Sobota 5. 4. 2025 | Svátek má Miroslava
Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Fotbalová Sparta Praha chtěla v téhle sezoně slavit třetí mistrovský titul v řadě. Teď se však strachuje, aby vůbec byla druhá, což ještě znamená možnost bojovat o účast v základní skupině Ligy mistrů. Každému se může stát, že doma zaškobrtne, ale způsob letenské hry, a nejen při prohře s Plzní, musí děsit každého sparťana. A reakce, spíš nereakce hlavního kouče Larse Friiseho jakbysmet.
Co říkal dánský trenér po bídném výkonu svých svěřenců? „Pokud prohrajete zápas jako tento, je potřeba se důkladně podívat, co jsme měli udělat. Fotbal je ale hra o chybách. O tom, jak na ně zareagujete. Musíme jít dál. Ano, po Liberci (porážka 0:1) jsme mluvili o mindsetu, a něco na tom je. Jednoduše nemůžeme prohrávat jako s Plzní. Musíme se na vše znovu podívat a na chyby zaměřit. Mentalita je pak jedna z nejdůležitějších věcí,“ pravil Friis a pokračoval: „Je velmi složité hrát a vyhrát, když uděláme tolik hloupých chyb jako dnes. Bylo snadné si šance proti nám vytvořit, soupeři jsme dali příliš mnoho prostoru.“
Kdo však nese odpovědnost za to, že se protivníci v utkání se Spartou snadno dostávají ke gólům?
Legendární trenér Karel Brückner by měl jasno. Vždycky říkal: „Obrana jde za trenérem, útok za hráči. Jakmile dostáváte hodně gólů, nenaučil trenér mužstvo správně bránit. Jakmile góly nedáváte, je na vině především kvalita hráčů.“
Sparťanská defenziva v utkání s Plzní vypadala jako by se do rudých dresů oblékli amatéři z okresního přeboru. Obří vzdálenosti mezi obranou a útokem, velké mezery mezi jednotlivými hráči a celkově chaos. Od začátku až do konce.
Reakce hlavního trenéra? Před střídačkou si často mnul prsty bradu na důkaz, jak moc dumá nad tím, jak alarmující chyby v systému napravit, ale skutek utek. Z jeho výrazu přímo čišela bezradnost.
Že to nebylo pouhé zdání, které klame, nýbrž chmurná skutečnost, dokládá fakt, že se minely při bránění opakují. Což dokumentuje počet obdržených gólů.
Letenští v této ligové sezoně kapitulovali už 31x (Slavia 10x, Baník Ostrava 24x, Viktoria Plzeň, 25x), což ji řadí v této kategorii až na 7. příčku tabulky (před nimi jsou ještě Jablonec, Hradec Králové – oba kluby kapitulovaly 25x a Liberec 28x).
Když v minulém ligovém ročníku dobyli Letenští mistrovskou korunu, obdrželi v základní části jen 26 branek. Teď už jsou dávno nad touhle laťkou. Čili – jde o neoddiskutovatelné snížení kvality obranné fáze.
V zimě kvůli tomu došlo ke změně v realizačním týmu. Vyléčit chorobnou defenzivu přišel na místo švédského prvního asistenta Jense Askoua do té doby dovednostní kouč Michal Vávra.
„Jednou z příčin našeho nepovedeného podzimu byla defenziva. Obranné standardky, postavení po ztrátách míče, při brejcích soupeře jsme byli příliš otevření a dostávali góly,“ odůvodnil sportovní ředitel Tomáš Rosický na tiskové konferenci důvod změny a doplnil: „Michal Vávra se obrovsky posunul, stává se z něj skvělý trenér. Jde o člověka, kterého chcete mít v týmu. Žije fotbalem od rána do večera, udělal ohromný pokrok. Věříme, že jsme se rozhodli správně.“
Lars Friis ve chvále stejného muže pokračoval: „Rozvíjel se přesně do role, kterou nyní dostane. Má perfektně načtený náš herní styl. Když za ním přijdete s prosbou o řešení, on už ho má v hlavě. Je to puntičkář. Chceme rozvíjet naše hráče i jako individuality, a v tom je Michal mimořádný. Neuvěřitelně se vyzná v detailech. S jednotlivci dokáže pracovat nejlépe v celém klubu.“
Očekávání tedy byla velká, ovšem výsledky práce jsou zatím neviditelné.
Pokud si zpětně pustíte góly, které do sparťanské sítě poslala plzeňská Viktorka, praští vás do očí, že tříčlenná obraná trojka se neumí vzájemně zajišťovat. Proto stačí nakopnout míč mezi stopery a soupeř záhy pádí sám na bránu.
Zaznamenáte, že střední záložníci Sparty zůstávají příliš daleko od stoperů, čímž vzniká volné okno v nebezpečném prostoru.
Uvidíte, že nefunguje spolupráce mezi zadáky a brankářem Vindahlem.
A pokud jste vnímaví, odhalíte spoustu dalších nedotažeností.
Sečteno a podtrženo: kdybyste nevěděli, že sledujete záběry ze způsobu hry úřadujících českých šampionů, mysleli byste si, že jde o rekreační jedenáctku, která si jde zahrát jen pro to, aby si udělala žízeň na pivo.
Jak je to možné? Vždyť sparťané mají každý den trénink, na Strahově jsou obklopeni servisem srovnatelným se západoevropskými top kluby, přesto se nevyvarují školáckých přehmatů.
Logicky to tedy jde za trenéry. Ti mají naučit tým dobře bránit i útočit. Na hráčskou nekvalitu si stěžovat nemůžou, neboť sami hráče vybírají. A stahují do Sparty to nejlepší, co je v Česku k mání a cenově dostupné posily ze zahraničí.
Za všechno nese klíčovou odpovědnost hlavní trenér. Friis se nemůže schovávat za to, že nad obranou nemá dohled a že se i za Priskeho staral pouze o sparťanský útok. On má za úkol sladit tým jako celek do defenzivy i ofenzivy. Tak aby vystupoval na hřišti jako jednolitý orchestr, který jasně ví, co má hrát.
Ale on v tom očividně selhává. A nezdá se, že by znal cestu z bryndy ven. Byť Tomáš Rosický nedávno v rozhovoru pro Livesport tvrdil opak. Prohlásil: „I když se nedařilo a viděl jsem, jak na tom není dobře, Lars neustále přicházel s energií, s nápady, jak se z té situace dostat, co můžeme dělat jinak, líp, komu pomoct, komu ne. Jakmile tým cítí, že nemá lídra, víte, že je konec. A já necítil ani jednou, že by se něco takového dělo. Samozřejmě Lars taky musí ukázat, že může být dlouhodobým trenérem Sparty.“
Je na čase, aby to Friis doopravdy ukázal. Jeho bezradnost totiž vrhá i nelichotivé světlo na Tomáše Rosického. Kdyby nenastalo v letenské hře rapidní zlepšení, znamenalo by to, že sportovní ředitel nemá správná kritéria pro výběr stěžejních podřízených. Tuhle klíčovou manažerskou kompetenci nahlodal u Rosického také tah s Michalem Vávrou. Ten může být velmi talentovaným koučem, ale pokud dostal pravomoci ke spravení defenzivy, musí být pokrok už vidět. A nejen v defenzivě, nýbrž i v presinku, kterým obranná fáze v moderním fotbale startuje.
U A-týmu Sparty se nikdo nemůže učit. Musí u něj pracovat prověření lidé, kteří už si dříve ověřili, že vyučovací látku ovládají nejen teoreticky, ale umí ji přenést i na mužstvo. Anebo nadějní nováčci, kteří sice naskočí k ligovému áčku rovnou, ovšem mají v sobě tolik geniality, že se rovnou postarají o výkonnostní vzestup týmu. Jako tomu bylo v případě Pepa Guardioly, když od barcelonského béčka přeskočil k prvnímu týmu a hned s ním začal sbírat trofeje.
Sparťanský management si tohle musí rychle ujasnit. Jinak bude hrozivá čtrnáctibodová ztráta na vedoucí pražskou Slavii narůstat a obavy o urvání aspoň druhého místa budou sílit.
Základem je však identifikovat problémy a vědět, jak je vyřešit. V opačném případě se výstup z bahna nemůže konat.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
