Vyhazov Friise je málo, Křetínský by to měl vzít z gruntu

1. Vymést chlév

O úspěchu či neúspěchu jakékoli organizace rozhoduje kultura uvnitř firmy. Pokud máte správně nastavená pravidla, která dodržují všichni ředitelem počínaje a poslední uklízečkou konče, dočkáte se vítězství. Pokud postavíte nezdravé mantinely a ještě dovolíte, aby byly přeskakovány, řítíte se dobrovolně do pekla.

Sparťané v situaci, kdy už nevěděli kudy kam, dali na běžné západoevropské normy, na jejichž respektování nekompromisně dohlížel Brian Priske. Po úvodních porodních bolestech se to Letenským vyplatilo.

Vedení klubu pak angažovalo Larse Friise, aby navázal na odkaz šéfa, kterému dělal asistenta. Jenže management a dánský následovník slevili z náročnosti. A tak postupně začala vítězit na trávníku i v kabině neprofesionalita.

Kam až vystoupala, mohli všichni vidět na Hané. Hra sparťanů byla bez ladu a skladu a někteří hráči i lidé na lavičce se chovali jako smyslů zbavení.

Angelo Preciado dupl na nohu protivníkovi a měl být vyloučen. Šéflékař Jiří Hrdlička vrazil před zraky rozhodčího facku soupeři, který vyjel na Rrahamniho za to, že skolil domácího hráče zákrokem kung-fu.  Nechtělo se věřit, že vystudovaný lékař neovládne emoce a uchýlí se k tak stupidnímu vyřizování si účtů. Leč stalo se, což se ovšem stát nesmí.

Část příznivců si zase před finále v Olomouci navlékla bílé kápí, propagující rasistické hnutí a hajlovala.

Sečteno a podtrženo: absolutní pošlapání norem chování v civilizovaném světě, které nemůže žádný klub, firma, ani rodina dopustit. Když to udělá, zařazuje se ke spodině.

AC Sparta na zmíněné úlety po pohárovém finále reagovala jen na chuligány. To je málo.

Proto je třeba do organizace říznout od hlavy.

Letenští musejí najít do role generálního ředitele silnou osobnost s vysokou manažerskou odborností, která se nebude bát pojmenovat nešvary pravým jménem a nebude je tolerovat.

Zároveň si bude umět reálně vyhodnocovat dění na hřišti i mimo ně a nenechá se lakovat narůžovo. Kdyby sparťané takového šéfa měli, mohli si vzít ponaučení z 11 branek od Liverpoolu a nepodlehli by bezmezně mistrovské euforii.

Totéž platí směrem ke kotli. Doživotní zákaz vstupu na letenský stadion by měli dostat i ti,  kteří nebudou dodržovat návštěvní řád a objeví se v ochozech v kuklách.

Strach musejí mít ti, kteří porušují zákony a dobré mravy, a ne aby tomu bylo opačně. Tohle je alfa a omega sparťanského odrazu ode dna.

2. Revoluce ve sportovním úseku

Za Priskeho éry byla na Letné dokončena profesionalizace podpůrného štábu A-týmu z hlediska kvantity. Sparta má stejně početný servis jako nejlepší evropská mužstva. O tréninkovém zázemí na Strahově ani nemluvě. V tomhle směru by mohla okamžitě hrát Premier League nebo bundesligu.

Ovšem to samo o sobě nic neznamená.

Abyste z luxusu vytloukly trofeje, musíte mít všechna místa obsazená kvalitními lidmi – charakterově, odborně. Potřebujete prostě skvělého trenéra, jeho asistenty, kondiční kouče, fyzioterapeuty, analytiky, skauty.

A samozřejmě hlavně nad všemi se musí tyčit funadovaný a kompetentní sportovní ředitel. Ten na vše dohlíží a nechybí mu vize.

Současná Sparta v tomhle tápe. Jinak by nemohla dopustit spoustu profesních přehmatů. Projděme si jen namátkou některé.

Za prvé-způsob hry. Ústy sportovního ředitele Tomáše Rosického je veřejnost opakovaně ujišťována, že Sparta jasně ví, jaký fotbal chce hrát a jaké hráče k tomu na jednotlivých postech potřebuje.

Ve skutečnosti však není poznat herní styl. Zatímco Olomouc ve finále domácího poháru předvedla celoplošný presink a přímočarost, tedy dva základní pilíře, které jste v její hře mohli identifikovat během celé sezony, Letenští žádný herní mustr nenabídli. Jen improvizaci.  Že to nekoresponduje s moderní fotbalovou dobou, si nemusíme vykládat.

A protože na Letné nemají jasnou herní vizi, tápou logicky i v přestupové politice. Nevědí, proč a koho kupují. Kdyby to věděli, posily by v letenském týmu zářily a nezapadly by do šedi. Aby po krátkém čase zase odešly jinam.

Jako důkaz stačí pohled na sparťanskou lavičku v ligovém derby v Edenu a v pohárovém finále v Olomouci. Na Slavii seděli mezi náhradníky: Rrahmani, Laci, Tuci, Preciado, Kairinem.

Letenská střídačka na Hané: Cobbaut, Garcia, Kairinen, Krasniqi, Tuci, Olatunji, Rrahmani, Preciado, Ross, Uchenna, Vindahl.

Takže v obou případech se na lavičce sešly nejdražší zahraniční akvizice. Sparta je tedy koupila proto, aby v klíčových zápasech neměly na to, aby nastoupily do základní sestavy. Přitom v západoevropský klubech platí zásada, že cizinec musí být 2x tak lepší než našinec. Jedině tak může být koupen.

Nebo národnostní složení kabiny. Vejlko Birmančevič pomohl Spartě k mistrovské koruně v uplynulé sezoně 14 góly a navrch přihodil 10 asistencí. Jeho bilance v tomhle ročníku: 4 trefy, 2 asistence. Myslíte, že se do těchto čísel nepromítlo soužití Srba s převahou kosovských Albánců v jedné kabině?

Friisovou povýšení z role asistenta do pozice hlavního trenéra tomu nasadilo korunu. Vysvětlení poskytne malé porovnání.

Když Liverpool vybíral náhradu za Jürgena Kloppa, šéfoval tomu absolvent Harvardské univerzity a na pomoci si vzal speciální matematické algoritmy, ve kterých byla co nejvíce zohledněna kritéria způsobu hry, který navazoval na Kloppův odkaz, ale současně jej vylepšoval. Kdo tenhle model bude umět do mužstva co nejefektivněji dostat? Statistiky ukázaly na Arne Slota, pro liverpoolské fanoušky nýmanda z Feyenoordu Rotterdam. Ten byl následně rentgenován do všech nejmenších detailů. Jak pracuje pod tlakem, jak vede hráče na tréninku i mimo něj, jak se chová v běžném životě…. Cíl? Minimalizovat riziko omylu.

Hloubková odborná expertiza se vyplatila. Nizozemský holohlavý sympaťák dobyl v první sezoně na Anfieldu v nejtěžší ligové soutěži na světě titul. Kdežto jeho nástupce ve Feyenoordu, Brian Priske, byl po osmi měsících vyhozen.

Tomáš Rosický si měl možnost proklepnout Larse Friise v akci řadu měsíců coby Priskeho pravou ruku. Mohl poznat, jak přemýšlí, jestli fotbalu rozumí, zda umí naučit hráče týmové souhře…. Každopádně mu dal důvěru na postu Priskeho nástupce.

Poté ho několikrát bránil, když se pod ním na základě výsledkové i herní mizérie houpala židle, ale po fiasku v Olomouci už to nešlo.

Takže – další fatální omyl sportovního úseku pod velením Tomáše Rosického a jeho bratra Jiřího, šéfa skautského oddělení.

Na majiteli Danieli Křetínském teď je, aby si pečlivě zanalyzoval práci klubového managamentu, a rozmyslel si, zda stejní lidé mohou jeho letenskou firmu vyvést z bahna.

Musí o tom mít minimálně silné pochybnosti.