Na Hradčanech se otevírá zrekonstruovaná Bílkova vila. Nabízí novou expozici
Po více než půlroční rekonstrukci se v úterý návštěvníkům znovu otevře Bílkova vila v Praze na Hradčanech. Neobvyklou stavbu vystavěl sochař a grafik František Bílek (1872 až 1941) podle vlastních plánů, dnes slouží prezentaci jeho tvorby. Při poslední rekonstrukci se z domu odstraňovaly nepůvodní prvky vzniklé při předchozí instalaci.
Bílkovu vilu od 60. let spravuje Galerie hlavního města Prahy
„Rekonstrukce vedla k tomu, aby atmosféra prostor, tak, jak si je Bílek sám navrhoval a doplňoval kovovými a keramickými prvky, přišla k uplatnění," řekl novinářům kurátor expozice Martin Krummholz. Záměrem při tvorbě nové expozice podle něj také bylo rozvrhnout exponáty, aby každá prostora byla nějak specifická a reprezentovala nějaké téma jeho tvorby.
„Nová stálá expozice vzniká v souvislosti s právě dokončovanou novou expozicí Bílkova domu v Chýnově, která by měla představovat druhou polovinu jeho tvorby. V Praze jsou to monumentální díla a počátek jeho tvorby, kdežto do Chýnova jsme se snažili nainstalovat druhou část jeho tvorby a akcentovat historickou problematiku," uvedl Krummholz.
Bílkovu vilu od 60. let spravuje Galerie hlavního města Prahy. Ve stálé expozici jsou kromě původního vybavení interiéru prezentována Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.
„Život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den“
Pražská vila měla podle Bílka vyjadřovat „Život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den. Mnohé klasy svázány ve snopy - sloup. Některé ze sloupů nedostavěny, protože ničeho nenesou". Segmentovitý půdorys stavby lze číst jako stopu kosy sklízející obilí. Nápadný je rovněž tvar sloupů připomínajících staroegyptskou chrámovou architekturu. Režná cihla a hrubě opracovaný kámen přibližují dílo přírodě a lidské práci. Nepravidelně členěnému interiéru dominuje vysoký ateliér jako přirozené pracovní a duchovní středisko stavby.
Bílkovo dílo bylo od počátku formováno hlubokou zbožností, kromě biblických námětů se Bílek zajímal i o národní dějiny a myšlenky českých náboženských reformátorů. Jedním ze stěžejních námětů byla například postava Mistra Jana Husa. Zásadní vliv na Bílkovu tvorbu mělo také přátelství s malířkou Zdenkou Braunerovou, s básníky Juliem Zeyerem, Jakubem Demlem a především pak s Otokarem Březinou, jehož poezii Bílek často výtvarně doprovázel.
Přátelství a spolupráci Bílka s Březinou připomíná výstava v podkroví vily, kde mohou návštěvníci vidět také návrh Bílkova monumentálního Národního pomníku z roku 1908 zamýšleného pro Bílou horu a vyjadřujícího vzestup a pád českého národa. V expozici v Bílkově vile vedle jednotlivých soch a kreseb s typickými vertikálními siluetami a patetickými gesty uvidí také návrh pražského Husova pomníku z roku 1901.
