čtvrtek 2. prosince 2021 Blanka

Budovu pojišťovny v centru Prahy hlídá od roku 1914 živý úhoř. Jmenuje se Pepa

Když půjdete Spálenou ulicí směrem k Národní, udělejte si chvíli a odbočte do novobarokní stavby První české vzájemné pojišťovny, kterou budete mít po pravé ruce. Po několika schodech se skrz dvoje dveře dostanete přímo před nádhernou vitráž, pod kterou se nachází malá kašna, v níž plave živý úhoř. Jmenuje se Pepa a budovu pojišťovny hlídá už od roku 1914.

Úhoř v kašně pojišťovny zní jako jedna z pražských legend

Přítomnost živého úhoře ve Spálené ulici v centru Prahy zní jako jedna z mnoha pražských legend. Úhoř Pepa ale rozhodně není ani jako pražský Golem, ani jako tajemný Širokko z Rychlých šípů, Pepa je totiž živý a můžete si ho prohlédnout na vlastní oči v kašně budovy První české vzájemné pojišťovny.

„O Pepíčkovi jsem slyšela už když jsme bydleli mimo Prahu. Nikdy by mě nenapadlo, že s ním jednou budu díky práci na recepci v každodenním kontaktu,“ popisuje svůj vztah s úhořem Pepou recepční Květoslava Hynštová, která úhoře zrovna v době našeho příchodu začíná krmit.

Pepa dostává každé úterý a každý pátek pět rybiček. „Dřív v tom byl dost chaos, protože když za ním přišli lidi, tak mu často přinesli nějaké žížaly nebo červy. Takže Pepa byl buď hladovej, nebo přežranej. Dnes už v tom máme pořádek, lidi ze zoo nám poradili, že nejpřirozenější potrava jsou pro něj rybičky, takže mu je kupujeme a ty pravidelně dostává.“


Novobarokní budova se secesními prvky byla v letech 1907 až 1909 postavena v místě barokního Hildprantovského paláce a sousední klasicistické budovy. Dnes je budova součástí komplexu Olympic Garden skupiny CPI Property Group.

Na Pepu I. vzpomínal i Jan Werich

Pepa, kterého máme před očima, je nástupce dvou úhořů, kteří v kašně žili před ním. „Všechno to začalo v roce 1914, kdy nějakej pan Oulík, tehdejší zřízenec pojišťovny, ulovil ve Vltavě úhoře, donesl ho do práce, aby se pochlubil a chlapi vymysleli, že když už je tu nevyužitá kašna, tak by ho do ní mohli na chvilku dát. Když šel okolo šéf pojišťovny, tak se mu ten úhoř zalíbil, rozhodl, že pan Oulík dostane za úhoře zaplaceno a úhoř tady zůstane jako živá reklama,“ popisuje Pepovu cestu z Vltavy do kašny recepční.

První úhoř říční žil v kašně pojišťovny celkem 62 let. „Pepa I. tu žil do roku 1976, takže přežil dvě světové války. Ve volné přírodě se úhoř říční dožije nějakých osmi až dvanácti let, ale v zajetí se dožívají až dvacet let a jsou i případy, kdy se úhoř dožije až osmdesáti let.“

Dalším neuvěřitelným střípkem do téměř cimrmanovské mozaiky je fakt, že tělo úhoře Pepy I., je dodnes naložené v lihu v Národním muzeu. „Ano, to je pravda. Mají ho tam proto, že ho pamatoval Jan Werich. Když Pepa v roce 1976 uhynul, tak na něj vzpomínal Werich, kterého k téhle kašně jako malého Honzíka brával jeho otec. Ten totiž tady v pojišťovně pracoval,“ říká recepční.


Pepa III.

Pepa III. je z Vltavy. Smutno mu prý není

Po Pepovi I. zůstala kašna prázdná až do devadesátých let, kdy se rozhodlo o návratu k tradici pořízením dalšího úhoře. „Druhý Pepíček se bohužel nedožil moc vysokého věku. Vím, že mi nějaký pamětník vyprávěl, že se tady v té době dělaly úpravy, a tehdy Pepu z kašny různě vyndávali, což mu určitě nedělalo dobře,“ vysvětluje Květoslava.

Třetí, tedy aktuální, úhoř je v kašně pojišťovny podle recepční zřejmě od roku 1995, takže mu musí být něco přes 26 let. Pepa III. pochází stejně jako jeho předchůdci z Vltavy a recepční tvrdí, že i když je v prázdné kašně sám, smutno mu není. „Rybáři nám vysvětlili, že i v přírodě jsou úhoři samotáři a nepotřebují kamarády. Pepa I. tady měl samičku lína, které se říkalo Mařenka, a ta uhynula, protože jim ta společnost zkrátka nedělala dobře.“

Úhoři se ve volné přírodě rozmnožují velice složitým způsobem. Předpokládá se, že migrují tisíce kilometrů do Sargasového moře, kde se rozmnoží a pak míří zpět. Jen cesta tam jim může zabrat až jeden a půl roku a během ní údajně nepřijímají žádnou potravu.

Jo, Pepa je čipernej. Hlavně když mě slyší, tak tuší, že ze mě možná vypadne nějaká ta rybička

Pepa vypadá hodně aktivně, během naší návštěvy se neschovával, jednou proplul rourou tam a zpátky a většinu času měl hlavu hodně blízko hladiny. „Jo, Pepa je čipernej. Hlavně když mě slyší, tak tuší, že ze mě možná vypadne nějaká ta rybička, ale když se nažere, tak si zaleze do roury a má klid.“

Kvůli čištění kašny dnes už Pepa nemusí ven z vody, jako se to dělalo dřív. „Teď se to dělá tak, že se do kašny dá vysavač, kterým se ten kal čistí a Pepu nikdo nemusí vytahovat ven, což by mu způsobovalo šoky. Voda, která je v kašně, prochází přes obrovské filtry, aby byla opravdu kvalitní,“ ubezpečuje nás paní recepční.

Hodnocení článku je 94 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto Jan Faltus

Štítky úhoř říční, Pepa, První česká vzájemná pojišťovna, Praha

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Milan Marek

Něco jako "Peabody Ducks" :-)

pátek, 22. října 2021, 10:53

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.