Hvězda Praha, olympijské zlato i kandidatura za Dělnickou stranu. Ota Zaremba slaví 65 let
Vzpěrač Ota Zaremba, který se narodil 22. dubna 1957, dosáhl největšího úspěchu své kariéry na olympijských hrách v Moskvě 1980, kde nečekaně vybojoval zlato ve váze do sta kilogramů. Díky tomu patřil v tehdejším Československu k nejpopulárnějším sportovcům. Později poznal i odvrácenou stranu úspěchu, kvůli zdravotním problémům a nedostatku finančních prostředků se octl na dně. Zdraví někdejšímu světovému rekordmanovi komplikuje život dodnes.
Olympijské zlato v Moskvě
Rodáka z Karviné přivedl ke vzpírání v 15 letech jeho bratr Miloš. Po vojenské službě v Rudé hvězdě Praha se vrátil do Baníku Havířov, kde se ho ujal trenér Emil Brzóska. Výrazněji na sebe Zaremba poprvé upozornil na mistrovství světa 1979 v Soluni, kde v kategorii do 100 kilogramů získal stříbro v trhu a ve dvojboji obsadil čtvrté místo. Přesto s ním následující rok na hrách v Moskvě - které ovšem poznamenal bojkot západních států - nikdo příliš nepočítal.
Favoritem celé soutěže byl domácí borec a původní sovětská dvojka Igor Nikitin, jenž v nové olympijské hmotnostní kategorii do 100 kilogramů nahradil Davida Rigerta. Zaremba získal už v trhu na Nikitina výkonem 180 kg dvouapůlkilogramový náskok a ve vítězném tažení pokračoval i ve své jinak slabší disciplíně - nadhozu. Postupně dostal nad hlavu 205, což byl v tu chvíli jeho osobní rekord, 210 i 215 kilo. A protože Nikitin na 220 kg selhal, senzace byla na světě.
Světové rekordy i neúspěch v Dělnické straně
V roce 1981 Zaremba čtyřikrát překonal světový rekord, ale na MS v Lille si vykloubil pravý loket a musel na operaci. Na pódia se vrátil až o tři roky později na ME ve Vitorii, kde skončil čtvrtý ve dvojboji a v trhu vybojoval bronz. Kariéru ukončil kvůli zdravotním problémům v roce 1987 a přes pozdější přiznání k užívání steroidů ale odmítá, že by potížemi byl doping. „Když o něco šlo, trénoval jsem až do úmoru. Dal jsem do toho všechno. Je to obrovská dřina a nese to s sebou i následky," řekl.
Po konci kariéry nastoupil vyučený důlní zámečník na šachtu, po odchodu z dolu zasklíval okna, pracoval v bezpečnostní agentuře a pustil se i do podnikání, avšak neuspěl. Po vážné autonehodě v půli 90. let žil jako nezaměstnaný jen z částečného invalidního důchodu, takže musel prodat olympijské zlato. Později založil v Horní Suché vzpěračskou školu, kde trénuje své nástupce. V roce 2010 vstoupil do Dělnické strany sociální spravedlnosti, za níž několikrát neúspěšně kandidoval ve volbách.
