Metoděj Constantine je mistr České republiky ve slam poetry, vítěz rapového pětiboje End of The Weak, herec, básník, moderátor, promotér, copywriter, velký žižkovský patriot a taky výrazná postava české rapové scény, i když na první pohled není tak úplně vidět. V čem je pro něj Žižkov specifický, jak důležitá je pro něj rodina a proč o sobě říká, že je někdy až příliš citlivý? Přečtěte si další díl rubriky s názvem (Ne)obyčejní.
Metoděj se narodil v Podolí, krátce bydlel jen s mámou v Záběhlicích, ale zbytek jeho života je už více nebo méně provázaný s Žižkovem. Díky tomu zná Prahu 3 jako svoje boty. I když máme sraz na Ohradě, k nerušenému posezení vybral místo, kam mě a fotografa Honzu táhne přes kilometr. Scházíme dolů dlouhou Roháčovou ulicí a přes Prokopovo náměstí se dostáváme do Cimburkovy ulice. Po schodech seběhneme do sympatického baru, kde duní rapová muzika.
Metoděje při našem povídání v baru pozdraví pár známých, takže je vidět, že tohle je jeho hood. „Celou základku jsem bydlel na Žižkově, v šestnácti se naši přestěhovali zpátky do Záběhlic, takže jsem v pubertě pořád dojížděl ze Záběhlic na Žižkov. Pořád se cítím jako Žižkovák,“ říká Metoděj hrdě. „Co vím od svého dědy, tak já jsem minimálně pátá generace naší rodiny, která bydlí na Žižkově, dál už nevím, ale mám tady ty kořeny hodně hluboký. Je pro mě nepředstavitelný, že moji předci tady bydleli ještě v době, kdy ani Žižkov nebyl Praha, ale byla to prostě vesnice, takže právě kvůli tomuhle se cítím jako originál Žižkovák,“ říká Metoděj.
„Moje dětství na Žižkově bylo spokojený, sice to v devadesátkách bylo trošku divočejší. Vznikaly spíš menší potyčky kvůli balónu nebo jsme trošku dostali přes hubu, ale když mi bylo šestnáct, dostal jsem od čtyřicetiletýho Ukrajince pěstí na nos, kopačku do hlavy a kudlu na krk, takže to se v tobě prostě zaryje. Ale nic proti nikomu nemám, čtyři roky jsem pak chodil s Ukrajinkou,“ uchechtne se Metoděj, ale obloukem se dostane k tomu, že divokost se v posledních letech možná znovu vrací. „Mám pocit, že to tu není zas tak bezpečný, jak jsem si myslel dřív.“
Žižkovská identita je spojená taky s vysokou koncentrací hospod. „Hospoda je kultura, tady se lidi seznamujou, tady se dějou věci. Chodil sem Hrabal, chodili sem další umělci a ta hrdost na Žižkov může být spojená i s touhle pivní a hospodskou kulturou,“ říká Metoděj a jednou rukou objímá pivní půllitr. „Žižkov jsou hospody. Cejtíš to, ne? Dejchla na tebe ta kultura?“ směje se.
Jeden z žižkovských barů přihrál Metodějovi do života i jeho manželku. „Daniela pracovala jako servírka v bývalé XT3 v Rokycanově, což byla hospoda, kam jsem chodil pro inspiraci. A ona mi byla velkou inspirací. Spolu máme syna Metoděje, který v září půjde do třetí třídy, a dceru Mayu,“ vysvětluje Metoděj, který se vlastním jménem jmenuje Matěj.
„Na první piva jsme chodili asi v patnácti na takový místo na Jiřáku, kde jsme měli kamaráda barmana, ten nám natočil. Pak jsme chodili na Základnu, což byl bývalej pankáčskej klub Propast, to jsem měl za barákem. No a pak klasika, pivko jsme si koupili u Vietnamce, ubalili brko v parku a někde na lavičce jsme začali dělat beatbox a tam proběhly moje první pokusy o freestyle.“
Právě na žižkovských lavičkách Metoděj začal prohlubovat lásku k rapu potažmo hraní si se slovy. „Když jsem s tím začínal, chtěl jsem bejt slavnej rapper, jasně. Kolem těch šestnácti let jsem začal dělat freestyle battly, který mi ale vlastně moc nevyhovovaly, protože tam šlo primárně o to co nejvíc urazit soupeře. Pro mě byly battly náročný v tom, že třeba Rest měl už tehdy velkou fanouškovskou základnu a proti němu jsem stál já, outsider, malej kluk s knížkou v podpaží, kterej sedí někde v koutě a nemá moc fanoušků,“ vzpomíná Metoděj dnes už s velkým nadhledem.
Rest, Pio Squad, Prago Union, Dizzastar, C-Gun aka Poslední ostravský gangster, Safari nebo Khomator. Tyhle skupiny a interprety Metoděj vyjmenuje při otázce na jeho oblíbence z české scény. Jednoznačně nejoblíbenější Metodějovou kapelou je ale Chaozz. „Na nich jsem vyrostl. Před třemi lety jsem byl jeden z pořadatelů comeback tour Chaozzu. Tehdy byla hodně moje práce to, že se kluci vůbec dali dohromady. Bylo to strašně náročný, byl to rok přemlouvání, příprav, zkoušek a pak přišla samotná československá tour s živou kapelou. Tehdy jsem si dosyta užil koncertů Chaozzu, který jsem nikdy předtím naživo neviděl.“
Metoděj se už deset let věnuje organizování akce Freestyle Mondays, na které si může kdokoliv zkusit freestyle rap s živou kapelou. „Tuhle akci založil Ill Spookin v New Yorku a ten říká „My favourite MCs are my friends“, moji oblíbení rappeři jsou moji kamarádi. Já to mám úplně stejně. Někdo má sice dobrou tvorbu, ale třeba je to namyšlenej blbec, takže mi pak nestojí ani za zmínku, ale ti, co jsem vyjmenoval, mi sedí i lidsky a většinou jsou to prostě kámoši,“ vysvětluje svůj pohled na českou rapovou scénu Metoděj.
Metoděj sice není slavný rapper v pravém slova smyslu, ale tvrzení, že tak úplně nepatří do české rapové scény, mi dokáže elegantně vyvrátit. „Já si myslím, že do té scény pořád patřím, jen jsem si vybral spíš cestu promotéra. Dělám Freestyle Mondays, vyhrál jsem spoustu battlů, udělal jsem světové finále soutěže End of The Weak v Praze. Organizoval jsem spoustu turné českých interpretů po Česku a Slovensku. Dlouhá léta jsme dělali telefreestyle na Radiu Spin, kdy nám lidi volali do rádia a zadávali nám téma, na který máme rapovat, teď děláme to stejný na Color Music Radiu každej pátek od desíti do dvanácti dopoledne. Pro děti ve školách a v nízkoprahových klubech pořádáme rapový workshopy. Myslím si, že tahle práce je pro scénu mnohem přínosnější, než kdybych vydal čtyři alba. Právě kvůli tomuhle si myslím, že jsem jedna z výrazných postav české rapové scény, ač jsem nikdy nevydal žádné album,“ vysvětluje zapáleně Metoděj.
Kromě toho všeho Metoděj pořádá HipHop Subway Series. Tyto akce probíhají tak, že se za běžného provozu přímo ve vagonu metra sejde parta lidí, která začne dělat freestyle. „To je zase projekt z New Yorku, kterej založil Kid Lucky,“ popisuje Metoděj, ale najednou udělá dlouhou pauzu a já si v následující chvilce uvědomím, že u stolu sedím s velmi citlivým člověkem. „Byl to můj učitel, můj guru, jeden z nejzásadnějších světových beatboxerů, rok tady bydlel a rok mě trénoval. Učil mě, jak se dělá beatbox a rap dohromady, učil mě spoustu věcí. Loni v říjnu nás opustil. A teď na něj myslím, sorry,“ říká Metoděj a na chvilku se mu zalesknou oči. „Jsem citlivej, možná až přecitlivělej, mě rozbrečí spousta věcí, ale nestydím se za to.“
Za ten nejzásadnější z projektů, do kterých je Metoděj zapojený, sám označuje End of The Weak, nejstarší rapový open mic v New Yorku. „Jsem hodně napojenej na New Yorskej hiphopovej underground, kde mám hodně kamarádů. End of The Weak je pro mě nejzásadnější, protože jsem první českej šampion, v roce 2010 jsem vyhrál první český finále a jel jsem Českou republiku reprezentovat do Berlína na světové finále v rapovém pětiboji. První kolo je vlastní tvorba, druhý kolo je jen rap bez muziky, ve třetím kole si taháš věci z pytle a na ně musíš reagovat ve freestylu, ve čtvrtým kolem je to freestyle s DJem, který ti dělá různý naschvály, mění ti rytmus a ty na to musíš reagovat a v posledním kole jsou na pódiu všichni soutěžící a střídají se v tom, kdo rapuje,“ počítá Metoděj disciplíny a doplňuje, že dvakrát působil jako porotce na světovém finále a deset let tuto akci pořádá v České republice.
Vítěz soutěže End of The Weak je považován za nejlepšího MCho na světě, kromě toho ale soutěžící tvoří jednu velkou partu. „Tahle soutěž mi změnila život, protože od té doby, co jsem ty lidi poznal, mám svou crew po celým světě. Vždycky jsem se cítil jako outsider, ale díky tomu, že jsem poznal lidi, co dělají to samý, co já a jsou rozesetí po celým světě, tak se cítím velmi silnej. Mám kamarády z Londýna, Pekingu, Paříže, New Yorku nebo Kampaly v Ugandě a dalších měst. Během roku si píšeme, mluvíme spolu a těšíme se, že se zase potkáme na světovým finále.“
Metoděj dělá gesto EOW: End of The Weak
Velkým Metodějovým kamarádem je první ugandský šampion End of The Weak Cyno MC. „Cyno vyrůstal ve slumu, žije v Ugandě, pracuje v mexické restauraci od pondělí do neděle, je neuvěřitelně pokornej, nekouří, nepije a já se až stydím za to, jakej život žiju já v porovnání s ním. Chtěl bych tu pokoru mít taky, ale bohužel jsem hovado ze Žižkova a chlastám pivo,“ říká Metoděj s úsměvem.
„Cyno rok po výhře onemocněl a šlo mu o život. My jsme mezi sebou vybrali 2000 dolarů, aby mohl jít na operaci, která dopadla úspěšně. Tohle jen dokresluje náš vztah, kterej je možná až divně blízkej. Je pro mě prostě spřízněná duše, je to brácha. Jeho život jsem pomohl zachránit jen díky tomu, že jsem se mohl propojit s lidma z End of The Weak,“ zdůrazňuje Metoděj.
Od freestyle rapu vedly Metodějovy kroky ke slam poetry. „V komunitě lidí, kteří se věnují slam poetry jsem byl zase tak trochu outsider, ale tentokrát trochu jinak. Byl jsem prostě exot a chvíli mi trvalo, než jsem si získal uznání od ostatních slamerů,“ vzpomíná na svoje slamové začátky v roce 2010 Metoděj, který se hned o tři roky později stal mistrem České republiky ve slamu.
Mezi slamovými exhibicemi a finálovým večerem vidí Metoděj zásadní rozdíl. „Na těch menších soutěžích vyhrávám třeba knížky, ale těch už mám tolik, že bych si mohl otevřít knihkupectví, tak je rozdávám. Ale pamatuju si, že v tom roce 2013 se soutěžilo nejen o prestiž, ale taky o 30 tisíc a to už prostě chceš vyhrát, byl jsem nervózní a ty peníze jsem prostě chtěl. Tehdy jsem nebyl úplně při penězích a mohl jsem koupit skříň nebo sedačku, prostě věci, který jsem potřeboval a neměl jsem je.“
Jak se dá během tří let stát tím nejlepším z celé republiky? Jak se stát improvizátorem, který je na pódiu jako doma? „Trénovat se to dá prostě tím, že to děláš. Prostě freestyluješ nebo improvizuješ. Důležitá je taky slovní zásoba, takže čtu. Kromě spousty mailů a brífů čtu aspoň poezii, to je krátký, na beletrii nemám moc času,“ popisuje způsob přípravy Metoděj.
Metoděj při vystoupení slam poetry na střeše Radosti na Žižkově
Kromě slamu se Metoděj věnuje taky improvizovanému divadlu a moderování akcí. „Dobrých moderátorů je spousta, ale rozdíl je v tom být skvělej moderátor, kterej umí nabídnout přidanou hodnotu, což v případě mě a mého kolegy Dozera, je prvek divadla. Moderujeme takhle dost pravidelných akcí a je to pro mě taková oddychovka, která mě strašně moc baví,“ popisuje Metoděj a doplňuje, že letos ho čeká třeba Vyšehradský voříšek nebo celorepubliková série turnajů Streetball mania.
Dozer je Metodějův spolužák ze základní školy. „Byli jsme šašci už tehdy. Dozerův tatínek Martin Zbrožek hrál s Jaroslavem Duškem improvizované divadlo Vizita, na které jsme chodili jako malí. No a když jsme dospěli do určitýho věku, řekli jsme si, že přesně tohle chceme taky dělat. Dělali jsme divadlo v parku pro sebe, ani ne pro lidi. V roce 2010 jsme se rozhodli, že uděláme projekt Tajemství vesmíru, což je divadelní seriál s hudebním doprovodem a kostýmy. Naše domovská scéna je teď Dejvická klubovna.“
Slam poetry, divadlo ani rap Metoděje neživí. „Aby mě živil slam, musel bych ho dělat čtyřikrát týdně, jak to dneska dělají někteří mladí, třeba Anatol Svahilec, který se tím živí. A co se týká třeba Freestyle Mondays, tam tak akorát zaplatím kapelu, zaplatím hosty a mám pivo zadarmo,“ vysvětluje.
V „normálním světě“ Metoděj pracuje v reklamní agentuře. Jedním z jeho posledních nápadů je televizní reklama na pivo, ve které hraje hlavní roli bažant s lidskýma rukama. „Zatím jsem nevyhořel, práce je to kreativní, ale záleží, jakou děláš reklamu. Vždycky budu nadšenější z toho, že můžu dělat reklamu pro skejtovou značku než pro banku.“ Když se Metoděje zeptám na největší úspěch, nepřemýšlí ani chvilku. „Moje rodina! Děti jsou podle mě to nejlepší, co jsem kdy udělal. Manželka Daniela a naše děti Mety a Maya,“ říká s pokorou.
Budoucnost jsou pro Metoděje jednotlivé projekty. „Pro mě je důležitý si vymyslet nějaký svůj projekt. Hrozně rád pořádám akce, moc mě to baví. Teď se chci zaměřit na uspořádání akce k výročí deseti let End of The Weak a Freestyle Mondays. Původní výročí nám překazil covid, takže teď ho chci udělat pořádně s graffiti jamem, živou kapelou, breakdancem. No a hlavně chci udělat historicky první koncert Posledního ostravskýho gangstera. To je moje budoucnost, vymyslet si projekt a jít za ním. Vlastně žiju od projektu k projektu.“
Foto Honza Faltus
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
