Sport

Stadion na ostrově Štvanice hostil historicky první zápas na umělém ledě už před 90 lety

WWendy3 minuty čtení19. 1. 2021, 9:00

Stadion Štvanice · Foto: neznámý (unknown), Public domain, via Wikimedia Commons

Zimní stadion na pražské Štvanici v Praze 7 byl prvním stadionem s umělou ledovou plochou v tehdejším Československu. Stával na ostrově Štvanice a první hokejové utkání se zde uskutečnilo před 90 lety, 17. ledna 1931. A právě na tomto stadionu v roce 1947 vyhrál československý národní tým Mistrovství světa v ledním hokeji. Ačkoliv byl stadion v roce 2000 prohlášen kulturní památkou, byl v roce 2011 pro svůj havarijní stav zbořen.

Historie stadionu se začala psát na konci 20. let 20. století

Historie Zimního stadionu Štvanice se začala psát 15. března 1929, kdy se rozhodlo o přidělení pozemků na stavbu stadionu. Stalo se tak pod vlivem úspěchu na mistrovství Evropy v ledním hokeji v roce 1929, které českoslovenští reprezentanti vyhráli.

Josef Fuchs (1894–1979), český architekt a stavitel, byl žákem Josipa Plečnika známého slovinského architekta, který významně přispěl k dnešní podobě Pražského hradu. Fuchs vedle zimního stadionu na Štvanici navrhl také Veletržní palác v Holešovicích nebo řadu významných pražských vil.

Stavba samotného stadionu však začala až o rok a půl později, a to pod taktovkou architekta Josefa Fuchse, který budovu projektoval ve funkcionalistickém stylu. Zajímavostí je, že chladírenské zařízení pocházející z Brna údajně bylo schopné vyrobit čtyři centimetry tlustý led za dvě hodiny.

První zápas v lednu 1931, a rovnou s Kanaďany

Stavba stadionu pokračovala velmi rychle, a tak se zde již 17. ledna 1931 v provizorních podmínkách uskutečnilo utkání LTC Praha s Manitoba University Graduates z Kanady, které skončilo 0:2. Historicky prvnímu zápasu v Československu na umělém ledu přihlíželo 7000 diváků. Den nato zde sehrála první mezinárodní utkání proti Kanaďanům i československá reprezentace. Zápas skončil remízou a posluchačům jej skrz rozhlas zprostředkoval sportovní redaktor a komentátor Josef Laufer.

Plocha stadionu měla 90 krát 34 metrů a byla rozdělena na dvě části. Z toho prostor 60 krát 30 metrů byl určen pro hokejové zápasy. Na tribuny se vešlo až 10 tisíc diváků. Některé tribuny byly kryté a dokonce pojízdné. K dispozici byla také kavárna. Sportovcům byla k dispozici na stadioně kromě skříněk a ohřívárny také posilovna.

V provizorních podmínkách byl stadion další měsíce s tím, že přes léto měla proběhnout dostavba, kterou se však i kvůli nastávající hospodářské krizi nepodařilo dokončit. Pražský magistrát musel přislíbit nízký roční nájem i úlevu na daních, aby stadion se všemi závazky převzala do nájmu firma Ing. Keclíka, která na něm původně prováděla pouze stavební práce. A právě kvůli stavebním pracím se zde nemohlo konat mistrovství Evropy v roce 1932.

K oficiálnímu otevření stadionu došlo až 6. listopadu 1932, kdy zde došlo k zápasu československých hokejistů s Francouzi, kterého se zúčastnilo 6000 diváků.

Hostil čtyři mistrovství světa, ale jeho konec vítězný nebyl

Stadion postupně v letech 1933, 1938, 1947 a 1959 hostil čtyři mistrovství světa v ledním hokeji a domácí reprezentaci se na všech podařilo získat medaili. K zastřešení stadionu došlo v roce 1953, a to kvůli mistrovství Evropy v basketbalu žen.

V roce 1968 byl stadion opraven, ale jeho jednotlivé části byly v dalších letech pro neudržitelný stav postupně uzavírány. V roce 2000 se stadion stal kulturní památkou, následně jej však poškodila povodeň v roce 2002. Občanskému sdružení APeX CLUB se však v rekordně krátkém čase dvou měsíců podařilo obnovit jeho provoz. V roce 2008 vypovědělo město bez udání důvdu nájemci smlouvu, který se sice soudně bránil, ale přesto soud platnost výpovědi potvrdil. Stadion byl uzavřen a začal chátrat.

Na začátku ledna 2011 bylo nařízeno vyklizení stavby a 28. května 2011 začala demolice objektu, která trvala přibližně 20 dnů.