsilí a bezesné noci, které před akcí podstoupil, se vyplatily.

„Jsem nadšený a Chabry žijou dál,“ uzavřel nadšený Vladimír Šmicer nezapomenutelné oslavy sto let fotbalu v Dolních Chabrech.

Měl pravdu. Byla to pecka!