V tramvaji je smraďoch. Co teď?

„Někteří cestující si na zádech nesou propocená kola o velikosti Balatonu, většina z nich má alespoň malé rybníčky v podpaží“

Cestující na zastávce čeká na svou tramvaj. Ve stínu panuje teplota kolem třiceti stupnů Celsia, na sluníčku je to něco přes čtyřicet. Všichni jsou zpocení. Paráda, tramvaj přijíždí. Ale ne! Bohužel to není ta se žlutým čumákem, což znamená krutou pravdu, klimatizace během jízdy nebude. Při nástupu do jednoho z vozů si náš hrdina uvědomí neúprosnou přímou úměrnost. Vyšší teplota v tramvaji se rovná vyššímu stupni smradu uvnitř vozu. 

Než se tramvaj rozjede, vybírá cestující rychle své místo. Tlačí ho dav, není moc času na přemýšlení. Chytá se tyče nad žlutou krabičkou k označování jízdenek. Fuj, tam je tyč ulepená. Levou rukou se chytá druhé tyče. Ta je naštěstí jen trochu teplá. V pohodě. Už to škublo a tramvaj se rozjíždí. Náš hrdina se rozhlíží po voze. Někteří cestující si na zádech nesou propocená kola o velikosti Balatonu, většina z nich má alespoň malé rybníčky v podpaží.

Ale ne, pán vedle našeho hrdiny zvedá ruku a odhaluje tak tmavý koláč na světlém triku. Dlaní se chytá tyče, která je skoro u stropu tramvaje. Znamená to jediné, muž má v plánu větrat své podpaží minimálně dalších pár minut. Jako hrůzné finále navíc zvedá i druhou paži a větrá obě svá podpaží.

„Bude lepší dýchat ten smrad, nebo raději nedýchat a tiše zkolabovat, ale necítit nic?“

Na další zastávce se uvolňuje místo na sedačce u okna. Náš hrdina ho rychle obsazuje, boří obličej do displeje mobilu a okolní svět se snaží aktivně nevnímat. Jen periferně vidí, jak vedle něj přisedá další postava. Zrak se z displeje telefonu přehoupl směrem na podlahu, kde jsou k vidění nohy v sandálech. Nejsou to úplně nohy, kterým by to slušelo v čerstvých peřinách, jestli mi rozumíte. Jsou to takové ty nohy, co mají spíš barvu i strukturu zašlého pískovce. Navíc je zdobí centimetrové černé nehtíky. Ble.

Muž, který si přisedl vedle našeho hlavního hrdiny, smrdí alkoholem, cigaretami, potem, močí a celkovou směsicí různorodých tělesných výměšků. Náš hrdina už dávno není tak zdatný v zadržování dechu, a tak se čas od času přeci jen musí nadechnout. Přichází dilema. Bude lepší dýchat ten smrad, nebo raději nedýchat a tiše zkolabovat, ale necítit nic? Naštěstí existuje hned několik elegantních řešení této nepříjemné situace. Pojďme se na ně podívat.

Cestující mají možnost stěžovat si na zápach ve voze řidičům nebo revizorům

Pokud pasažér v pražské MHD narazí na někoho, kdo jej obtěžuje svým zápachem, má několik možností, jak situaci vyřešit. Velmi efektivní a oblíbené řešení je přejít do jiné části vozu. To je však účinné pouze v případě, že zápach cestujícího nezachvátil celý vůz, což nebývá ojedinělá situace. Dalším řešením je vystoupit, počkat na jiný vůz a doufat, že tam budou všichni lidé vonět svěže nebo alespoň nebudou smrdět.

Co když ale pasažér potřebuje nebo chce zůstat v soupravě, kde se nachází i onen smraďoch? Mohou se čistí a voňaví cestující u někoho dovolat spravedlnosti, když oni sami si někdy i několikrát denně dávají tolik práce s tím, aby ostatní lidi neobtěžovali zápachem? Ano, cestující mají možnost stěžovat si na zápach ve voze řidičům nebo revizorům.

Podle mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy Anety Řehkové zapáchající cestující porušují smluvní přepravní podmínky Pražské integrované dopravy, kde se píše, že cestujícímu při přepravě v zájmu zajištění bezpečnosti jeho i ostatních osob není zejména dovoleno obtěžovat cestující nevhodným chováním nebo zápachem.

Pražský dopravní podnik v současnosti neeviduje žádné stížnosti na zápach v tramvajích ani autobusech

Samotný řidič však nemá status veřejného činitele podobně jako třeba dozorčí stanice, strojvedoucí nebo přepravní kontrolor. „Zaměstnanec Dopravního podniku hlavního města Prahy vůči nepřizpůsobivým spolucestujícím, kteří svých zápachem, znečištěním oděvů znepříjemňují ostatním cestujícím cestu prostředky MHD, nezasahuje přímo, jelikož nemá status veřejného činitele, ale ani z bezpečnostního či hygienického hlediska by to nebylo vhodné. Příslušníci městské policie následně dotyčné nepřizpůsobivé osoby vyvedou například mimo prostory stanice,“ popsala pro redakci Pražské Drbny mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková, ale jedním dechem dodala, že to samo o sobě nezajistí, že se vykázaná osoba za chvíli nevrátí zpět. Problém zapáchajících cestujících v MHD by podle ní měla řešit aktivita městských policistů.

Podle mluvčí pražský dopravní podnik v současnosti neeviduje absolutně žádné stížnosti na zápach v tramvajích ani autobusech, z čehož vyplývá, že pasažéři nejčastěji volí umírněná řešení smradu v MHD jako přesednutí v rámci vozu, přestoupení na jiný spoj nebo úplné vystoupení a chůzi na čerstvém vzduchu.