Jak se bránit před duchy a proč se jí slepice i s pařáty? Přečtěte si reportáž ze Sapy
Nedělní dopoledne, kdy vyrážím do pražské vietnamské tržnice SAPA, je krásně slunečné. Když tedy před hlavním vchodem do areálu vidím asi třicet lidí v barevném oblečení meditovat na trávě, přisuzuji to pěknému počasí. Dave Jack Nghiem, který v areálu pracuje, mě ale rychle vyvede z omylu. „Tohle se tu dělá velmi často, je to taková tradice, kterou si Vietnamci přivezli z vlasti. I doma ve Vietnamu se lidé schází na různých prostranstvích, někdo dá na zem reproduktor, pustí hudbu a všichni začnou cvičit jógu nebo meditovat,“ vysvětluje.
Před vchodem do tržnice se sešlo zhruba stejně jogínů jako turistů. Pro zájemce o vietnamskou kulturu v Česku se totiž dnes koná prohlídka areálu. Naši dvanáctičlennou skupinku má na starosti právě Dave a své vyprávění začíná stručnou historií Vietnamců v Česku.
Obrácený banán? Vajíčko!
První Vietnamci do České republiky přišli už v padesátých letech. Byly to takzvané Chrastavské děti, které přišly o rodinu během války. Hlavní vlny ale proběhly až o dvacet let později a po sametové revoluci. „Mnozí Vietnamci se tady usadili a rozjeli svá podnikání. Primárně začínali v tržnicích, prodávali oblečení a textil dovážený z Asie. A později se přesunuli k večerkám,“ shrnuje Dave.
Ze začátku žili ve velmi uzavřených komunitách. Evropská kultura na ně ale přesto měla silný vliv, a to obzvláště na druhou generaci, která už se narodila v Česku. Pro tyto potomky se vžil výraz banánové děti, který ilustruje, že sice mají vietnamský původ, tedy žlutou slupku, ale jejich osobnost je ovlivněná evropským prostředím.
„Opakem banánových dětí,“ popisuje Dave, „jsou vajíčka – svrchu bílá, vevnitř žlutá.“ Toto přízvisko prý proto používají pro lidi, které vietnamská kultura zajímá a sympatizují s ní.
„Zdobená brána má odhánět inspekci“
Během prohlídky se bavíme o kulturních blízkostech i vzdálenostech, které Češi a Vietnamci sdílí. Před místním řeznictvím si povídáme o jídle. „Ve Vietnamu musí mít slepice hlavu, pařáty i vnitřnosti, což v běžném českém řeznictví prostě neseženete, ale tady ano. Tradice u nás totiž velí nevyhazovat jídlo a zpracovat ze zvířete vše, když už kvůli nám zahynulo. To lidem, kteří naši kulturu neznají, může připadat divné. Abychom si ale spravili pověst, máme tady i oficiální řeznictví,“ ukáže Dave na krámek s nápisem Maso, „kde se prodává stejné maso jako jinde v Praze.“
Hlavní vchod do tržnice vede přes celkem nevzhledně vyhlížející panelový dům, kde kromě kanceláří najdete i centra pro doučování vietnamských dětí. Další z vchodů ale zdobí majestátní brána, která vypadá, jako by byla přímo z Vietnamu. „Brány ve Vietnamu mají odhánět zlé duchy a vlivy,“ vysvětluje Dave. „Tady konkrétně v tomhle případě má odhánět inspekci,“ vtipkuje.
„Správci v noci dávají autům botičky“
SAPA je takový svět sám pro sebe. Má i vlastní nepsaná pravidla, která se hodí znát. V areálu najdete všechno od prodejny potravin přes kadeřnictví až po cestovní kancelář, bydlet se tu ale nesmí – většina prodejců proto bydlí na Libuši a v blízkém okolí tržnice. „Doporučoval bych vám neparkovat tady přes noc. Správci to nemají rádi a dávají autům botičky,“ doplňuje Dave.
Tržnice má i svůj hasičský výbor. Ten bohužel vstoupil do obecného povědomí hlavně kvůli rozsáhlým požárům areálu. Největší z nich z roku 2008 vydržel více než týden, než byl uhašen. Místní jednotka má zázemí přímo v Sapě a má i vlastní devítimístné telefonní číslo. „Když vypukne požár, na místě se sjedou dva vozy hasičů: pražští a místní. Spolu moc nekooperují, takže to někdy vede k neshodám,“ říká náš průvodce.
Čím víc devítek, tím víc štěstí
„Vietnamské náboženství a kultura jsou postavené na tom, že všichni drží pohromadě,“ vysvětluje Dave, když vcházíme do prostoru chrámu, který se zde také nachází. „Jak ve Vietnamu, tak tady v Česku je pro nás komunita hodně důležitá.“
S vírou a pověrčivostí souvisí vietnamské poznávací značky aut. „Hodně Vietnamců si pořizuje personalizované espézetky. Většinou jsou na nich devítky, protože věří, že čím větší číslo, tím víc štěstí budou mít,“ říká Dave.
Dave a jeho kolegové po tržnici provádí se společností Sapa Trip, která kromě exkurzí nabízí i například kurz vietnamské kuchyně nebo tradiční kávu a čaje. Mladá vietnamská generace už ale podle něj budoucnost v tržnici nehledá. „Neznám žádné mladé Vietnamce, kteří by chtěli pracovat ve večerkách. Místo toho se věnujeme novým oborům, znám vietnamské doktory, herce, umělce… Takže je podle mě možné, že večerky zaniknou,“ myslí si Dave. Je tedy otázkou, jestli za pár let ještě zbude někdo, kdo bude v areálu obchody provozovat.
