Generace by se měly víc respektovat, říká učitelka a odbornice na mediální výchovu

Co je to mediální výchova?
Mediální výchova je pro nás učitele průřezové téma, kterým by si měl každý žák v rámci základní školy projít. Zaměřuje se na kritické myšlení, porozumění textům, sociální sítě, funkci zpravodajství, ale třeba i významu filmu v našem každodenním životě a mnoho dalších věcí, které s médii souvisejí.

Jak jsou na tom Češi s mediální gramotností i výchovou?
Co se týče mediální gramotnosti, výzkumy ukazují, že přibližně deset procent lidí věří dezinformacím, to znamená lživým informacím. Stejné procento českých učitelů ve výzkumu Univerzity Palackého v Olomouci chybně označilo výroky týkající se covidu a je tedy předpoklad, že čerpali ze špatných zdrojů. Na druhou stranu je nutné říct, že jako společnost se zlepšujeme.

A výchova u nás na školách?
Co se týče mediální výchovy, jsme na tom poměrně dobře. Přestože jsme postkomunistická země, tak po pádu železné opony vznikly nějaké snahy českých učitelů zapojovat mediální gramotnost a mediální výchovu do vzdělávání. Od roku 2004, kdy u nás vešly v platnost rámcové vzdělávací programy, vzniklo samostatné průřezové téma mediální výchova, které je skvěle napsané a které pokrývá všechno, co dnes občan České republiky potřebuje.

Ještě v roce 2004 jsem byla na základní škole a nepamatuju si, že bychom něco takového ve škole měli.
Ono to nemusí být přímo zapojené do jednoho konkrétního předmětu. Rámcový vzdělávací program nedefinuje samotné předměty, ale oblasti, kterými má žák projít. Proto jsi jimi možná prošla, aniž by sis toho všimla, třeba v rámci používání tabletu během výuky biologie nebo zkoumáním starých novinových článků v literatuře. Je totiž na samotných učitelích, jak to uchopí.

Jak to v praxi funguje?
K tomu data nemám, ale co vím od učitelů kolem sebe, tak velice různě. Samozřejmě tu máme učitele, kteří jsou zapálení, kteří to zapojují do každé hodiny, máme skvělé základní školy, které mají mediální výchovu jako samostatný předmět a kteří se v mediální výchově neustále vzdělávaji v rámci kurzů. Tyto učitele já potkávám během jejich dalšího vzdělávání. Obecně je to věc, kterou by každá škola měla mít a měla by ji naplnit a je na samotných učitelích a ředitelích, do jaké míry se do toho pustí.

Jaké jsou ty konkrétní aktivity, kterým by se mediální výchova měla zapojovat?
Je to na každém řediteli nebo ředitelce, jakým způsobem ji zapojí a hlavně jak to vyžadují od svých pedagogů. Kolikrát se setkáme s tím, že učitelé, aniž by třeba chtěli nebo aniž by se účelně snažili mediální výchovu zapojit, tak to dělají. V podstatě to může být i taková drobnost jako například to, že učitelka rozdá dětem tablety a nechá je něco vyhledat na Googlu. Už tím se žáci učí vyhledávat informace. Jindy třeba učitel nechá své žáky vést školní časopis. Může to být formou projektů, domácích úkolů, v rámci práce v hodině a podobně.

Jak mediální výchovu ty osobně zapojuješ do výuky?
Já kromě francouzštiny učím i základy managementu a produkce, kde se tomu věnujeme a věnujeme se především tomu, aby žáci byli schopni rozeznat veřejnoprávní a soukromá média, aby byli schopni porozumět sociálním sítím, jakým způsobem fungují algoritmy na sociálních sítích a jak vlastně je samotné ovlivňuje to, že jsou na sociálních sítích a že konzumují média. Ale i třeba to, jak využívat sociální sítě ve svůj prospěch, přeci jen učím budoucí tanečníky. Snažím se s nimi přemýšlet nad pozitivvními stránkami, které média mají, ale zároveň i nad hrozbami.

Mladí lidé dnes od svých rodičů a prarodičů často slyší, že jsou zbytečně moc na telefonech. Podle mě tím mezi nimi vzniká propast, protože média a internet využívají zástupci různých generací různými způsoby. Je na to nějaký lék?
Mám pocit, že se vzájemně jako generace málo respektujeme. Jako by naši rodiče měli respektovat to, že žijeme rychleji než oni, že jiným způsobem trávíme volný čas a pracujeme v jiných odvětvích, tak my musíme respektovat to, že ti starší konzumují média jiným způsobem a měli bychom se snažit si vzájemně vycházet vstříc. 

Můžou mít nějakou roli ve zmenšování té propasti učitelé?
Podle mého názoru bychom my jako učitelé měli děti učit kriticky uvažovat. Neměli bychom jim říkat, co je dobře a co je špatně, protože my nevíme, jak se to za dvacet let změní. Měli bychom říkat, že se nad věcmi mají kriticky zamýšlet. Měly by se snažit najít a zjistit, co jim to dává, co jim to bere, nebo jakým způsobem to můžou ve svém životě využít.

Poslední roky sledujeme vývoj způsobů sdílení informací a s ním spojené šíření dezinformací a konspiračních zdrojů, ať už se jednalo o problematiku covidu nebo války na Ukrajině. Vidíš ty osobně jako učitelka, jaký to má vliv na tvoje žáky?
Myslím si, že to přináší mladé generaci určité zmatení, protože najednou je těch informací strašně moc. Je to příliš věcí, kterými se musí řídit a není to tak jednoduché jako pro starší generaci. Dřív byl jen tisk a sousedé nebo kamarádi. A najednou těch kamarádů máme strašně moc, protože nám to sociální sítě umožňují. Takže se setkáváme s obrovským množstvím názorů zároveň.

Jak s tím zacházet?
Neříkat, jestli je něco dobře nebo špatně. Nechat děti, aby si utvořily sami svůj názor. Za pár desítek let bude svět vypadat úplně jinak. Třeba zjistíme, že to, co jsme teď tlačili dětem do hlav jako to dobré, se ukáže být chybné a za deset let nepoužitelné.

Jakou radu bys dala učitelům nebo i rodičům?
Důležité je proti dětem nebojovat a nesnažit se jim vnutit jakýkoliv názor. Berme je jako sobě rovné, protože děti jsou chytré. My byli taky takoví a nebyli jsme hloupí. Rolí dospělých je jenom děti vést a být mentor, který jim ukazuje možnosti, jak o světě a médiích můžou přemýšlet.