Po předchůdci Štefánikova mostu se začalo jezdit před 70 lety. Byl čtvrtým mostem přes Vltavu
Štefánikův most je jedním ze silničních mostů vedoucích přes Vltavu. Dlouho byl však v Praze pouze jediný most, a to ten nejznámější – Karlův. Druhé přemostění přes řeku nastalo až v roce 1841. To byl otevřen předchůdce nynějšího mostu Legií. V roce 1850 byl do provozu uveden železniční Negrelliho viadukt a v roce 1868 předchůdce nynějšího Štefánikova mostu – most císaře Františka Josefa I. Nynější Štefánikův most, který byl dříve nazýván Švermův, byl do provozu uveden přesně před 70 lety, 29. září 1951.
Eliščin most jako třetí most přes Vltavu a ne přes Temži
Předchůdce Štefánikova mostu, visutý řetězový most císaře Františka Josefa I., byl třetím pražským mostem a postaven byl v letech 1865–1868. Lidově byl nazýván Eiščin most, a to podle císařovy manželky Alžběty (Elišky). Most navrhl anglický inženýr Rowland Mason Ordish. Zajímavostí je, že původní návrh, který využíval soustavu lan, byl původně určen pro Albert Bridge v Londýně. Jenže stavba mostu přes Temži se opozdila, a tak se Ordish rozhodl postavit most jako první v Praze.
Most byl slavnostně otevřen 13. května 1868. O třicetl let později byl zesílen a řetězy byly vyměněny za ocelová lana. A právě od roku 1898 po mostě vedla tramvajová trať. Další zajímavostí je, že v letech 1891 až 1900 fungoval na protivodní straně provizorní dřevěný most. Ten měl posílit dopravní kapacitu do Královské obory, a to v souvislosti s Jubilejní výstavou.
Štefánikův i Švermův most
Po vzniku Českoslovenka byl v roce 1919 most nazýván Štefánikův, a to až do roku 1940. O rok později byl uzavřen a v letech 1946–1947 byl demontován. Nejcennější depozitáře mostu mohou lidé najít v Národním technickém muzeu v Invalidovně. Paralelně bylo s mostem vystavěno dřevěné provizorium pro pěší a tramvaje. Nový železobetonový Štefánikův most byl postaven v letech 1949–1951 a dostal jméno Švermův.
Most, který byl pojmenován po zákládajícím členu KSČ Janu Švermovi, je dlouhý 243 metrů a tvoří jej tři segmentové oblouky. Ty mají rozpětí 59 až 65 metrů. Autory projektu byli Oldřich Širc, Vlastislav Hofman a Václav Dašek. Vůbec poprvé byly při výstavbě použity skruže z ocelových trubek, které tvoří vzdušné konstrukce. A místo asfaltové dlažby, která se příliš neosvědčila na Jiráskově mostě, zde byly použity malé žulové kostky dvanáct krát dvanáct centimetrů.
Dne 26. září 1951 pak proběhla zatěžkávací zkouška a pravidelný provoz byl zahájen o tři dny později, 29. září 1951.
Štefánikův most je nyní již dvanáctým mostem přes Vltavu od jihu. Napojen je na Letenský tunel, který byl vybudovaný v letech 1949–1953. Nedaleko mostu byla umístěna socha Jana Švermy. Most byl pak v roce 1997 přejmenován na Štefánikův. Jeho poslední velká rekonstrukce se uskutečnila v roce 2007.
